Tak dlouho už se dusím!
„Budou tam úplně normální lidi, jako jseš ty“, snaží se mě uklidnit. V duchu se ptám sama sebe: „A jsem já vůbec normální?“ Podívám se na něj. Má na čele vrásku. Říká, že je pořád stejný jako před sedmi lety, když jsme se poznali. Nic o mně vlastně neví…
Nemáš hlad? Kroutím hlavou. Na jídlo nemám ani pomyšlení. I tak hodí blinkr a sjíždí k pumpě. Zůstávám sedět v autě.
Hlavou mi běží život jako film. Začalo to, když mi bylo pět. Tehdy zemřela moje milovaná babička, moje útočiště, můj bezpečný přístav. Strašně mě to sebralo.
„Snad, kdybych byla hodnější, třeba by tu ještě byla,“ běželo mi tehdy hlavou. To jsem si vytrhla první řasu. A pak jsem to dělala vždycky, když se mi něco nepovedlo. Mamka se mi smála: „Jednou budeš úplně vypelichaná!“
Ve druhé třídě mi umřel táta. Mamka se zhroutila. Přestala chodit mezi lidi a uzavřela se doma. Vím, že jsem jí tehdy nechtěla přidělávat starosti. Snažila jsem se nebrečet. Nepomáhalo to. Pak jsem ji našla bezvládnou na koberci. Spolykala nějaké prášky. Naštěstí jí sousedka probrala. To už jsem se začala řezat do zápěstí. Tak moc jsem se bála, že zůstanu na světě sama!
Řezala jsem se pravidelně. Žiletkou. Nosila jsem trika s dlouhým rukávem, aby to nikdo nepoznal. Když mi vytékala krev, měla jsem pocit úlevy. Pak jsem to přehnala a řízla se hlouběji. Nezastavila jsem krvácení. Našla mě mamka. Zavolala sanitku. Odvezli mě do nemocnice. Ta příhoda měla jeden klad – mamka si mě začala všímat.
Přinesl mi z benzínky kávu. „A panák by nebyl?“ napadá mě. Netroufám si však vyslovit své přání nahlas. Klepu se. Začíná absťák. Kafe piju na ex. Alespoň něco. Sedl si vedle mně, že pojedem. Chybí nám posledních pár kilometrů. Budeme u cíle. Sama vím, že takhle nemůžu žít dál.
Zastav! Prosím! Šlápl na brzdu v poslední chvíli. Vybíhám k nejbližšímu keři. Chce se mi příšerně zvracet. „Bože, buď se mnou!“ Modlím se. „Proč já hledám Boha až ve chvíli, kdy je mi nejhůř?“ proletí mi hlavou jako blesk.
Zbytek cesty mlčíme. Vlastně spolu mlčíme už hodně dlouho. Do hlavy se mi vrací film. Je to můj život. Jaký bude mít pokračování? Tehdy, po návratu z nemocnice, jsme si s mamkou hodně povídaly. Chodila jsem na psychoterapie. Sblížily jsme se. Řasy mi narostly. Pořezané šrámy na rukou se zacelily. Naučila jsem se brečet.
A teď? Zase mi to nejde. Je to stejné jako tenkrát před lety. Sakra! Kolikrát jsem s ním chtěla mluvit a on nikdy neměl čas! Tak dlouho už se dusím! Zase jsem se několikrát pořezala. Neví o tom. Jen když piju, tak se neřežu! Tak je to prosté. Jak moc mi ta vodka přináší úlevu!
Jsme na místě. Vcházím do domu. Prohlížím si svůj pokoj, svojí postel. Odjel. Přistihla jsem se, jak mi tečou slzy – poprvé po několika letech. Snad je to znamení správného rozhodnutí.
Přichází dlouhovlasá černovláska. „Pojďte ukažu vám to tu! A nebojte, teď už jste v bezpečí.“
Monika Plocová
Vždy to má smysl
Poznala jsem ji , když jsem ještě pracovala ve státní léčbě závislostí. Byla moc milá. Bylo jí okolo šedesáti let. Měla krátké šedivé kudrnaté vlasy a brýle. Nevím proč zrovna teď, ale vzpomněla jsem si n ni.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Monika Plocová
Klobouk dolů
„Potřebuju pomoct.. Pomůžete mi?“ Ten hlas v telefonu mi byl povědomý. „Tady Věra...Pamatujete si na mě?“. Ano, jasně Věra, došlo mi. Mám ji na Facebooku a občas zahlédnu, jak se jí daří.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Sadiq Khan: první muslim jako starosta Londýna a první, kdo jím je už potřetí
Starostou Londýna byl znovuzvolen labourista Sadiq Khan. Mandát obhájil potřetí v řadě, což se...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Drží naše lidi pod zemí. Musíme jednat, říká vyšetřovatelka válečných zločinů
Kvůli své práci je Tetiana Žukovová dlouhodobě v hledáčku Rusů. Ukrajinská právnička se totiž snaží...
Meda a Jan Mládkovi. Milovníky umění i zvířat připomíná zámecká výstava
Premium Dáma z Kampy, mecenáška, kurátorka, nakladatelka, sběratelka, ale také vegetariánka a milovnice...
Prodej pozemku k bydlení, 3403 m2, Studené
Studené, okres Ústí nad Orlicí
2 150 000 Kč
- Počet článků 106
- Celková karma 20,18
- Průměrná čtenost 1510x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz