Demonstrace za Izrael a konspirační teorie

Včera jsem ze zúčastnil pražské demonstrace, podporující stát Izrael a jeho nesouhlas jednostranným vyhlášením samostatného státu Palestina a jeho přijetím za člena OSN na 66. zasedání Valného shromáždění OSN. V této souvislosti jsem se v poslední době (dokonce v křesťanských kruzích) setkal s názory, že se o situaci na Blízkém východě netřeba zajímat a že je chybou, se když pravicově, či konzervativně smýšlející člověk angažuje ve prospěch demokratického státu Izrael.

Namísto toho jsou vytahovány karty všelijakých konspiračních teorií a spekulací o tom, že svět je řízen skupinou bezohledných lidí, často židovského původu (a je jedno, zda si říkají svobodní zednáři, ilumináti či skupina Bilderberg) že je naším hlavním úkolem bránit se jejich spiknutí. Chtěl bych v této souvislosti právě na dějinách státu Izrael ukázat, jak zásadně se tyto teorie rozcházejí s historickou realitou:

Už v den svého vzniku byl stát Izrael napaden okolními arabskými zeměmi s cílem zahnat Židy do moře a nepřipustit jeho trvání. Velká Británie, hlavní světová mocnost ovlivňující do této doby dění v této oblasti, dala ruce pryč a do těchto událostí prakticky nezasahovala. Vojenské vítězství Izraele bylo téměř zázrakem vzhledem k mnohonásobné převaze Arabů. Uskutečnilo se do značné míry díky všestranné vojenské spolupráci tehdy již komunisty ovládaného Československa, které vyškolilo piloty a další specialisty a dodalo Izraeli zásadně důležitou vojenskou techniku. (V psychologické rovině pak jsou četná svědectví o tom, jak arabské odpůrce v bojích přepadal těžko vysvětlitelný strach a úděs z židovských protivníků, který je vedl k tomu, že v panice opouštěli své pozice. Podobně panicky pak mnozí palestinští Arabové utíkali ze svých domovů do okolních zemí)

K této pomoci mohlo dojít jen proto, že sovětský diktátor Stalin doufal, že v Izraeli převládně komunistická ideologie (do Izraele se po válce přistěhovalo množství komunistů - ostatně izraelská družstva – kibucy – představovaly snad nejdůslednější aplikaci komunistických teorií v praxi) a Izreel se ocitne ve sféře jeho vlivu. Západní státy totiž tehdy vojensky Izrael podpořit odmítly. Pro zprostředkování pomoci Stalin zvolil svého tehdejšího satelita, Československo. V tom, že se Izrael stane dalším komunistickým satelitem, se ale Stalin přepočítal, jak záhy zjistil a tak již po několika letech Sovětský svaz svou pozornost obrátil na sousední arabské země, do nichž infiltroval komunistickou ideologii (a vyzbrojil je nejmodernějšími zbraněmi, aby mohly zničit Izrael – což se jim nikdy nepodařilo).

Pokládám za úžasný paradox historie, že země zla, ovládaná snad nejhorším diktátorem světových dějin, masovým vrahem a satanistou Stalinem, se stala poslušným nástrojem v Boží ruce, a způsobila, že naše republika výrazně přispěla k tomu aby Izrael mohl obstát v boji proti svým nepřátelům. Takový scénář by si věru žádný člověk či spiklenecká skupina nemohl naplánovat a vymyslet.

Podobně i v dalších vojenských konfliktech s okolními arabskými zeměmi mohl Izrael obstát jen díky napřirozené Boží pomoci, a nikoli na základě činnosti nějaké spiklenecké skupiny. Rovněž mnohé další zásadní obraty v dějinách Evropy a světa (včetně rozkladu a pádu zemí komunismu v roce 1989, nebo současného „jara“ arabských národů) mohou být interpretovány jako výsledek režie jakýchsi spiklenců – já se ale domnívám, že to je špatný úhel pohledu. Pád komunistických režimů byl Božím dílem osvobození národů střední a východní Evropy ze jha komunistické ideologie, dílem, jehož cílem bylo nastolení svobody myšlení. Jako křesťan jsem totiž přesvědčen o tom, že tím, kdo je vládcem (hybatelem) dějin, nejsou spiklenci, ale je jím svrchovaný Bůh.

