Jsem ten, který se jenom dívá.

„Musíme přidat,“ řekl jsem. S vysokými podpatky však rychleji jít nedokázala a i kdyby se zula, neměla šanci. Jedinou její nadějí jsem pro ni zůstal jenom já. Bohužel mne ochromoval strach. 

Pokoje v nevzhledném starém ubytovacím hostinci po většinu roku zely prázdnotou. I šetřílky, kterým šlo jen o přespání za co nejméně peněz, odrazoval silný hluk z pivnice v přízemí, kam si zvykli chodit dělníci z blízké šroubárny a sem tam pár místních z nejbližšího okolí. Přesně něco takového jsme však hledali. Rachot židlí a nespokojené opilecké hlasy ohlašovaly závěrečnou.

„Ještě by chtěli chlastat, parchanti zasraní,“ ulevil jsem si. Trochu smutně se na mě podívala. „Kam se však hrabou na nás.“ Pak se výraz jejího hezkého obličeje změnil. Znal jsem ten pohled a tělem mi proběhl slabý elektrický výboj. „Nechal jsi odemčené dveře?“ Mlčky jsem kývl a mimoděk se ujistil, že pistole je na svém místě.

Měla pravdu. Iluze o sobě jsme oba ztratili jednoho pozdního srpnového večera před dvěma roky. Vraceli jsme se z firemního rautu v naprosto povznesené náladě. „Noc je ještě mladá,“ ukázal jsem na noční bar. Byl to irský pub, který zavíral až někdy kolem druhé hodiny v noci a stahovali se sem všichni, co ještě nechtěli do postele. Svým oblečením jsme mezi ostatní hosty absolutně nezapadali a od první chvíle se stali středem jejich opilecké pozornosti. Žena měla na sobě svůdné koktejlové šaty a já ve světlém letním obleku vypadal, jako kdybych přiletěl někde z Marsu.

„Vláďo, už pojď", zatřásla se mnou žena. Musel jsem asi na chvíli usnout. Přebral jsem, to mi už teď bylo jasné. Vyšli jsme ze suterénní irské knajpy na čerstvý noční vzduch. V tu dobu už ulice mimo samotný střed města zely prázdnotou. Trasa naší cesty však vedla opačným směrem. „Neměli jsme už nikam chodit. Byla to chyba.“ Ještě úžeji se ke mně přitiskla. Přes tenkou látku šatů jsem cítil její rychle bušící srdce. „Nechceš zavolat taxi?“ Domů nám už zbýval necelý kilometr. Volat nočního taxíka nemělo smysl. Než by přijel, mohla klidně uplynout i půlhodina. To už budou dávno v posteli.

Ty dva chlápky jsem zaregistroval ihned poté, co jsme vyšli z baru. Museli se zvednout od stolu těsně po nás. Nejprve jsem doufal, že na nejbližší křižovatce se odpojí, ale brzy mi začínalo být jasné, že z nějakého důvodu jdou po nás. Kdybych byl sám, věděl bych co dělat. Udržoval bych distanc a v nejhorším se nakonec dal do běhu. Oba sice byli plni testosteronu, ale chyběla jim moje běžecké kondice. Teď se však ke mně tiskla má drobná vystrašená žena. V elegantních šatičkách, kterými před dvěma hodinami ohromovala všechny muže na rautu, nyní působila bezbranně. V duchu jsem si vyčítal, že jsme raději nezamířili směrem k náměstí, kde je policejní služebna a stanoviště taxíků.

„Musíme přidat,“ řekl jsem. S vysokými podpatky však rychleji jít nedokázala a i kdyby se zula, neměla šanci. Jedinou její nadějí jsem pro ni zůstal jenom já. Bohužel mne ochromoval strach. Od klukovských let jsem se nikdy s nikým neporval. Vždy jsem se dokázal konfliktům nějak vyhnout. Často jsem přemýšlel, zda-li bych někomu vůbec dokázal vrátit facku. Asi ne. Kromě toho proti oběma urostlým chlápkům jsem nemohl obstát, zvlášť pokud by měli nože.

Sice se k nám už více nepřibližovali, ale to nemuselo vůbec nic znamenat. Poslední úsek, který nám zbýval , totiž procházel kolem řady rozestavěných rodinných domků. Strach nás nutil dostat se do bezpečí našeho malého bungalovu, ale ve skutečnosti jsme padli do pasti. Nakonec nás dostihli asi tři sta metrů před cílem.

