I když jsem taky „blbej“ , Babiše a Zemana jsem nevolil.

Podle jakýchsi volebních průzkumů převážná část těch občanů, kteří pravidelně skáčou na špek tzv. „šmejdům“, volí Babiše a Zemana. Tak potom jsem výjimka potvrzující pravidlo.

Poprvé jsem skočil na špek „šmejdům“, když jsem se přihlásil do kurzu sebeobrany. Kurz tedy rozhodně nebyl nejlevnější. První měsíc jsme se učili, jak rituálně vzdávat čest svým školitelům bojového umění. První učební hodinu jsme dostali za úkol naučit se správně vcházet na tatami s pohledem upřeným na obraz zakladatele O' Senseie. Pro vaši informaci, to je nejvyšší šajba, které se museli uklánět dokonce i naši mentoři. Pokud jde o nás žáky, museli jsme se prakticky uklánět všem včetně školníka.

Po pěti hodinách výuky jsem si konečně mohl říci, že pozdravy a úklony jsem jakž takž zvládl, i když rezervy by se určitě ještě našly. Asi nejlépe mi šel úklon zvaný -Ricurei- určený obrazu velkého Osenseie. Úklon není vůbec tak snadný, jak by si mohl někdo myslet. Provádí se v přirozeném postoji. To se lehko řekne, ale hůře, obalený do kimona, provádí. Úklon musí být přesně v úhlu třiceti stupňů. Konečky prstů byste se měli zlehka dotýkat stehen z přední strany. Se svou submisivitou byste to však ani vůči velikému Osenseiovi neměli přehánět. Považuje se za velkou chybu, pokud skloníte hlavu natolik, že mentor, který stojí před vámi, vidí váš zátylek.

Když většina žáků zvládla Ricurei, přešli jsme k nácviku úklonu zvaného -Zarei-, kterým vyjadřujeme bezmeznou úctu, vděčnost a pokoru svým mentorům i oponentům. Úklona vychází z pozice v sedě. Nejdříve se lehce předkloníte, položíte na zem levou ruku a poté k ní přiložíte pravou tak, aby palce a ukazováčky tvořily trojúhelník. Při předklonu je hlava prodloužením trupu a nedotýká se podlahy. Hýždě by se neměly zvedat a měly by zůstat v kontaktu s patami. Po nekonečných hodinách intenzívního tréningu jsem i tento úklon zvládl. Polovina účastníků kurzu sebeobrany však odpadla.

Po úklonech a pozdravech určených útočícím hospodským rváčům přišly na řadu odstrašující výkřiky. V osnovách jsme měli zařazen jen jeden výkřik. Než jsme si mohli pořádně výhružně zařvat, museli jsme však absolvovat speciální dechová cvičení. Teď už vím, že nejzranitelnější jsem při nádechu a smrtelně nejnebezpečnější při výdechu. Jenže dýchat se musí. Pár astmatiků v této fázi kurzu skončilo, aniž by vůbec došli do fáze výkřiku. Přiznám se, že bojový výkřik jsem zvládl jen z poloviny. Nikdy bych nevěřil, že stylově řvát je tak technicky náročné. Výkřik totiž musíte kromě rázného výdechu podepřít svalovou kontrakcí ve spodním břiše a tímto způsobem podporovat stabilitu těla. Samotný výkřik je jednoslovný : „ kiai!!!“. Bez břišní svalové kontrakce však hrozí, že „vykřiknete“ zcela jiným tělním otvorem, než-li jsou ústa, což však na soupeře působí rovněž odstrašujícím dojmem.

Když už jsem si myslel, že přejdeme k samotné aktivní sebeobraně, přišel na řadu nácvik pádů. Podle našich mentorů jsou vlastně pády samotným vrcholem sebeobrany. Bez nich je každý bojovník bezbranný jako sotva vylíhlé kuřátko. Po zbytek kurzu zbytek nás "blbejch"  do umdlení sebou mlátil o zem. Asi tímto konstatování moc obdivu nesklidím, ale díky kurzu na dobré úrovni ovládám celou škálu sebeobranných pádů. Jsou to : pád vpřed, pád vzad, pád do boku, pád přes zápěstí, pád na způsob rybičky a pád zvaný „padající list“ /Honbu ukemi/ Jedině pád letmo /Tobi ukemi/ mi moc nešel. Bohužel dále než k pádům jsme se nedostali. Oprávněně jsem se cítil podveden, napálen a okraden.

Ačkoliv se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, od té doby se mě všichni hospodští rváči spíše vyhýbají, asi stejně jako se liška raději vyhne slepici vykazující známky ptačího moru. Po obligátní výzvě : pojď ven, skoro vždy stačí, když zaujmu postoj Ricurei ,z něhož případně přejdu do pozice Zarei. Už v této fázi vesnický raubíř rychle zchladne a stáhne se, byť s kroucením hlavou, ke svému stolu. Asi jen ve dvou případech muselo dojít i na kontrakci spodního břicha a bojový výkřik "kiai!!!" s následným dokonalým pádem přes zápěstí, po kterém následovala rybička a padající list. To zatím nervově neustál nikdo. Třeba jsem vůbec podveden nebyl. To by pak vysvětlovalo, že jsem nevolil Zemana ani Babiše.