Osvěty není nikdy dost zvláště v naší ateistické zemi...

Pane Pinci, máte smůlu, že žijete v tak hrozné době. Pokud bychom se, podobně jako pan Brouček, přenesli do středověku (nebo před rok 1789...), měl byste se mnou, coby atheistou, lehkou práci. Když bych vám odporoval, že bůh není nebo že panna Maria nemohla být pannou, vy byste mně prostě upálil na pomalém ohni nebo mně napíchnul na kůl. A všichni ti, co by naší disputaci sledovali, by se po mé popravě stali přesvědčenými křesťany.

Nebo třeba počátek křesťanství vylíčený ve filmu Agora...paní filozofka Hypatia  křesťanům drze odporovala, tak jí milí křesťané prostě stáhli z kůže.  Karel Veliký zase pohanské Sasy kastroval. Katoličtí Španělé pohanské Inky upalovali, velký Inka měl strach z bolesti a tak se stal před smrtí křesťanem. Pak ho pouze uškrtili. Jde to, když se chce. Vy a pan Lewis byste to měli v minulosti lehčí.

Pane Blažku, s prominutím, ale pokud své znalosti o počátcích křesťanství čerpáte z nějakých tendenčních filmů, tak pochybuji, že budou za něco stát. Jinak, docela vám doporučuji si nějakou knihu C.S. Lewise přečíst sám (třeba K jádru křesťanství) - možná byste na něho změnil názor. Takto mohu jen poznamenat, že to byl profesor středověké a renesanční literatury na univerzitě v Cambridge a tedy vynikající znalec této doby (totéž se týká starověku). Jinak - počátky křesťanství sahají několik století před dobu, kdy v Alexandrii žila zmíněná filozofka, jejíž násilné smrti ze strany náboženských fanatiků je mi samozřejmě líto. Stejně tak je mi líto, že je vám zřejmě lhostejná mnohem krutější smrt tisíců křesťanů, kteří tehdy (jen o něco dříve) byli v římských arénách předhazováni lvům. K připomínce toho roku 1789 - pravděpodobně si neuvědomujete, s jakými masakry (nejen) křesťanů je právě období francouzské revoluce spojeno - např. genocida ve Vendée (tam došlo i na to stahování kůží "povstalců") - http://www.vendee.cz/texty/a-genocida-vendee.html).

Nějak jsem se z blogu nedověděl, jaký dostal Bůh trest a zda ho vykonal.

Musíte umět číst "mezi řádky". Jednak je to absurdní, když se nějaký výtvor rozhodne soudit svého tvůrce, a především - Bůh přece již dávno trest podstoupil - v těle Ježíše Krista přijal trest smrti ukřižováním, jímž zaplatil za hříchy lidstva...

Vy proste nezklamete. Co dodat? Buh je laska. Umi ji nekdo uchopit, nebo vysvetlit tak, aby ji pochopil treba ten, kdo ji nikdy nepoznal? Vysvetlite nekomu takovemu jakou lasku treba citite ke svemu diteti? Stejne tak nejde vysvetlit nekomu, jakou viru v sobe  jste nasel k nasemu Panu. Ten pokoj a klid preju kazdemu.

Krásný článek, díky. Že překonal hranici 500 čtenářů mne zvedlo náladu - v zemi s tak hlubokým a iracionálním strachem z křesťanství to je příjemné překvapení. Osvícený lid Boha odsoudil za nedostatek péče a spravedlnosti, to břemeno přesunul na tzv. "sociální stát" a pak žasl když lidský rozum a lidská spravedlnost začala ten problém lidského blahobytu řešit skrze GULAG, Osvětim, Velký Skok Vpřed nebo různé krvavé revoluce. Kdy se poučíme?

To jste si z těch dějin vybral jen to, co se vám hodí. Tak já taky:

"Z toho důvodu dnes věřím, že jednám v souladu s vůlí všemocného Stvořitele: tím, že se bráním proti Židovi, bojuji za dílo Hospodina." Adolf Hitler - Mein Kampf

Paradoxem je že hybnou silou k duševnímu růstu člověka a samotného lidství není láska, ta je potřebná v dětství ale v dospělosti už tak ne. Životní moudrost přichází z tvrdých zkušeností a zakusení  různých ústrk života, přírody atd. Zde  

Člověk "musí" být vystavován odmalička životním lekcím tak aby se formoval jeho charakter a nakonec probudila duševní síla a samostatnost. Zde si vlastně z Boha děláme berličku. Každý máme tzv. kód duše a aby se probudil a rozvinul, tak není potřeba láska, autorita, ale běžné lekce života, jež nás jednak oddělí od potřeb rodiny, společnosti a jejího světa a od svého živočišného světa a naplnění v této rovině a v prospěch duševní moudrosti.