Prý má lidský mozek nějaký samočistící mechanismus, díky němuž dokáže vymazat zážitky, se kterými by si jinak po zbytek života nikdy neporadil. Takové štěstí jsem neměl. Nebylo noci, aby se mi před mým vnitřním zrakem jako nějaká filmová smyčka znovu a znovu nepromítalo těch deset minut, které nám oběma obrátilo duše naruby. Přitom celá situace zdaleka nebyla beznadějná, jak se mi zprvu jevila. Ten, co mě držel pod krkem, nůž neměl. Ruce mi nechal volné. Na svých vypitým chlastem vratkých nohou měl problém s rovnováhou. Existovalo deset způsobů jak ho lehce dostat na zem a pak rychle eliminovat. Druhý gauner, který klečel na mé ženě ,by se těžko mohl ihned mému cílenému útoku z pokleku bránit. V počátečním stresu jsem se však nezmohl vůbec na nic.

Prvních pár dnů jsme spolu fakticky nemluvili a nedokázali se na sebe málem ani podívat. Sice jsme nadále každý večer uléhali do manželské postele, ale pak leželi vedle sebe jako dvě figuríny z loutkového divadla. Co do té doby bylo mezi námi, přestalo platit. Až dosud se naše manželství podobalo příběhu z nějakého romantického televizního seriálu. Takové bylo i naše milování. Měl jsem při něm vnitřní pocit absolutní dokonalosti a zároveň štěstí, které si naše těla ve vzájemné harmonii darovala. S tebou si připadám jako bohyně, šeptávala mi do ucha. Ani v okamžiku nejvyšší rozkoše nic neztrácela ze své vznešenosti.

Naše mlčení nemohlo trvat věčně.

„Celou tu dobu ses na mě díval. Pořád vidím tvé oči. I ve spaní se mi o nich zdá,“ prohodila, když jsme zase civěli do stropu a nedokázali usnout.

„Mně se zase každou noc zdá o děvce.“

Její drobná ruka mne zasáhla nečekaně tvrdě. V ústech jsem cítil slanou krev vytékající z rozraženého rtu. „Jsi hajzl.“

Křivdila mi. Ve skutečnosti jsem se nakonec jako zbabělý hajzl nezachoval. Po počátečním ochromení se ve mně probudily pradávné atavismy, o kterých jsem neměl ani potuchy. Její zoufalý boj se zpocenou obézní přesilou mne zavčas osvobodil od pudu sebezáchovy. Bylo mi najednou všechno jedno, jako vojákovi, který v kolektivně vybuzeném transu vylézá ze zákopu vstříc dešti střel. Byla to nakonec právě ona, která mě zastavila. „Nech to tak. Prosím!“ Došlo mi, že by stačilo, aby gauner, který na ni nalehl, máchl svou uhlířskou prackou a zlomil by ji čelist. Nešlo jen o mě ale hlavně o ni.“Prosím!“ A tak jsem se nakonec zachoval tak, jak se od racionálního krizového manažera čeká. I poté, kdy jsem ji poslechl a přestal bojovat o svou i její čest, se instinktivně bránila a přitom tiše vzlykala. Bez velkého úsilí ji břichatý násilník jednou rukou přidržel obě ruce za hlavou a druhou ji svlékal. Bylo to šílené, zoufalé a ponižující. Uvědomil jsem si však, že nedokáži odvrátit hlavu. Uhranutě jsem se na ni díval až do chvíle, než ji zcela pohltila extáze.

„Myslíš, že přijde?“

„Tím jsem si skoro jistá.“ I já jsem si byl jistý, když jsem ji viděl ještě před necelou půlhodinou u pultu, kam se nechala tím vagabundem pozvat na skleničku a pak výmluvně vytáhla z kabelky klíč od pokoje a dveřmi pro hotelové hosty plavně opustila hlučící pivnici. Já odešel od zadního stolu až pět minut po ní.

Ještě před rokem nám stačilo lomcování klikou dveří a pouhá představa, co by se dělo, kdyby zůstaly odemčené. Dva roky, které uplynuly od srpnové noci, však už byla dlouhá doba. Jen ze vzpomínek a představ se oheň udržovat nedá. Postupně jsme přecházeli na stále silnější drogu. V přízemí zavrzaly dveře oddělující hostinec od ubytovací sekce.

