Jsem nepřítel státu

Jsem jiný, chovám se podle svého vědomí a svědomí, neřídím se všeobecnými doporučeními a neposlouchám dobře míněné rady. Mám vlastní žebříček hodnot, mám svou vnitřní morálku a svět se učím na základě svých zkušeností a podle vlastního výběru informačních zdrojů. Dělám chyby a přiznávám je. Omlouvám se druhým za své chování.

To zjištění ve mně zraje již mnoho let a čím jsem starší, tím je to horší. Poslední dobou se to nějak zrychluje.

Ráno vstávám a budí mne rádio. Reklama mi vysvětluje, že si mám uzavřít skvělou půjčku, každý rok za mne zaplatí jednu splátku. Zvláštní, nebylo by lepší snížit u půjčky úrok, tím snížit každou splátku a nevracet mi nic? A proč si mám půjčit?

První chyba. Stát potřebuje, abych si půjčoval. Pokud si nepůjčím, banka nebude mít zisk, výrobce mi neprodá úplně zbytečnou věc, kterou nepotřebuji. Neodvede daně, nezaplatí DPH, nezaměstná lidi. Jsem tedy sobec, který si nechce koupit za peníze, které nemá věc kterou nepotřebuje.

Snídám chléb. Koupil jsem ho za dvojnásobek ceny běžného chleba z hypermarketu. Můj chléb je z žitného kvasu, žitné a pšeničné mouky, vody, soli a kmínu a pekař ho dělal svýma rukama a s láskou. Nechal jej řádně vykynout a pracoval na něm několik hodin. To je snad dobře, říkám si pro sebe. Ten chléb přece vydrží týden vláčný a chutný.

Ne, opět špatně. Správně jsem měl koupit ten nejlevnější chleba s nejlepší super reklamou. Chleba vyrobený za slabé tři hodinky z sušeného droždí, mrtvého kvasu, pšeničné mouky, dochucovadel, zlepšovadel a s přidaným namletým starým pečivem. Takový chleba, co ho půlku při krájení rozdrobíte a druhou polovinu druhý den tvrdou vyhodíte. Poškozuji stát, protože s tímto chlebem bych chodil nakupovat každý den, každý den si koupil nový chléb, většinu vyhodil - nevyhodil, jen dal do kontejneru na biologický odpad. Tak jsem opět obral stát o DPH, připravil pár lidí o práci a bioplynovou stanici o potřebnou surovinu.

Čtu si noviny. Národní banka opět intervenuje proti měně. Deflace je nepřítel číslo jedna, je třeba ji zastavit. Nechápu to. Stát chce po lidech, aby si spořili na důchody, na své bydlení, dětem na vzdělání. Lidé chtějí, aby se ceny neměnily nebo klesaly, stát patří lidem a ti si volí ty správné politiky. Proč tedy znehodnocuje měnu? Mám vůbec spořit? Nerozumím tomu.

Zase chyba. Ti, co myslí na své stáří by pak měli víc, než ti ostatní. To je velká nespravedlnost. Stát by mohl zabavit nepřiměřené úspory, ale to se prý teď nesmí. Tak dělá sociální politiku. Pomáhá těm nejzadluženějším. Sám je také zadlužený až po uši. Spořit je zločin, myslet na stáří je špatně. Je potřeba si půjčovat, utrácet, tvořit DPH, pracovní místa a daně. Inflace pak smaže větší část dluhů. Nesmím spořit, myslet na budoucnost svých dětí, nesmím myslet ...

Večer si pouštím televizi, zprávy. Chci zjistit, co se děje kolem. Jak vypadá situace v Rusku a na Ukrajině, co se děje v Německu, Polsku, ... zkrátka ve světě kolem. Chci znát příčiny probíhajících věcí, zařadit si je do kontextu historického vývoje, udělat si svůj obrázek o dění ve světě. Televizi mám už skoro deset let. Říkají tam, kdo se s kým vyspal, že na horách sněží a v nížinách prší, v řekách teče voda a v noci je tma. Co kde provedl jaký fotbalista, pár rozhovorů s politiky na podstatná témata o nových zákonech na elektronizaci všeho, právo pro všechny, povinnosti pro nikoho, ráj na zemi ...

Několik chyb najednou. Televizi jsem měl mít již alespoň dvakrát novou, úspornější. Takto plýtvám energií a kvůli spotřebě mé televize se zvýší globální teplota za sto let o 0,00000000001 stupně. Nesmím říkat, že energie na výrobu nové televize převýší třikrát uspořenou a vlastně se jen plýtvá. Za toto přicházejí zlý vědci o granty a končí na věhlasných univerzitách. Nesmím chtít vědět, v jakém stavu je naše armáda, co se děje kolem mé země a ve světě, nesmím se rozrušovat hledáním příčin a historických souvislostí. Vědět, znát a mít přehled je špatně. Neposlouchal bych, měl bych vlastní názor, nestačili by mne prázdné projevy politiků, veřejnoprávní zpravodajství ... Špatně, špatně, špatně. Jsem nepřítel státu. Čekám, kdy si pro mne přijdou.

Probouzím se, je ráno. Měl jsem šílený sen. Jdu si připravit snídani, Snídám poctivý chleba se žitným kvasem. Moc pekařů, co ho ještě umí už není. Lidé jej moc nevyhledávají, je dvakrát dražší než ten obyčejný co se vám rozdrobí a do druhého dne ztvrdne .. .