Test lékárníků 8.7.2011 aneb, jak to chodí v lékárně…

Po přečtení článku paní redaktorky Lenky Petrášové a výsledku testu lékárníků v páteční MF Dnes, jsem se konečně odhodlala veřejně zareagovat. Je toho víc a všechno určitě nebude souviset s předmětným článkem a průzkumem. Doufám, že se mi zdaří vše srozumitelně sepsat a vnést trochu světla do problematiky lékárenství.

Pracuji již dvacet let jako farmaceutický asistent (dříve farmaceutický laborant) a rozhodně nejsem jen prodavač se středoškolským vzděláním. Studovala jsem čtyři roky odbornou školu (nyní se toto vzdělávání získává tříletým studiem VOŠ nebo dvouletým studiem na Farmaceutické fakultě), kde se vyučovala, mimo jiné, farmaceutická chemie, farmaceutická botanika, farmakologie, farmakognozie, analytická chemie, farmaceutická technologie - a z těchto předmětů jsem skládala i maturitu. Samozřejmě, že mé znalosti nemohou být takové, jako u farmaceutů (lékárníků), kteří vystudovali minimálně čtyři roky vysoké školy, proto stojím jen u okénka „Volný prodej“, ovšem jako prodavač se rozhodně necítím! Lékárna je v první řadě (nebo by aspoň být měla) zdravotnické zařízení, kde je školený personál (doklady o vzdělání pracovníků kontroluje Státní ústav pro kontrolu léčiv), který se stará o zdraví pacientů (klientů) a kde se připravují léčivé přípravky dle receptu lékaře. Tyto přípravky většinou připravuje také farmaceutický asistent, pouze pokud obsahují silně účinné léčivé látky, připravuje je lékárník.

To, že je lékárna vnímána jako obchod a personál, jako prodavači, myslím, způsobil vznik komerčních řetězcových lékáren v nákupních centrech, kde pacientovi na recept nepřipraví vůbec nic, jen vydávají krabičky z regálů a prodávají léčebnou kosmetiku. Bohužel, pro malé nezávislé lékárny je to velká konkurence, neboť v těchto lékárnách pacient obdrží stejný přípravek za výrazně nižší cenu, než v malé nezávislé lékárně. Řetězcová lékárna totiž nakupuje najednou větší množství přípravku (a tedy za nižší cenu), mnohdy za celým řetězcem stojí nějaká finanční skupina, která vlastní i jiné podniky, než lékárny a může si dovolit je třeba i dotovat právě ze zisků jiných svých výdělečných podniků. Veřejné lékárny, kde je majitelem lékárník, pak bojují o přežití. Byla bych tedy ráda, aby veřejnost přestala vnímat lékárníky jako milionáře, protože tomu tak ve valné většině není. Každý lékárník, který je uvedený jako odborný vedoucí, totiž nemusí být ani majitelem příslušné lékárny, ale může být jen pouhým zaměstnancem, který má sjednaný stálý plat bez ohledu na to, jak lékárna prosperuje. U nezávislých lékáren je odborný vedoucí většinou i majitelem, samostatnou kapitolou jsou pak lékárny nemocniční…

Vrátím-li se k průzkumu MF Dnes, upřímně, důvěru lékárníkům ani farmaceutickým asistentům, ze strany veřejnosti, určitě nepřidal. Nutno však podotknout, že titulek článku je poněkud přehnaný…Osobně bych kombinaci ibuprofenu (nikoliv brufenu, jak paní redaktorka píše – to je jeden z obchodních názvů pro účinnou látku ibuprofen) s warfarinem nedoporučila s ohledem na zvýšené riziko krvácení do gastrointestinálního traktu, ovšem kontraindikována tato kombinace, podle lékárenského informačního systému (AISLP), není, je zde uvedena „pouze“ jako závažná interakce, stejně tak, jako kombinace s jinými nesteroidními antirevmatiky a kys.acetylsalicylovou.

Co se týče otázky použití Paralenu a Panadolu – na jednom z mnoha vzdělávacích seminářů – mimochodem i farmaceutičtí asistenti (tedy středoškoláci) mají předepsané celoživotní vzdělávání, a to podle zákona č.96/2004 Sb. – nám bylo připomenuto, že na pacienta (klienta), který přijde do lékárny, je potřeba pohlížet jako na úplného laika. Takže je třeba si uvědomit, že pro něj např. Paralen a Panadol jsou dva rozdílné přípravky. Nelze se divit, že v dnešní době, kdy je na trhu k dispozici k jednomu originálnímu přípravku mnoho generik, je v tomto orientace pro pacienta obtížná. O to více ve střehu by měl být pracovník za tárou…Ale zase na druhou stranu, rozdíl mezi terapeutickou dávkou 15mg/kg a toxickou dávkou 65mg/kg paracetamolu podanou jednorázově (u dětí), je značný - i proto je paracetamol označován jako velmi bezpečné léčivo. Přestože je jistě chybou používat oba zmiňované preparáty současně, ani dvojnásobná jednorázová dávka paracetamolu by nikomu smrt způsobit neměla.

Současné podání Imodia a živočišného uhlí je vážně hloupost, k tomu nemám, co říct…

Ovšem, stejně tak je hloupé myslet si, že vím a znám všechno. Proto když něco nevím, nebo si nejsem jistá, tak se zeptám nebo poradím s kolegou lékárníkem. Zdraví, spokojenost a důvěra pacientů (klientů) by měly zastávat v lékárenské profesi vždy první místo. Doufám tedy, že lidé brzy přijdou na to, že peníze nejsou všechno, a že budou chodit do té „své“ lékárny, kde je vždycky rádi uvidí nejen proto, že jsou pro ně potencionálním zdrojem příjmu, ale hlavně proto, že jim záleží na jejich zdraví a spokojenosti.

Přeji nám všem, kteří lékárenské povolání považujeme za své poslání a službu lidem, mnoho spokojených klientů, kteří se k nám budou rádi a s důvěrou vracet.

Radomila Bartošová, Liberec