„To je on,“ tváře ji hořely.

„Necháš to tentokrát dojít až do konce?“zeptal jsem se chvějícím hlasem. Kývla hlavou.

Rychle jsem zkontroloval nasměrování webkamery, strčil pistoli do kapsy a průchozími dveřmi se přesunul do vedlejšího pokoje. Byl nejvyšší čas. Těžké kroky se neodvratně přibližovaly.

 

Autor: Vilém Ravek | sobota 20.6.2020 19:18 | karma článku: 12,59 | přečteno: 526x
  • Další články autora

Vilém Ravek

Já nejsem agresivní nevychovanec, jen mám špatně seřízený automatický našeptávač

Kvůli prediktivnímu našeptávači, který mi pomáhá s psaním textových zpráv, občas musím dodatečně vyvracet, že ještě nejsem tak dementní, jak by se po přečtení mé textové zprávy mohlo zdát.

15.7.2024 v 17:09 | Karma: 12,00 | Přečteno: 254x | Diskuse | Ostatní

Vilém Ravek

Americké prezidentské volby : Starý a ještě starší

Souboj starců v pokročilém seniorském věku o post nejmocnějšího muže světa může na někoho působit až apokalypticky. Jeden je velmi starý a ten druhý ještě starší.

7.7.2024 v 18:31 | Karma: 27,50 | Přečteno: 1400x | Diskuse | Společnost

Vilém Ravek

Schůzka se svobodným mládencem

Měla sto chutí ho zablokovat, ale po drsném rozchodu byl jediným chlapem, o kterém bezpečně věděla, že ji zbožňuje, ačkoliv nechápala proč.

29.6.2024 v 12:27 | Karma: 15,21 | Přečteno: 431x | Diskuse | Poezie a próza

Vilém Ravek

Prosím potvrďte, že nejste robot

Zase jsem byl vyzván, abych potvrdil, že nejsem robot. Prolezl jsem, ale s odřenými zády. Kdo ví, jak dopadnu příště.

20.6.2024 v 19:53 | Karma: 25,97 | Přečteno: 499x | Diskuse | Ostatní

Vilém Ravek

Podle umělé inteligence volím Kateřinu Konečnou, rybařím a pravidelně chodím do kostela

Ve virtuálním prostoru jsem úplně někdo jiný a to až tolik, že bych si nejraději dal pár facek. Co si vlastně o mě ta umělá inteligence myslí?

15.6.2024 v 15:16 | Karma: 21,18 | Přečteno: 478x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

U Postřekova hoří skládka pneumatik. Oheň ničí okolní domy, hasiči kolabují

21. července 2024  14:38,  aktualizováno  15:55

U požáru v Mlýnci u Postřekova na Domažlicku zasahuje 18 jednotek hasičů s 30 kusy techniky a míří...

VIDEA TÝDNE: Těsné úniky na přejezdech, zpackaná hymna a agresivní zloděj

21. července 2024  15:03

Britská správa železnic v rámci kampaně zveřejnila video, které ukazuje riskantní počínání lidí na...

Nařízení EU o odlesňování se dotkne kávy. Odnese to zákazník, varuje výrobce

21. července 2024

Evropská unie připravuje nové nařízení, které by už brzy mohli palčivě pocítit také milovníci kávy....

Ucpaný odpad? Připlaťte si, či měsíce počkejte. Praze chybějí instalatéři

21. července 2024

Premium Instalatérů a zvláště těch schopných je v české metropoli jako šafránu. Lidé si na jejich služby...

Za amputaci jsem musela bojovat. Lékaři mi operaci nechtěli provést
Za amputaci jsem musela bojovat. Lékaři mi operaci nechtěli provést

Natálie si nechala uříznout nohu. Ale nebylo jednoduché najít někoho, kdo jí to udělá. Hana ji pak učila znovu chodit. Ani to nebylo tak snadné....

  • Počet článků 293
  • Celková karma 21,66
  • Průměrná čtenost 1556x
Glosátor dění kolem nás, který se pokouší hledat perličky na dně, i když tuší, že tam najde /většinou/ něco zcela jiného. Někdy se však zadaří.

Seznam rubrik