“Kohoutková voda“

Již delší dobu sleduji úchvatnou diskusi o kohoutkové vodě v restauraci. Zda dávat zadarmo, nebo nedávat zadarmo, a nevím, jak se k tomu postavit. V roli zákazníka naprosto chápu požadavek zdarma.

Proč ne, vždyť si mohu zdarma v restauraci odskočit na WC, vykonat svou potřebu, mohu zdarma spláchnout cca 6 – 8 l vody (někdy i opakovaně), mohu si použít zdarma mýdlo, toaletní papír, ručník, tak co je proti tomu trocha vody do sklenice. Vždyť ty hospodští se musí snažit toho zákazníka udržet a nedej bože, aby se na mě ta servírka nebo číšník špatně podívali kvůli sklence vody.

Já jí sice za tu vodu nic nedám, ale je přece placená z tržby, tak ať si to vyběhá někde na někom jiném. Po mě ať tu sklenici řádně umyje a já někdy možná přijdu příště a něco si koupím. Pokud v tom někdo cítí ironii, tak ať ji dál nehledá, ona tam trochu je. Jsem totiž ten hostinský, který to platí. A není účtu bez hostinského.

Kdo zná restauraci Ferdinanda, tak ví, že mě najde takřka denně v poledne za výčepem, a pokud někdo chce kohoutkovou vodu, tak mu ji dám. Ať si zapije ten svůj prášek, ať si s tím naředí svůj džus, víno, ať si napojí svého psa (mám pro ně i speciální misku), ale dál v tom tápu. Nikdo mě zadarmo nesveze v MHD, nikdo mi napít nedá zadarmo v marketu, obchodě, počítačové firmě, na poště, u holiče, v kolonce daňového přiznání taky nemám kolonku na slevu – voda zdarma, a ani dodavatel kohoutkové vody mě nesponzoruje. A že bych si z toho udělal byznys a zahrnul do ceny všeho sortimentu další kohoutkovou přirážku a zdražil? To už mě někdo ve zdražování předběhl a já mám kolem sebe bohužel konkurenci a ta nespí.

Nejsem kaskadér a ani výhradní poskytovatel hostinských služeb, a tak doufám, že to u vody končí. K době, kdy bylo všechno všech, se vracet nechci. Dnes, až to dopíšu, tak se jdu pobavit do banky, jak to je s těmi poplatky, stále v tom taky tápu, tak doufám, že mě tam příjemně napojí.“

Josef Kočí, Hradec Králové