Dají se vůbec některé tradiční ženské domácí práce provést mužným způsobem?

Být šéfem kuchyně, byť jen domácí, je ve své podstatě náležitě dominantní role, ovšem jen za podmínky, že nádobí umyje a utře pomocná kuchařka. Jakmile to musí udělat šéf, tak se pocit dominance rozplyne jako pára nad dřezem.

Já si myslím, že u některých činností je téměř vyloučeno, aby u nich vypadala žena žensky a muž mužně. Kdo se třeba někdy díval na ženský box nebo si dokáže představit, jak by asi vypadala pódiová skladba se stuhou v provedení moderního gymnasty, dá mi za pravdu. Boxovat nebo zdvíhat metrák železa nad hlavu žensky anebo pochodovat s twirlingovou hůlčičkou v pestrobarevném mažoretkovém defilé a přesto působit mužně asi opravdu nejde.

U domácích prací není situace zdaleka tak jednoznačná. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud pracuji s elektrickou příklepovou vrtačkou připomínající automatickou zbraň s vysokou kadencí, cítím se mužněji, než kdybych ležel na gauči a četl noviny. To samé platí o každé domácí práci, při které se používá nářadí, které by potenciálně mohlo sloužit i jako zbraň. Jsou to kladivo, sekera, šroubovák nebo vidle. To všechno jsou však činnosti, které v rámci dělby práce vždy náležely mužům. Problém nastává, když se po nás mužích stále častěji chce, abychom vykonávali ryze ženské práce. Vaření by ještě šlo. Skoro ve všech pořadech o vaření dnes figurují muži a třeba - Ano, šéfe -s Pohlreichem je vysloveně maskulinní záležitost. Být šéfem kuchyně, byť jen domácí, je ve své podstatě náležitě dominantní role, ovšem jen za podmínky, že nádobí umyje a utře pomocná domácí kuchtička. Jakmile to musí udělat šéf, který se navíc neodváží říci ne, pocit dominance se doslova rozplyne jak pára nad dřezem plným špinavého nádobí. Na klasickém umývání nádobí je nejhorší, že nutí umývače zaujmout velmi zranitelnou pozici. Zpravidla je čelem otočen ke zdi, jako kdyby stál na hanbě. Obrácen zadkem do místnosti a s rukami ponořenými do horké vody působí submisivně a bezbranně, pokud ovšem právě neumývá sadu řeznických nožů. Na muže umývajícího křehký porcelánový servis věru není veselý pohled, zvláště, když má ještě zástěru, aby se nepocákal. Úplně jinak, řekl bych až sexy, vypadá při umývání nádobí žena. Někdy to může být první tón předehry, po které nastane finále o hodinu později v ložnici. I při žehlení je se na co dívat, zejména když je žehlící prkno nastaveno ve výšce, která nutí ženu se lehce předklonit a vděčný pozorovatel tak může o něco hlouběji nahlédnout do jejího výstřihu. Stejně rozkošný je pohled na hospodyňku stírající prachovkou smítka z různých kusů nábytku nebo když v pokleku s vystrčeným zadečkem umývá podlahu. I proto se zdá takřka vyloučené, že by se všechny tyhle drobné uklízecí domácí práce daly provést mužně. Když se ale chce, všechno jde. Záleží jen na správné psychologické přípravě. Vždy rozhoduje hlava. Vím o čem mluvím.

Nejsnadnější disciplínou je zametání. S pometlem v ruce by si sice nemohl hrát na šéfa ani předseda vlády, to je jasné. Když se však zapojí fantazie, může být i zametání docela mužné. Stačí si představit, že nedržím koště, ale hokejku, se kterou nacvičuji bekhendové a forhendové údery na bránu anebo dribling v brankovém území soupeře. U luxování zase pomůže představa, že jsem statečný ženista s medailí Za statečnost připnutou na hrudi, který za pomoci detekčního vysavačového nástavce vyhledává nevybuchlé miny. Všude číhá nebezpečí, i pod postelemi mezi chuchvalci takzvaných kocourů. Fakt to funguje. Když jednou viděla má žena jak se při luxování tvářím, raději mi vysavač odebrala a od té doby mám klid. Když už nějaký nešťastník dopadne tak, že dokonce musí doma i žehlit, může si zase vsugerovat, že je někde v posilovně a cvičí s ruční činkou. Napřed doleva, potom doprava, od sebe a opět zase k sobě.

Nejhorší ze všeho jsou však titěrné práce vyloženě jako stvořené pro něžné ženské ruce. Nevyžadují ani zbla fyzické síly, ta je spíše na obtíž. Většinou jde o utírání téměř až neviditelných částeček prachu, opatrné odstraňování různých flíčků a nečistot z křehkého míšenského porcelánu a tak dále a tak podobně. Podotýkám, že tato zvlášť ryze ženská práce se mě netýká. „Jdi teď raději pryč“, říká mi žena dobře si vědoma, co může očekávat od přeučeného leváka. Kdyby se však někdo dostal do situace, že musí i tyto „zženštilé“ domácí práce dělat, může i je za pomocí fantazie, alespoň ve své hlavě když už ne v reálu, provést relativně mužně. Nejlepší by bylo, kdyby si dotyčný na sebe vzal takový ten bílý overal, co na sobě mají zdravotníci na infekčních odděleních. Pak už by si snadno navodil představu, že je buď kriminalista pečlivě hledající sebenepatrnější stopy na místě závažného trestného činu anebo hasič provádějící očistu zamořené místnosti. Jediná věc, kde už nepomůže ani fantazie, je prachovka z jemného pštrosího peří. Stačí, když ji kterýkoliv muž uchopí do ruky a okamžitě mu začnou růst prsa. Všechno nějak jde, ale péřová prachovka tvoří hranici, která nikdy nesmí být překročena.