Drzé chování Babiše a Hamáčka vůči panu prezidentovi utne až nový hradní protokol

Jan Hamáček a Andrej Babiš předvedli celému národu tolik prohřešků vůči bontonu, že je to až k neuvěření. Jejich drzost k panu prezidentovi je už neúnosná.

Drzosti našich politiků vůči našemu panu prezidentovi neberou konce. Poté, co rádoby slušňák Jan Hamáček urazil naši hlavu státu drzým ultimátem, do kdy má odvolat neviditelného ministra kultury Staňka, předvedl spolu s předsedou vlády Andrejem Babišem celému národu tolik prohřešků vůči bontonu, že je to až k neuvěření. Oba se sice snaží o jakousi neupřímnou verbální zdvořilost, ale z neverbální řeči jejich těl vyplývá pravý opak.

Submisivita Jana Hamáčka je protivně neupřímná jako u každého, kdo delší dobu pracoval u diplomacie. Jeho vizuální měkkost až vláčnost je stejně zrádná jako šumavská bažina. Andrej Babiš je se svou zdvořilostí vůči Miloši Zemanovi na tom o poznání lépe a to i přes jeho zjevný handicap nelítostného dravce a alfa samce. V blízkosti prezidenta je však docela jiný. Pokud vůbec připomíná obávaného predátora, tak jen takového, který byl právě zasažen narkotizační šipkou. Ale i on se někdy k panu prezidentovi, byť neverbálně, chová nevhodně až nevkusně. Tím ovšem výrazně oslabuje dojem z jeho možná jinak upřímně míněné submisivity. Například v přítomnosti pana prezidenta nepřiměřeným způsobem zdůrazňuje svou dobrou fyzickou kondici, po celou dobu zachovává vzpřímené držení těla, což lze nazvat i slovem nehoráznost. Před jednáním s Milošem Zemanem drze zdůrazňuje, že je velmi silným premiérem disponujícím největší exekutivní mocí ve státě. Takovéto věty, vycházející z nepřesné interpretace naší Ústavy, jsou v podstatě urážkou prezidentského majestátu. Přitom je to zbytečné. Andrej Babiš jako jeden z prvních pochopil, že jediným autentickým výkladem Ústavy jsou úradky našeho pana prezidenta. On jako šéf vlády samozřejmě disponuje poradním hlasem, ale nakonec, a tak to má být, vezme prezidentův výklad Ústavy na vědomí a respektuje ho.

Aby nedocházelo k těmto faux pas, je nejvyšší čas novelizovat anebo rovnou zcela přepsat hradní protokol tak, aby vyjadřoval výsostné postavení hlavy státu, která je v podstatě jedinou autoritou v naší zemi. Podklad pro nový hradní protokol by mohl být královský protokol královny Alžběty II. přizpůsobený na podmínky zemanovské České republiky.

- Podle královského protokolu platí, že když královna stojí, tak vy také. To v našich podmínkách nedává žádný smysl. U nás by platilo, že když prezident sedí, tak si nikdo nesmí dovolit drze stát/výjimkou jsou členové ochranky/.

- Nikdo nesmí jíst, když královna dojedla. V našich podmínkách by protokolární pravidlo znělo : Nikdo nesmí přestat pít, pokud pan prezident ještě pít nepřestal.

- Úklon a pukrle jsou při zdravení královny vyžadovány. V českých podmínkách by tohle pravidlo bylo mnohem rigoróznější. Jelikož pan prezident, nikoliv ovšem svou vinou, setrvává v permanentním úklonu, platilo by, že v jeho přítomnosti setrvají v úklonu i všichni ostatní. Úklon by měl být vždy alespoň o pět stupňů hlubší, než-li je úklon pana prezidenta.

-Konverzace s královnou u večeře má mít svá pravidla. Královna nejdříve začne konverzovat s osobou po její pravici a při druhém chodu s osobou po její levici. Náš hradní protokol by byl naopak jednodušší. Právo konverzace by příslušela jen výhradně hlavě státu. Ostatní na pokyn hlavního ceremoniáře by buď kývali souhlasně hlavou anebo nesouhlasně kroutili hlavou. Po jakémkoliv vysloveném bonmotu by každý přítomný okamžitě ustal v jídle a zdvořile se zasmál.

- Královna vysílá signály svou kabelkou. Pokud si ji přehodí do pravé ruky, dá tím personálu znamení, že je připravena ukončit nudnou konverzaci.

Podle hradního protokolu by prezident vysílal signály k ukončení konverzace nikoliv kabelkou ale holí, kterou by uchopil do pravé ruky a namířil ji na nudně řečnícího předsedu vlády či prozápadně blábolícího ministra zahraničí.

Královnina kabelka na stole znamená konec večeře. Prezidentova hůl na stole znamená okamžitý konec jakékoliv diskuze.

- Princ Filip musí kráčet za královnou. U nás, od předsedy vlády počínaje, musí se všichni nějak snažit kráčet za panem prezidentem. Není od věci si takový způsob chůze dopředu natrénovat.

- Ke královně se za žádných okolností nesmíte otočit zády. V tomto případě není důvodu na tomto pravidlu ničeho měnit ani u nás. Za královny Viktorie se toto pravidlo realizovalo tak, že po skončení schůzky by Babiš a Hamáček v příslušném úklonu pozpátku vycouvali z prezidentské kanceláře. Samozřejmě by bylo nutné, aby během schůzky oba patřičně obhlédli terén, zejména umístění dveří a případné kusy nábytku, které stojí na trase ústupu. Také by museli navzájem své couvání zkoordinovat. Je pravdou, že za Alžběty II. už její poddaní nemusí před ní couvat v předklonu. Stačí jen, když královna po skončení rozhovoru odejde jako první a teprve potom odejdou ostatní, ale tato varianta je v našich současných podmínkách kontraproduktivní.

Prostě je nejvyšší čas změnit hradní protokol a všechno zase poběží jako po másle.