Černá magie není pro každého.

Měl pocit, že ho mužík zcela ovládl. Vešel do jeho duše a odemkl skříňku, ve které se skrývaly všechny jeho běsy, o nichž předtím neměl ani tušení.

Když mu dobrovolná asistentka sdružení na ochranu spotřebitelů nezúčastněně sdělila, že falešný internetový obchod ,ve kterém si zakoupil za neuvěřitelně výhodnou cenu sadu zimních pneumatik, je bez mezinárodní právní pomoci nedohledatelný, zmocnil se ho pocit absolutní bezmoci.

„Ani policie by ty gaunery nedohledala?.“

„Policie vám nepomůže. Jelikož škoda nepřesáhla pět tisíc, nejde o trestný čin, ale jen přestupek.“

Koukla na hodinky a očima ho doslova tlačila z kanceláře.

„Tak mi řekněte, co mám tedy dělat? Před rokem mi někdo vybílil sklep a i když jsem byl pojištěnej, dostal jsem kulový. Policajti se na všechno vybodli a pojišťovna po mně chtěla, abych prokázal, že jsem ve sklepě doopravdy měl věci za tolik tisíc, že to totiž není vůbec obvyklé.“

Asistentka opět koukla na hodinky. „V tomhle vám pane Kučero opravdu nemohu pomoci. Je mi to líto.“

„No tak vám pěkně děkuji!“ práskl za sebou dveřmi.

Touha po spravedlivé pomstě ho dusila tak, že se pomalu nemohl ani volně nadechnout. K drtivé odvetě mu však chyběla odvaha i potřebná síla. Něco však už udělat musel i kdyby ho to stálo další úspory. Vypátral, že někde za Prahou existuje neformální společenství přátel Santérie – kubánské varianty haitského voodoo. Za jednu seanci musel zaplatit pět stovek, ale místo černé a bílé magie se akorát dozvěděl, že bohem lesa ve voodoo je Loco, bohem moře Agwé a bohyní krásy Erzulie. Ve zbývajícím čase předražené lekce se musel s ostatními pohupovat při rytmickém tlukotu bubnů. Jednotliví tanečníci se postupně dostávali do transu a začali se svíjet na zemi jako při záchvatu padoucnice. On však cítil jen bolest v kyčlích a místo pocitu změněného stavu vědomí se u něj dostavilo hořké poznání, že opět naletěl. Výron zlosti tentokrát už nedokázal ovládnout. Když rozčileně odcházel, přitočil se k němu jeden z organizátorů a vrátil mu pětistovku spolu s malou kartičkou. „To, co hledáte, najdete tady na lístku , ale bude to na vaše vlastní nebezpečí. Každopádně se už k nám nevracejte.“

Od prvního okamžiku návštěvy u malého snědého mužíka ho ovládl pocit absolutní autenticity. „Máte doporučení?“

Trochu se mu třásla ruka, když mu předal kartičku. „V pořádku.“ Pak ho uchopil za ruku a zavřel oči. „Cítím ve vás velkou zlobu. Moc velkou zlobu. Vy ale nechcete, abych vás od ní osvobodil.“ Jeho uhrančivý pohled ho zbavoval jakékoliv schopnosti přetvářky.

„Ne, nechci! Je to má jediná energie, která mi zbyla.“ Z úst mu plynula slova, která vlastně nikdy nechtěl nahlas vyslovit.

„Nežádáte zdraví, lásku a ani ochranu. Jste na cestě se stát se v příštím životě Diabem a to je to nejhorší, co může někoho potkat.“

„To je mi jedno.“

Měl pocit, že ho malý šaman zcela ovládl. Vešel do jeho duše a odemkl skříňku, ve které se skrývaly všechny jeho běsy, o nichž předtím neměl ani tušení. Nějakým zvráceným způsobem ho blažilo, že se tak konečně vyrovnal všem těm úspěšným grázlům, kteří mu v životě tolikrát ublížili. Měl najednou pocit, že tentokrát i on stojí na vítězné straně.