Nepochybuji přitom, že ve světě mocně působí opačné síly inspirované Božím nepřítelem, ďáblem, jejichž úsilí se dá souhrnně označit jako „budování Babylónské věže“ (viz Genesis: „Nuže, vystavějme sobě město a věž, jejíž by vrch dosáhl k nebi, a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi.“ Lidé se rozhodli postavit tuto věž, aby oslavili sebe, nikoliv Boha. A tak Bůh rozdělil jediný lidský jazyk na mnoho různých, takže upustili od postavení města Babylon a věže, sestoupil na zemi a rozptýlil lidi po celém světě.) Takovou Babylonskou věží byla všechna impéria a světové říše, v nedávné minulosti jí u nás bylo budování socialismu („ráje na zemi“) a dnes je jejím symbolem Evropská unie.

Bible si o tom nedělá žádné iluze, když praví slovy apoštola Pavla (2. kap. Ef, 1-3): „...dříve jste žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.“ Jinými slovy – pokud člověk nevstoupí do smlouvy s Bohem, zůstává pod vlivem Božího nepřítele.

Zpátky k tématu: Stát Izrael sice vznikl na základě lidských plánů - sionistického hnutí - a jeho existence byla potvrzena lidským shromážděním - Spojenými národy (do značné míry jako uznání práva na vlastní stát Židů po traumatu holocaustu), ale i tento lidský čin byl již dávno připraven v Božím úradku. Máme zde tedy na jedné straně rovinu přirozenou, tj. lidský svět a rovinu nadpřirozenou, duchovní svět. V rovině přirozeného světa představuje stát Izrael jedinou demokracii ve svém regionu a také jedinou zemi v této oblasti, v níž se rozvíjí evropsko-atlantská civilizace se všemi svými atributy a hodnotami. Pouze v Izraeli, na rozdíl od okolních zemí a zejména oblasti autonomní Palestíny, jsou uznávány např. následující hodnoty:

• fungující demokracie, včetně práva beze strachu z odplaty vyslovit odlišný politický názor
• existuje zde osobní svoboda a dodržuje se právo
• existují zde nezávislé instituce, jako jsou například soudy
• existuje zde základní úcta k jedinci, a to jak k muži, tak k ženě
• dětem je dopřáno zažít si bezstarostné dětství, nejsou jim nenávistnou propagandou vymývány mozky

Toto vše jsou hodnoty, které okolní země, ať už v nich jsou rezidua sekulární (komunistické) ideologie, jako je Sýrie, či v nich vládne islám, neuznávají. Z tohoto pohledu evidentně stát Izrael představuje hráz mnohokrát proklamovaným muslimským snahám zničit evropskou civilizaci a nastolit místo ní vládu islámu. Proto je naší povinností, chceme-li být pokládáni za demokraticky smýšlející, Izrael podpořit.

V duchovní rovině pak Izrael (včetně automní oblasti Palestina) představuje pro Židy Zaslíbenou zemi a sám Izrael je Bohem vyvolený národ, aby střežil jeho dědictví – ne snad pro nějaké své zásluhy, ale jako svědectví světu. Pokud tedy jsem konzervativec a křesťan a ignoruji Boží výroky, které jednoznačně staví tento národ do centra mé pozornosti, lásky a zájmu, a místo toho jsou v centru mé pozornosti konspirační teorie, ocitám se daleko na duchovním scestí – a jsem stejně „Otcem lži“ oklamán, jako ti, kdo mu patří dobrovolně...