Čím více potetovaná, tím krásnější mi zní stejně, jako čím více pruhů, tím více Adidas.

Dnes se ženy tetují tak, že jeden ani pořádně neví, kde končí šaty a začíná kůže. I když se svlečou, přesto se zdají pořád oblečené.

Co si pamatuji, tak tetování sebou přinášelo dost velké stigma. V našich středoevropských luzích a hájích se totiž netetovalo ani ve středověku. Výjimkou byli jen zločinci, kterým kat vypálil cejch na viditelnou část těla jako nesmazatelné znamení hanby. Až do relativně nedávné minulosti se nechali tetovat jen kriminálníci. Na jednoho takového si pamatuji. Pravidelně chodíval na diskotéky a i když byl spíše malý než velký, vyhýbali se mu i místní hromotluci. Měl potetované obě předloktí a celou hruď mu zabírala amatérsky vyvedená nahá mořská panna s rybím ocasem. Do fialova zbarvená slza vytetovaná pod jeho pravým okem prý znamenala, že už někdy někoho zabil. Kromě znepokojivé slzy pod okem měl i nůž s velmi úzkým ostřím, který sebou všude nosil. Dokázal si jím za flašku rumu propíchnout dlaň skrz naskrz. Na diskotéce nikdy netancoval a nikdy se nerval. Neměl s kým.

Tehdy tetováž rozhodně nebyla žádná procházka růžovým sadem. Tetovací salóny neexistovaly a věznice byly prakticky jediným místem, kde se dalo k tetování dostat. Místo barvy se používala prachobyčejná špína a tetovací strojek nahrazovala žiletka, kterou se vytrhávala kůže podle přiložené šablony. Do čerstvé rány se pak vsypávala směs prachu a popela. Bez zvýšeného prahu bolesti na úrovni vydrážděného bojového pitbula to nešlo. Výhodou ale bylo, že každé takové tetování všem dopředu avizovalo potencionální nebezpečí, kterému je lepší se širokým obloukem vyhnout. To však jednoznačně platilo jen do doby, než se začali tetovat členové známých rockových kapel, motorkáři a vyznavači bojových sportů a nakonec i fotbalisté. Být „potetovanej“ už nemuselo nutně znamenat, že jsem se právě vrátil z Valdic nebo Mírova, ale také že jsem po svobodě toužící rebel s přebytkem testosteronu, který kašle na konvence. Když mi bylo osmnáct, začal jsem kouřit cigarety jen z čiré frajeřiny. Klidně se mohlo stát, vůbec to nevylučuji, že bych se v tomto věku ze stejné frajeřiny také nechal tetovat. Závodně jsem sportoval, na břichu jsem měl celkem obstojný pekáč buchet, tak proč ne. Aspoň by bylo jasné, že nejsem až takové neviňátko. Kdybych se však tetoval dnes, znamenalo by to spíše jen to, že jedu na vlně módního mainstreamu, možná jsem rebel ale možná také „šampón“ trávící každý den hodinu před zrcadlem. Všechno se kardinálně změnilo. Dřevní doby žiletek a sajrajtu vyrobeného ze smetí a popela smíchaného s očními kapkami do barvící hlinky jsou pryč. Tetování speciálním strojkem je téměř bezbolestné. Nakonec proč ne, ale jen za podmínky, že by se díky moderně vybaveným tetovacím salónům nezačaly masově tetovat i ženy včetně těch nejkrásnějších. Nic s tím nenadělám, ale kladu si jen pár otázek, které mi snad někdo zodpoví.

Sám fakt, že si ženy začaly nechávat natrvalo pomalovávat svá těla, mne nepřekvapuje. Vždyť se odjakživa, na rozdíl od většiny mužů, různě zdobí a pro krásu jsou ochotné jít i pod kudlu. Pokud se jedná o silikonová prsa, tak tomu rozumím. Pěkně tvarovaná ženská prsa i přes prosazovanou rovnost pohlaví asi nikdy nevyjdou z módy, neboť rovnost nerovná se plochost. Jiné věci, jako například módní trendy v oblečení, líčení, účesy a kdo ví co ještě, se mění málem čtyřikrát do roka. Proto se ptám : Bude i za deset let tetování módní, když předtím celá staletí nebylo? I za předpokladu, že se už natrvalo stane součástí ženské zdobnosti, nebudou se měnit ornamenty a barvy? Staré boty se za nové vyměnit dají, ale velkoplošná tetováž od ramene k zápěstí, která už vyšla z módy, nikoliv. I kdyby však šlo o malbu, jejíž atraktivita bude v průběhu let stoupat, tak u její nositelky tomu bude zpravidla přesně naopak. Čas se zastavit nedá.

Nechci ovšem budit dojem, že jsem beznadějný konzervativní suchar, který už dovršil věkovou hranici, díky níž dostal od Babiše zadarmo pět roušek a jeden respirátor. Malá filigránsky provedená tetováž svůdně umístěná na místě, kde končí kůže a začíná lem podprsenky, tak to jo, to bych bral a zároveň záviděl tatérovi jeho řemeslo. Dnes se však ženy tetují způsobem, že pořádně nepoznám, kde končí šaty a začíná kůže. Vizuálně se mi zdá, že hustě potetovaná ruka jako kdyby ani nepatřila ke zbytku dosud nepotetovaného těla. Inu snadná pomoc, potetuje se i ten zbytek. Cožpak o to, některé ornamenty jsou téměř umělecká díla, ale výsledkem je, že nevidím nahé tělo, ale ornament na nahém těle. No dobře, ještě je pořád něco vidět. Možná je však jen otázkou času, kdy se stane módou vytetovat si na tělo oblečení a bude definitivně doslova po ftákách. Čím více, tím lépe nemusí vždycky platit. Je to stejné, jako čím více pruhů, tím více Adidas.