IPCC, ovce a světová vláda

V sedmdesátých letech minulého století vznikla hypotéza o globálním ochlazení. Chvíli běžela v tisku poplašná kampaň, ale vše postupně utichlo. Ryba nezabrala a bylo třeba vymyslet něco jiného. O deset let později přišli prakticky titíž lidé s opačnou hypotézou, ale celá akce již byla mnohem propracovanější. Postupně se jim podařilo spojit s politiky a vznikl mezinárodní panel pro klimatické změny IPCC. Dnes již funguje dokonale propracovaný stroj na peníze. IPCC a s ním propojený kapitál ovládl svoji ideologií téměř celý globální svět.

Na základě neprokázané a důkazy nepotvrzené hypotézy nutí státy vydávat daně svých občanů na nesmyslné projekty a dotace podložené zákony. Pracuje s podvodnými úpravami dat, mění historii, blokuje vyšetřování a všemi dostupnými prostředky brání řádné vědecké oponentuře dodnes neprokázané hypotézy o vlivu CO2 na klima planety.

Proč to všechno dělají?

Protože z jejich hypotézy se stala ideologie, která lidi napojené na IPCC dobře živí a dnes jim dává ve spojení s byrokracií OSN a EÚ obrovskou moc.

Jakým právem prosazují daně za emise CO2, jakým právem určují odvětví, ve kterých neplatí rovná hospodářská soutěž, jakým právem jsou vypisovány ekologické daně? Jak je možné že jim stále ještě prochází manipulace s důkazy, podvody z daty a umlčování oponentních vědců?

Dnes se všichni ještě chováme jako stádo ovcí. Žijeme v klidu a v pohodě a nehledáme nezávislé informace z vědeckých kruhů. Nicméně již začínáme pociťovat první příznaky státem posvěceného tunelu, nemajícího v dějinách světa obdoby. Povolenky CO2, nesmyslné dotování tzv. obnovitelných zdrojů energie, blamáž s biopalivy, zakazování žárovek, to vše již pociťujeme ve svých peněženkách. A nejhorší je, že tato opatření již nevymýšlí náš stát ale naopak je tvoří pod tlakem zvenčí. Ten tlak začíná u pár desítek světových politiků a investorů napojených na OSN a IPCC a pokračuje směrem dolů.

Pokud včas nepřijdeme k rozumu a hypotéza o vlivu CO2 na globální klima neprojde řádnou vědeckou oponenturou, pak se ženeme do energetické a ekonomické krize neskutečných rozměrů. Evropa se nyní sama a dobrovolně vzdává myšlenky energetické soběstačnosti a stability a tím také své nezávislosti a směřuje k velkému průšvihu.

Tato dosavadní politika také bohužel nevratně poškozuje skutečné ochránce životního prostředí a zcela znehodnocuje všechny ekologické vědy. Obávám se, že až se naplno provalí celá pravda o IPCC, povede to k opačnému extrému v našem chování k přírodě a to bude také špatně.