Po shlédnutí všech diskusních příspěvků u mého prvního článku jsem se rozhodl napsat ještě jednou. Je zřejmé, že můj původní příspěvek nepředešel některým zbytečným polemikám. Pokusím se tedy v druhém příspěvku vysvětlit a objasnit mylné dojmy, které si někteří vytvořili. Navíc se pokusím doložit pravdivost svých slov. Pravděpodobně jsem sám zapříčinil (i když ne záměrně) to, že diskuse sklouzla do formy, kdy někteří přispívající sdělují své názory bez patřičných důkazů.
Takže tedy - ještě jednou podotýkám, že jsem do tohoto pořadu šel se záměrem nabídnout svůj výrobek potřebným, tzn. všem, kteří mohou využít můj nápad. Stále je zde namítáno, že se jedná pouze o postižené. Podíl těchto lidí je v mém záměru ale jen 1/10 z ostatních možných.
Číselně to vypadá asi takto. Dle statistického úřadu se jedná o přibližně 200 000 možných uchazečů každoročně. V tom jsou ale zahrnuty i ostatní případy, kde se jedná o krátkodobé vyřazení schopnosti používat obě horní končetiny (zlomeniny, různé operace atd.) Svůj průzkum jsem se snažil provést všude tam, kde se tito lidé stravují. Pro příklad uvádím nemocnice, různé pečovatelské domovy, lázně, hotely, stravovací zařízení a v neposlední řadě také soukromý sektor....
*
Přečtěte si také článek Uspěl jsem ve Dnu D. Peníze přesto nedostanu.
A nyní něco k tématu "patent". Na svůj nápad mám patent pro ČR stále otevřený na patentovém úřadě. V současnosti mám schválený tzv. průmyslový vzor, který chrání můj výrobek v ČR z hlediska designového provedení, které je - jak jsem nyní zjistil - od výrobku vyráběného v USA zcela odlišné a funguje na jiném principu.
V pořadu Den D se sice řešilo možné využití i v zahraničí, ale tam jsem průzkum neprováděl, i když úvaha o možnosti využití výrobku v okolních státech se jevila jako logicky možná. To ale až po rozjetí prodeje na tuzemském trhu.
Dále bych asi konkrétně uvedl, jak je to s patentem v USA.
Že existuje podobný výrobek v USA, jsem v době natáčení opravdu nevěděl a v rešerších patentového úřadu v Praze se nic takového neobjevilo. Když už se ale na něco podobného přišlo, tak jsem zjišťoval informace dál. Dopátral jsem k tomu, že výrobek v USA se pokusili patentovat, ale to bylo zamítnuto se zdůvodněním, že se nejedná o prvotní nápad, ale o napodobeninu patentu z roku 1896. Výkres tohoto patentu jsem si také našel a je odlišný od mého nápadu.
Navíc tzv. "upatentování" výrobku v USA je dáno také velkými finančními nároky, které se pohybují ve výši cca 750 000,- Kč a výše. To tedy se srovnáním s 300 000,- Kč, které jsem chtěl získat od investorů, je rozhodně nesrovnatelně jinde. Neumím si představit, jak bych mohl tuto podmínku na vlastní náklady splnit.
Na základě tohoto vyvstává další otázka, jak si vlastně máme představit zapojení investorů do projektu. Jaká a hlavně jak velká by měla být pomoc od odborníků na podnikání. Asi se s většinou shodnu na tom, že jen lichvářská investice by to být neměla.
Na závěr tohoto článku si dovoluji říci, že v současnosti se místo reakcí na očerňování od dramaturga pořadu, záměrně ubližujících přispěvatelů nebo řešení uražené ješitnosti jednoho z investorů svou energii použiji na něco smysluplnějšího. Nehodlám se vzdát svého záměru a budu se mu i nadále věnovat. Bohudík se objevili i lidé, kteří tomuto výrobku věří stejně jako já a navíc mají zájem opravdu pomoci.
Všem rozumným v diskusi ať už Dne D a nebo zde na iDnes.cz chci touto cestou poděkovat. Vaše příspěvky mne velmi posílily v mém dalším snažení. Byly zajímavé a podnětné.
Například jeden příspěvek byl o tom, že jsem nemohl vlastně být nikým osloven, protože jsem neuvedl svůj kontakt. Toto chci nyní taktéž napravit a uvádím svůj e-mail jidelni.pribor@seznam.cz pro případný další kontakt.
Jiří Věříš