Jako z dálky k němu doléhala šamanova slova, že k tomu, co žádá, vede dlouhá a strastiplná cesta, která by ho stála obrovskou sumu peněz. Jen za letenku kamsi do západní Afriky by padly celé jeho roční úspory. On však věřil, že mu mužík nakonec navrhne řešení, jinak by se s ním přece nebavil. Už teď s ním sdílel tajemno, které je oba spojovalo.

Když ho šaman vyzval, aby telebankingem převedl na účet třicet tisíc, neváhal ani vteřinu. Tentokrát bylo všechno jiné, magické a úžasné. Mužík se nejprve přesvědčil, že požadovaná platba došla na jeho účet a teprve potom uchopil do rukou hadrovou panenku naplněnou magickou hmotou zvanou gris-gris složenou z částeček rostlin, zvířat a malých kamínků. Obřadným způsobem nad ní zamával kadidlem a na závěr jí hlubokým dýchnutím  předal svou šamanskou sílu. S náboženskou úctou panenku převzal. Cítil, jak z děsivé hračky vychází sálavé teplo.

„Od této chvíle se stáváte Diabem. Sám jste si zvolil tuto pekelnou cestu. Osvítí-li vás sám veliký Loco, můžete se kdykoliv tohoto břemene zbavit tím, že panenku způsobem, který jsem vám prozradil, spálíte na prach.“

Druhého dne, když vystřízlivěl z opiového kouře, kterým byl dozajista pokojík toho prťavého podvodníka prosycen, stále ještě doufal, že  se mu všechno jen zdálo. Nebyl to však sen. Na běžném účtu mu zbylo jen pár stovek.  Primitivním způsobem vyrobená panenka napěchovaná zvířecím trusem a sušenou trávou se na něj potměšile smála. Byl v pasti. S tímhle opravdu jít na policii nemůže. Připadal si jako zfetovaný magor, když vzal panenku do ruky a zkoušel se soustředit na ty anonymní zloděje, kteří ho připravili o pět tisíc za pneumatiky. Kdyby ho viděli, museli by se umlátit smíchy. I kdyby však kouzlo fungovalo, stejně by se to nedozvěděl.   Zmocnil se ho dosud nepoznaný příval černočerné zlosti hraničící až se šílenstvím.  Vzal jehlici a vztekle ji zabodl  panence přímo do oblasti srdce. "Ať si toho podvodníka vezme čert, parchanta jednoho zasranýho,“ řval a bylo mu jedno, že ho budou všichni v činžáku slyšet. Pak se zcela vyčerpán zhroutil.

Spal skoro celý den. Jeho tělo bylo stále malátné, ale přemohl se a vstal. Ne, nemůže přece trpně přijmout svou další ostudnou porážku. Tohle přece nesmí tomu podvodníkovi projít. Falešný šaman mohl vážit sotva šedesát kilo. Když bude chtít, vytřepe ho z kalhot a pak mu nacpe všechny ty jeho propriety do huby. 

Stál u jeho dveří a opakovaně v krátkých intervalech zuřivě zvonil. Nejspíše zdrhl, bylo mu jasné. Ze vzteku však dále mačkal na zvonek až ze sousedních dveřích bázlivě vykoukla starší paní v natáčkách.

„Pane, zvoníte zbytečně. Pana Moralese dnes dopoledne odvezla rychlovka. Kdo ví, jestli se jim ho podařilo rozdejchat.“

Krátký záchvěv divošského uspokojení vystřídalo zděšení. Poprvé v životě jsem se úmyslně pokusil zabít člověka a možná ho i doopravdy zabil, uvědomil si. Nejspíše právě teď jeho přičiněním umírá člověk, který ho jako jediný nepodvedl. Daroval mu svou šamanskou moc a on s ní naložil tím nejděsivějším způsobem. Chtěl spravedlivou odvetu a místo toho se stal Diabem – podle voodoo nejhorším tvorem, co chodí po světě.

                                                 --------------------

Přesně podle návodu malého snědého šamana vyňal ze srdce hadrové panenky jehlici a pak ji předepsaným rituálním způsobem spálil. Popel nechal větrem rozfoukat do všech světových stran. Věřil, že ještě není pozdě.