Se svým pojetím lásky jste zřejmě ustrnul na stupni opičí lásky. Odpovědná láska tyto náročnější aspekty zahrnuje a najdete je jak v bibli, tak v křesťanské spiritualitě; např. známý koncept temné noci Jana od Kříže. Jen se nesmí přeskakovat etapy. Boží láska je přirovnána např. k orlici, která učí své mládě létat. Vynese je nahoru, pustí a pokud samo neletí, nad zemí je bezpečně chytí a zkouší to znovu, dokud se lítat nenaučí.

Pěkně napsané, ale nikde jsem se nedozvěděl, proč bych to autorovi měl vlastně věřit. Je zajímavé, že ačkoliv je většina lidí včetně křesťanů skeptická i k tomu, co psali v dnešních novinách(a dobře dělá), tak dva tisíce let staré knížce věří bez špetky pochybnosti, ačkoliv ani nevíme, kdo je autorem většiny novozákonních knih a z čeho čerpal.

Teď nějak nevím, co máte konkrétně na mysli. Tenhle článek se přece nezabývá věrohodností Bible. Drtivou většinu znalosti o postavách z dávné minulosti máme zprostředkované nějakými texty či knihami a tedy jinak neověřitelné. Mimochodem, i ve svém praktickém každodenním životě se přece musíme neustále spoléhat na informace, které nemáme ověřené, kterým pouze věříme. Jejich pravdivost a věrohodnost si ověřujeme tím, že je aplikujeme a ony se osvědčují. Není bez zajímavosti, že biblická definice víry zní: (Žd, 11,1, BK) "Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod (= důkaz) neviditelných." V novém překladu to je možná srozumitelnější: "Věřit (Bohu) znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."

Lidé, kteří mají zkušenost s umírajícími, říkají toto: Jestli člověk umírá v pokoji či s výčitkami záleží víc na tom, jak žili, než na tom, co vyznávali. To neznamená, že mezi těmito polohami není souvislost, ale není to zcela deterministické. Viz též známý Augustinův výrok: Mnozí z těch, kteří jsou venku, jsou uvnitř; a mnozí z těch, kteří jsou uvnitř, jsou venku.

Někteří lidé si systematicky budují takovou karikaturu Boha, kterou je pak snadné odmítnout.

S obrazem Boha, který se sám staví na lavici obžalovaných se můžeme setkat na Velký Pátek v improperiu "Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!"

V každém případě jste kápl na zřejmě jediný skutečný monstrproces v dějinách komunistické justice. Ale z čeho všeho ten Bůh byl obviněn, tak to jste nebyl schopen přetlumočit čtenářům ani po devadesáti letech.

Je mi to mi líto, ale přesnější informace jsem nikde na internetu nenalezl. Pokusím se to ještě někde vypátrat v knihovnách.

V rámci historických náboženství zde bude vždy určité schizma, dokud nedojde k prohlédnutí a vypořádání z jeho podstatou a příběhem jež jej utvářelo a utvářelo lidskou společnost a jí úděl. My se nacházíme v nové epoše, epochy svobody duše, jedinců, jež mají vlastní prostor a přístup ke vzdělání, informacím, což vyvolává procesy určitých hledání a následných revizí. Dokud se společnost duševně v rámci jedinců nerozroste a nevytvoří se tah k vypořádání se s minulostí lidstva, zde v náboženské rovině, na pozadí historického příběhu vzniku a uhájení lidského bytí a společnosti, bude se ve společnosti vytvářet velké pnutí a nedorozumění co se týče víry a vlastního tahu. My dnes máme mnohem vyspělejší tah a vnímání světa, což koliduje s "archaickou" minulostí, ale nesmíme zapomínat že to co máme dnes, kolem sebe, nebylo a život a lidské bytost byly velmi drsní. Zde jde o ono zrcadlo v nás jež zrcadlí a ztvárňuje svět kolem nás a každý jej má nastavený jinak. Víra a tah jsou stále přítomni ale jejich vyjádření nemusí být k Bohu, Ježíši, může mít "vyspělejší" formu a projev, zde umělecký,intelektuální,či individuální v nějakém koníčku,  či duševní ve formě žít a nechat žít ... .

Kulisy světa se možná mění, ale to podstatné zůstává neměnné - každý člověk se rodí s deficitem, který se nazývá hřích: (1 Timoteovi 1:15) "Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu:Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě..." Vlastním úsilím se tohoto deficitu nedokážu zbavit, maximálně dokážu sám sebe obelhat a vytvořit si kolem sebe jakousi bublinu iluze své samospravedlnosti, to je ale si tak vše, co mohu. S pravdou to ale nic společného nemá...