Až prase zachrochtá.

Den co den se nově dovídám, kde všude se skrývá tzv. bílý rasismus. Jsou to často takové absurdity, že přímo volají po výsměšné reakci. Jenže to, co se včera zdálo absurdní, to se dnes jeví jako součást běžné reality. Dědičná vina bílých se rychle mění v dědičný zločin, který se nesmaže ani bitím čelem o žulovou dlažbu. Říká se, že moudřejší ustoupí. No nevím. Proč by měli moudřejší stále ustupovat a kam až?

Na petici požadující zákaz bělících kosmetických přípravků, kterou podepsalo tisíce lidí, není nic zvláštního. Každý  může požadovat co chce. Jenže neobvyklé, ale v atmosféře všeobecné hysterie příznačné, je ,že kosmetické firmy „moudře“ ustoupily a hodlají vypustit názvy navozující falešný dojem, že preferovanou barvu pleti je bílý odstín.

Pokračování příběhu už probíhalo podle přísloví Podej někomu prst a vezme si celou ruku. Aktivisté se s vypuštěním rasistického názvu nespokojili a požadují, aby se veškeré bělící kosmetické přípravky přestaly prodávat. Takže teď očekávám, že moudřejší opět ustoupí. Pořád je ještě kam. Až tak učiní a kosmetické nadnárodní firmy přestanou bělící krémy prodávat, předpokládám další protestní petici proti rasistickému opatření kosmetického průmyslu, které segregačně dopadlo na „nebílou“ ženskou populaci. To dá rozum. Bělící kosmetické prostředky si především kupují ženy s tmavší barvou kůže. Zejména Asiatky už několik staletí si své tváře bělí. Co teď? Nechat nadále bílé ženy rasisticky provokovat asijské ženy, které si nemohou svou pleť bělit a zažívají, jak tvrdí aktivistka Poorna Bellová, psychické útrapy? Kam ustoupit teď?

Nově je za bílou a rasistickou považována klasická vážná hudba. Tady bych použil často používané sousloví- Je to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.. Opět je na moudřejším, který by měl ustoupit a brát jako nezvratitelný fakt, že klasická vážná hudba je příliš patriarchální a ve své podstatě privilegium bílé populace. Většina symfonických orchestrů téměř výhradně hraje skladby vytvořené bílými muži. Tohle nejsou úvahy jen okrajového spektra extrémistů, pozor na to. The New York Times za okrajové rozhodně nepovažuji. Přitom právě tento deník obviňuje vážnou hudbu jako nejméně rozmanitou a ve své podstatě skrytě rasistickou. Takže, pokud by to nebylo k smíchu, bylo by to k pláči, jsou koncerty Pražského jara sabatem skrytých rasistů, z nichž asi drtivá většina to sama o sobě zatím neví. Brzy to však vědět bude. Samozřejmě by šlo oponovat, že vedle bílé hudby existuje i hudba ryze černošská. V gospelové sboru by se bledá tvář hledala jen těžko /i když by se našla/. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že je až příliš černá, protože se mi líbí právě taková jaká je. Zdá se však, že je zapovězeno byť jen pípnout, že i na klasické vážné hudbě mi záleží. No dobře, moudrý ustoupí, i když  na něm ulpí označení skrytý rasista.

To, že i pasivní obrana je už zapovězena, mne přesvědčil následující příklad. Asi nebyl úplně nejšťastnější nápad od fotbalového fanouška, který s letadlem s transparentem -White Lives Matter – přeletěl nad stadionem Manchester City v době kdy museli na pokyn rozhodčího všichni hráči pokleknout na podporu hnutí Black Lives Matter. Dostal okamžitou výpověď z práce a hrozí mu i doživotní zákaz návštěvy fotbalových zápasů konaných v Anglii. Asi stejně dopadne dalších šedesát dalších, kteří se na této akci podíleli, byť i podle policie nešlo ani o přestupek. Právě v tom okamžiku začíná příběh univerzitní profesorky Gopalové, která v reakci na čin fotbalového fanouška na twitteru prohlásila, že na bílých životech nezáleží. Tento její výrok jako nevhodný byl twitterem smazán. Nyní by mělo následovat pravidlo, že moudřejší ustoupí a paní profesorka nebude situaci dále hrotit. Jenže asi přesvědčení, že na bílých životech nezáleží bylo silnější než ona a stejný výrok dala na twitter znovu. Na bílých životech nezáleží a k tomu vyzvala, aby se lidé svého bělošství vzdali. To už se začaly množit výzvy na ukončení její činnosti na univerzitě. Reakce univerzity byla taková, že paní profesorce Gopalové  byl její částečný pracovní poměr  změněn na úplný. Vše zřejmě směřuje k tomu, že rasistou brzy bude označen ten, který nebude ochoten se vzdát svého bělošství.

Existuje ještě jedno přísloví a mám obavu, že se brzy i naplní. Tak dlouho o někom říkáš, že je prase, až zachrochtá. Pokud jde o mě, vím přesně, kde se nalézá linie, za kterou nehodlám ustoupit. Podle radikálních názorů, které se poznenáhlu stávají mainstreamem, začínám splňovat přepracovanou definici rasismu. Zatím však ještě nechrochtám.