Jednoduchý matematický příklad pro žáka čtvrté třídy.

Prý nejlepší způsob jak rozpoznat příslovečného „blbého“ voliče je, dát mu pečlivě vybranou slovní matematickou úlohu určenou pro průměrně nadaného žáka čtvrté třídy. Šlo o tento příklad:

Zloděj využil nepozornosti prodavačky a při vstupu do samoobsluhy ukradl z pokladny tisíc korun. Nakoupil zboží za sedm set korun. Za nákup zaplatil tisícikorunou, kterou předtím v pokladně ukradl, a ještě si nechal vrátit tři sta korun nazpět. Jakou celkovou škodu zloděj způsobil?

Jelikož většina z dospělých na první dobrou neodpověděla správně, rozhořela se pod článkem neobyčejně agresivní diskuze, která hrozila přerůst v občanskou válku.

Rozhodně nebyl ode mě šťastný nápad, že jsem s tímto „kvízem“ vyrukoval v neděli dopoledne při kávičce. Přiznávám, že se mi moje žena zdála až příliš pohodová a já měl neodolatelné nutkání ji trochu poškádlit. Navíc jsem ji měl i co vracet. Pravidelně každou středu odpoledne chodívala na jakýsi kurs cvičení paměti. Nejhorší bylo, že účastnice kurzu /chlapi tam nechodili žádní/ dostávaly domácí úkoly, což byly různé kvízy, paměťová cvičení a testy myšlenkové pohotovosti. Rád žiji v iluzi, že mám nadprůměrné IQ, ale zároveň ve mně hluboce dříme strach, že po jediné návštěvě „kurzu paměti“ bych byl lektorkou rovnou odeslán na neurologické vyšetření pro podezření z počínající demence. Občas jsem se však nevyhnul manželčině výzvě, abych ji při řešení nějaké úlohy pomohl, neboť, na rozdíl od ní, jsem od přírody typický šprt a pořád něco čtu. Už to mě dovedlo naštvat. Nejhorší variantou totiž je horlivý šprt, který nedostatek talentu nahrazuje pílí, ale přesto jednoduché logické řešení nenalezne /což se v mém případě občas opravdu stalo/.

„Hele, zlato, mám pro tebe takový jednoduchý příklad, který by měl vyřešit prakticky  každý žáček čtvrté třídy. Ty si celý rok cvičíš logické myšlení, pro tebe to bude úplná hračka. Představ si však, že se našli takoví blbci, kteří na tom příkladu úplně pohořeli a teď jim chtějí sebrat volební právo, což však nejde. Dnes může volit opravdu každý.“

Co ji zbývalo, než přijmout mou výzvu. Však o nic nešlo. Přece my dva nejsme ti anonymní internetoví magoři, kteří se dokáží pohádat kvůli každé hovadině. Odrecitoval jsem celé početní zadání a na její žádost jej  ještě jednou zopakoval. Tajně jsem doufal, že neřekne správný výsledek úplně hned, neboť předtím já sám jsem nedokázal odpovědět okamžitě a rozhodně ani pak jsem si úplně jistý nebyl.

„Celková škoda je dva tisíce,“ řekla skoro bez přemýšlení.

„A proč myslíš?“

„Napřed zloděj ukradl tisícovku, pak sebral zboží za sedm set a nakonec ještě od pokladní vylákal těch tři sta.“

„Zlato, tak to je totálně špatně.“

Dopolední pohoda byla ta tam.

„Jasně jsi řekl, že když zloděj vcházel do prodejny, tak neměl ani floka.“

"Tak úplně jsem to neřekl, ale máš pravdu. Neměl ani vindru.“

„Takže logicky, i když nic neměl, dostala se mu do ruky tisícikorunová bankovka, pak ještě sebral zboží za sedm stovek a nakonec dostal na závěr tři stovky nazpět. Nic z toho se však nemělo stát...právníku.“

To už byla dost naštvaná.

„I kdybych nebyl právníkem, tak bych přesto věděl, že v samoobsluze si můžeš vzít bez placení, co chceš. A to dokonce i tehdy, když nemáš prachy na zaplacení..“

V té chvíli už znala správnou odpověď, ale o tu už teď nešlo. Šlo jen o to, aby vše neskončilo tak, abych ze všeho vyšel jako blazeovaný suverén, který si jen upraví lehce posunutou kravatu a je opět v dokonalém cajku.

„Ty jsi ale jasně řekl, že si zloděj to zboží vzal! Klidně to mohlo znamenat, že si ho strčil pod bundu.“

„To ale logicky nemohl udělat, protože to zboží zaplatil. Kdyby ho měl schované, tak by nic u pokladny neplatil,“ usmíval jsem se jako kluzký advokát při závěrečné řeči.

„Ani nevíš, jak já bych ti teď nejraději jednu ubalila. Jsi ještě horší „mačo“, než ten Delon. Kromě toho, jak můžeš jako právník tolerovat, když někdo platí kradenou bankovkou?“

„Kradená nebo nekradená, čistá nebo špinavá, to máš ,zlato, přece jedno. Všechny jsou platné.“

„Neříkej mi zlato! Prostě si přiznej, že nejsi ani schopen srozumitelným způsobem přednést zadání.“

Náš dialog se začal podobat typické internetové diskuzi pod článkem o moudrém nebo naopak sprostém Zemanovi.

„Zlato, fakt už si nedovedu představit, jak ještě jednodušeji bych ti měl to zadání přednést. „

„Ty totiž neumíš jednoduše říci nic. To tě ostatně jako právníka živí. Matematik ale absolutně nejsi.“

„Tak ti to řeknu jako právník. Dal řádně do košíku zboží? Dal. Zaplatil za něj? Zaplatil. Dostal odpovídající částku nazpět? Dostal. Tohle všechno bylo v pořádku..“

„Jak tě tak poslouchám, tak ty by jsi dostal z kriminálu i Radovana Krejčíře. Úplně je mi z tebe špatně.“

„Jediné, co bylo opravdu špatně, byla ta ukradená tisícovka.“

„To už vím dávno taky!“ Do očí ji najednou vhrkly slzy. Málokterý chlap ženským slzám odolá. Nejnovější výzkumy prokazují, že ženské slzy tlumí u mužů hladinu testosteronu a probouzí touhu sypat si popel na hlavu.

„Tak já jdu umýt ty hrnky,“ řekl jsem smířlivě. „Ta pitomá ukradená tisícovka nám mohla být fakt ukradená.“

„Už jsem od tebe slyšela i lepší bonmot...,“ barvou hlasu však dávala najevo, že můj návrh na smír přijímá.