Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému

Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.

Opravdu nejsem nadšený, že naše upadající tuzemská biodiverzita by se měla rozšířit zrovna o sršeň asijskou. Tato sršeň se totiž nejvíce živí proteiny a jejich nejoblíbenější kořistí jsou naše včely medonosné. Sršně asijské dokážou během jediného dne sežrat hned několik včelích úlů. Pilné včely vracející se s pylem a nektarem pobijí během několika hodin. Nás lidi víceméně, ale spíše méně nežli více, tolerují, pokud je ovšem nebudeme dráždit zářivými barvami. Také velmi nesnáší parfémy a vody po holení. Pach alkoholu je přivede do stavu zuřivosti. V okamžiku, kdy upoutáte jejich negativní pozornost, radí odborníci skrčit se k zemi a hrát takzvaně mrtvého brouka. Přitom je nutné , pokud to jen trochu jde, zakrýt si hlavu. Největší chybou by bylo spasit se před sršní asijskou útěkem. Asijské sršně jsou mnohem rychlejší a pronásledují utíkajícího člověka na vzdálenost až jednoho kilometru.

Proto jsem s uspokojením kvitoval, že naši hrdinní hasiči v Plzni zlikvidovali první obří hnízdo těchto sršní, které se objevilo na území naší republiky. Otrávili je nějakým speciálním plynem a celá akce tak trochu připomínala vojenské manévry. Jenže první vyhrání z kapsy vyhání.

Za prvé ta bitva u Plzně byla objektivně svým charakterem vyhlazovací. Tisíce hmyzích jedinců, kteří sotva navštívili naši zemi, byli nepříliš humánními prostředky totálně zneškodněni. Určitě se najdou lidé, kterým se to nebude líbit.

Asijská sršeň je nevítaný host, ale i nevítaný host je host. V Česku má status vzácného zvířete. Zatím je exotickým unikátem. Celá dlouhá staletí nikdo v naši krajině sršeň asijskou nespatřil. Byla vůbec akce plzeňských hasičů v souladu se zákony a vyhláškami chránícími naši přírodu? Je sice pravdou, že škodlivá zvířata nemají u nás zrovna na růžích ustláno, ale sršni jako takoví mezi ně nikdy nepatřili. Dokonce se traduje, že je sršeň chráněná a nesmí se bez nebezpečí uložení sankce jen tak zabíjet. Přesně tohle mi celé dlouhé roky bylo vtloukáno do hlavy. Prý to ale není pravda, ale přesto je odbornou veřejností považovaná za užitečnou, neboť ve velkém hubí škodlivý nebo alespoň obtížný hmyz. Čekám, že brzy někdo vyrukuje s tímto argumentem.

I kdyby však byla asijská sršeň, na rozdíl od naší sršně obecné, označena za velkého škůdce, neboť likviduje včelí úly, pořád zůstane predátorem a predátoři jsou u nás přísně chráněni. Jaký je rozdíl mezi vlkem dávícím ovce a sršní požírající včely? Zadávené ovce nevadí a sežrané včely vadí? Je to demagogie, ale ta je všude kolem nás. Kdo nezná slogan zabij bobra a zachraň strom? I když bobři v přeneseném významu slova,/ však víte, co myslím, / za poslední dvě desetiletí téměř vyhynuli, ti opravdoví jsou už všude a kácejí zcela zdravé stromy ve stále větším množství. Sice se už mohou střílet, ale až po zdlouhavém povolovacím řízení. Nedopadne to s asijskými sršni podobně? Ani bych se nedivil.

Skoro bych vsadil na to, že chemický způsob likvidace sršních hnízd bude brzy shledán jako neadekvátní a ohrožující životní prostředí i tak zatíženého různými toxickými látkami. Za příklad nám může sloužit Francie, která je vždy o deset roků před námi, což platí i o asijských sršních, díky kterým se snížila produkce medu o čtyřicet až šedesát procent. Když Frantíci zjistili, že asimilace se opět ne zcela zdařila, začali problém, i když pozdě, řešit. K ničení hnízd používají látku zvanou pyretroid, která se vpraví do dutých kuliček, které se pak tlakovou puškou vystřelují do sršního hnízda, kde se kulička rozprskne a jed se v hnízdě rozptýlí. Často se však stane, že střelec mine cíl. V jednom případě otrávená kulička spadla do rybníčku s chovnými rybami a došlo k jejich hromadné otravě. Nebude proto dlouho trvat a otrávené kuličky dopadnou jako olověné broky. Tak jako olověné broky nahradily ocelové, které jsou nanic, nahradí pyretroid nějaké neškodné uspávadlo, díky němuž přestanou sršně hrozivě bzučet, ale píchat budou dál.

Nelze vyloučit, že nakonec zvítězí myšlenka pokusit se sršeň asijskou integrovat pomocí naší „hodnější“ sršně obecné. Ta sice také žere včely, ale málo a ne příliš úspěšně. Třeba si sršeň asijská vezme z naší sršně obecné dobrý příklad a přejde na pestřejší stravu.

Vědci určitě budou navrhovat ryze přírodní způsob, jak zmírnit invazi asijských sršní, byť to zatím na velkou slávu nevypadá. Potenciálním nepřítelem by prý mohl být leda tak včelojed lesní, ale jak už z jeho názvu vyplývá, i ten se specializuje na včely. Spasit by nás kupodivu mohly slepice, i když si to dobře nedovedu představit, jakým způsobem by naše domácí kvočna rozezlenou sršeň lovila.

Počítám, že po všech těch neúspěšných pokusech se vypořádat se sršní asijskou, začnou sílit mírové hlasy volající po smíření se s danou realitou. Ve Francii například už na několika místech kvůli asijským sršním, které kromě včel se živí mrtvými zvířaty, zrušili oblíbené rybí trhy, které kromě gurmánů začaly zhusta navštěvovat. Problém tak byl ve stylu - moudřejší ustoupí- vyřešen. K zrušení rybích trhů bych ještě doporučoval zbytečně sršně nedráždit barevným oblečením a vodou po holení.

Ti prozíravější, co vidí dál za nejbližší obzor, nejspíše nastolí otázku, zda-li i u sršně asijské neplatí heslo, že všechno zlé je pro něco dobré. Až se k nám přivalí pohroma krajně agresivních včel afrických, ještě nám bude sršeň asijská dobrá. Ta zuřivým včelám, před kterými se třese i všemocná Amerika, ukáže, zač je čeho loket. Asi to pak nebude pěkný pohled, ale stačí se dívat stranou až do doby, než bude problém vyřešen.