Co se to děje? Aneb sobotní rozjímání..

Co se to děje? Od malička jsem byl slušnej kluk. Slušně vychovanej. Maminka mi kladla na srdce:"Chovej se slušně, neprovokuj. Vem si tu vyžehlenou košili, ať lidi neřeknou, že tě neumíme ani pořádně oblíct!"Do ničeho se nezamíchej, ať nám neuděláš ostudu. Dávej pozor, ať se ti nic nestane. Snažil se o to.

Výsledkem je pobyt ve vězení před jedenácti lety, rozvod, dobrovolná ztráta pracovní jistoty ve státním zdravotním zařízení, momentálně ztráta práce v soukromém sektoru, ztráta financí. Miluju se s ženou o dvacet let starší, bez výčitek. Vlastně se s ní miluju s velkou chutí. Libuju si v její jinakosti a zralé ženskosti. Je vášnivá, cudná i necudná. Je sprostá! Je krásná!

Co se to děje?

Je tomu jedenáct let, co jsem se vrátil z vězení. Odseděl jsem si ten svůj průser. Mladá holka mi vstoupila na přechodu rovnou pod kola auta. Nepřežila. Po návratu jsem žil devět let spořádaný život. Ráno do práce, večer z práce, noční. Stal se ze mě slušný uznávaný lékař, i když minulost se mi svědomím plížila jak černý stín. Manželství krachlo. Ještě pořád jsem slušný člověk?

Jsem přesvědčený, že jsem si práce v nemocnici velmi vážil...A pak? Pálilo mě dobré bidlo? To říkali našinci v tehdejší době. Skutečnost je taková, že před dvěma lety jsem chtěl začít budovat něco nového, svého, podle vlastního přesvědčení, co má smysl pro mě i lidi okolo mě. Vždyť je přece tolik lidí, kterým můžu pomoci tím darem, kterým mě Bůh obdařil.

A pak přišla facka života. A na to další dvě. Historie se opakovala. Je to moje neschopnost pracovat s lidmi? Jak můžu pracovat s lidmi, kteří si uměle vynucují autoritu? Za co bych je měl ctít? Jak můžu pracovat s lidmi, kteří nerozumí mému čestnému postoji k lidským hodnotám? Nemocní klienti nejsou housky na krámě, které se dají kdykoli koupit, zahodit, rozlámat, zničit? Vždyť přece existuje nějaká etika a morálka!

Snad právě ty měsíce ve vězení mi pomohly najít ty lidské hodnoty, které mám v sobě. Jak já nesnáším tu typickou větu vystihující ony autority: "Káže vodu a pije víno"!

Nemám práci ani peníze. Mám pár přátel, kteří mě drží nad vodou. Mám hrdost a přesvědčení, mám duševní bohatství. Mám milenku!

Co se to děje?

Dovolil jsem si poznat fyzickou lásku a zvířecí rozkoš milenců. Dovolil jsem si o lásku říct, když to tak cítím. Dovolím si vybouřit se. Bez zábran se stulím do otevřené náruče mé o dvacet let starší milenky. Dovolil jsem si nepotlačovat vášnivou touhu po znovu a znovu opakování té divoké fyzické rozkoše jen tak, bez budoucnosti svazování se, v naprosté svobodě, bez výčitek a podmiňování..

Co se to děje?

Nevím o nic víc...Od malička jsem byl slušný kluk...Slušně vychovaný.