Podivný boj s domácími porody

Během posledních měsíců se veřejnost poměrně hodně zabývá otázkou (ne)přípustnosti domácích porodů. V jednom okamžiku (náhoda, nebo ne?) se do médií dostalo několik více či méně problematických událostí - zdravotnické reformy, několikero soudních kauz týkajících se domácích i nemocničních porodů, spory o kompetence zdravotnického personálu a otázky hranic svobodné volby a osobní odpovědnosti člověka při ochraně zdraví svého a jemu svěřených dětí.

V první řadě je nutno říci, že je velice dobře, že tyto otázky řeší široká veřejnost. Každý člověk by si na otázky spojené s ochranou zdraví a života měl udělat vlastní názor, pokud možno názor informovaný a nezkreslený emotivním nátlakem jakéhokoli tábora.
V diskusích, které se v médiích objevují, je ale emocí příliš mnoho, snad proto, že většině lidí na zdraví opravdu hodně záleží. A emoce zdravému úsudku příliš nepomáhají.  Z toho, co se děje pod články a reportážemi v médiích, vyplývá, že je třeba znovu vypíchnout několik bodů.
1) "To nemůžete zatnout zuby a pro bezpečí sebe a svého miminka to těch pár dnů v porodnici vydržet?"
Bohužel to opravdu nejde. I kdybychom nakrásně chtěly, porod není řízen
mozkem. I když jsme nakrásně přesvědčeny, že zuby zatneme a vydržíme "nepohodlí, nátlak a možné nepříjemné jednání", porod je přírodní proces, který ze své podstaty funguje nezávisle na tom, co chceme a co ne. Pokud ženské tělo vyhodnotí situaci jako ohrožující a nikoli bezpečnou, pak se bez ohledu na naši vůli porod zastaví. Výsledkem bývá v nejlepším případě císařský řez.
2) Lékaři přece nedělají nic bezdůvodně. Přece by nám neškodili "jen tak z plezíru".
Také věřím, že lékaři nedělají nic bezdůvodně. Ovšem důvody můžou být různé, například strach, že kvůli přetlaku rodiček na porodním sále v jednom okamžiku nebudou moci pracovat správně a udělají chybu, vede k tomu, že zcela normálně probíhající porod je urychlován tak, aby se "porodilo v přesném časovém limitu", strach z toho, že průběh přirozeného porodu nelze dopředu odhadnout, vede k tomu, že v případě jakéhokoli podezření na komplikace je jako řešení nabízen císařský řez.
3) Lékařské zákroky v průběhu porodu jsou bezpečné.
Ani zdaleka ne. Podání umélého oxytocinu mate přirozené tělesné reakce, urychlení průběhu porodu často vede k tísni plodu a hypoxii. Ruptura plodových obalů před vstupem dítěte do pánve je příčinou vyhřeznutí pupečníku, závažné život ohrožující komplikace vedoucí k akutnímu císařskému řezu. Tlak na děložní fundus (lidově řečeno "skákání na břicho") zvyšuje riziko ruptury dělohy (která opět může skončit smrtí plodu a vykrvácení matky). Použití kleští a vakuumextraktoru může vést k poranění hlavičky dítěte se všemi důsledky. Snaha dítě mechanicky vytáhnout z nepřipravených porodních cest vede ke zlomení klíční kosti, či poranění brachiálního plexu (s trvalými následky). Nástřih hráze je velkou zdravotní komplikací, která matce obvykle znesnadní péči o dítě v prvních dnech a týdnech jeho života. Notabene je komplikací zbytečnou, protože nástřihu (i natržení) hráze lze s velkou účinností předcházet cvičením se speciální pomůckou, balónkem EPI-NO. Analgezie a anestezie u porodu opět mate přirozený průběh porodu. Zmatené tělo nedokáže porodit bez lékařské pomoci.
4) Císařský řez je pohodlná a méně bolestivá alternativa normálního porodu.
Ne. Císařský řez je náročná břišní operace, kterou provázejí všechny "obvyklé" komplikace - od rizik spojených s narkózou, přes rizika embolie, pozdní nebo žádný nástup laktace, horší dechová adaptace dítěte. Neopodstatněný císařský řez "pro jistotu" v podstatě poškozuje zdraví matky i plodu.  
5) Matky volí porod doma kvůli svému pohodlí.
Ne, většina matek volí porod doma po důkladném pročtení odborných studíí. Volí ho proto, že po zvážení všech rizik vyvodí, že porod doma je pro zdraví a dobrou poporodní adaptaci jejich dítěte lepší variantou.
6) Porod doma je 100x riskantnější než porod v nemocnici.
Ne. Většina odborných studií (které ovšem nikdy nevycházejí z úplně relevantních dat) se vyjadřuje ve smyslu, že rizika u domácích porodů jsou srovnatelná s riziky porodu nemocničního. I v nemocnici existují velká rizika - právě při běžném urychlování porodu, o nemocniční infekci ani nemluvě. Následující tvrzení jsou rovnocenná: Doma rodící žena a její dítě mohou zemřít, kdyby rodila v porodnici, byla by šance ji zachránit. V nemocnici rodící žena a její dítě mohou také zemřít. Kdyby rodila doma, nemuselo by ke komplikacím vůbec dojít.
Je úžasné, že lékaři a zdravotníci dokážou zachránit život dětí a rodiček, které by jinak podlehly porodním komplikacím. Je to skvělé, dojemné a díky za to. Je opravdu dobré, že lékaři dokáží řešit a zachránit zhruba 10 procent všech porodů, ty, které by jinak skončily tragicky. Ovšem je třeba kvůli tomu obětovat zbylých 90 procent rodiček a dětí? Je třeba zachraňovat ty, které zachraňovat nepotřebují? Skutečně jsou jejich zdravotní komplikace tak nepodstatné? V současné situaci mnoho matek, které porodí doma, uchrání sebe a své dítě mnoha nepříjemných následků porodu v nemocnici.
Nemocnice nemusí být strašák. V případě, že porod v porodnici bude znamenat, že lékaři a porodní asistentky budou připraveni rodičku zcela podpořit v normálním porodu bez medikace, bez vyhrožování, beze spěchu, že udělají vše proto, aby ji i dítě skutečně uchránili zdravotních komplikací, pak bude na světě mnohem víc zdravých a spokojených novorozeňat a šťastných a zdravých matek, které se o své dítě dokážou postarat bez pochybností o sobě samých. Ubyde domácích porodů, zejména v těch rodinách, které domácí porod volí ze strachu z lékařů. Pokud budou zdravé rodičky schopny se o své dítě postarat bezprostředně po porodu, ubyde práce přetíženým sestrám, přestanou být důvody k separaci dětí od matek, bonding nám jen pokvete. Přirozeně.
Naprosto nechápu, že v době, kdy se společnost včetně státních institucí snaží přesvědčit "nezodpovědné" matky, že porod doma není bezpečný, zároveň VZP chystá zrušení až 40 porodnic v české republice, právě těch menších, které nabízejí vstřícnost k přirozenému průběhu porodu. Nechápu to zejména z toho hlediska, že přirozený porod je pro pojišťovnu dvakrát až třikrát levnější než porody císařským řezem. VZP argumentuje (poněkud nesmyslně) tím, že lékaři nemají dostatek zkušeností. Kdyby ji k tomuto rozhodnutí vedl nárůst tragicky končících porodů v malých nemocnicích, pak bych to považovala za odůvodněné. Ale není tomu tak, pravděpodobně ji k tomu vede jiný důvod, bojím se pomyslet, jaký. Kde kdo komu zašustil penězi a z jakého důvodu. Řešením ale přece není přetížit už tak dost vytížené velké nemocnice. Stačí se podívat na situaci v Praze. Pořadníky na porod, které ale nic nezaručují, kolabující porodnice, stop stavy atd. To má být pro rodičku bezpečná alternativa? Zavírat se prý budou porodnice, které mají pod 500, možná i pod 800 porodů ročně, to je cca 1- 3 porody denně. Ovšem nezapomínejme, že se jedná o průměrná čísla! Při 8-10 reálných porodech denně už provoz velké pražské fakultní porodnice kolabuje.To není moje představa bezpečného porodu. A nevěřím ani tomu, že se tato představa líbí porodníkům a ostatnímu personálu porodnic. Cui bono? Komu to tedy vlastně prospěje?
A na závěr ještě douška:
7) To byste raději chtěly, aby na vás dělal cukrbliky lékař diletant, než aby na vás byl hrubý pravý odborník?
Ne. Chceme pravé odborníky, kteří se k nám chovají slušně a s úctou. Není jediný důvod, proč bychom měli tolerovat u lékařů hrubost a ponižování. Když si půjdu koupit do obchodu housku nebo skříň, nekoupím ji, pokud na mě prodavačka bude sprostá. Hulvátská kadeřnice si na živobytí taky nevydělá. Všichni bychom řešili, kdyby se učitelka ponižovala naše děti. Lékaři nemají žádné privilegium chovat se jako dobytek, natož k lidem, které něco bolí a kteří se lékařských zákroků bojí. Se společností, která považuje hrubost za dobrý standard a slušné chování za nadstandard, je něco opravdu moc špatně.
8) Pár souvisejících slov o autorce: Jsem zastánkyně svobodné volby místa a způsobu porodu. Podepsala jsem Výzvu za bezpečný porod. Podporuji zvýšení pravomocí porodních asistentek při vedení porodu. Lékaře respektuji a mám k nim úctu. Porodila jsem dvě děti, obě v porodnici. Vím z vlastní zkušenosti, jak propastný rozdíl je mezi přirozeným porodem a porodem lékařsky řízeným. Vím, že to jde i jinak. Vím, že to jde i jinak i v porodnici. Obdivuji odvahu, sebedůvěru a názorovou pevnost žen rodících doma.
Jana Šindlerová, Praha