Milá skautko,

buď ráda, že můžeš být skautka. Až tady bude ten krásný svět bez hranic, skautkou nebudeš, protože v takovém světě pro skauting nebývá místo. A nebudeš nikoho vychovávat, to oni budou vychovávat tebe.

Jsi mladá, hezká, fotogenická, hodíš se jim. Komu? Těm, co už zase na tom ideálním místě k životu pracují. Kde nejsou žádné hranice, kde jsou si všichni rovni, kde mají všichni stejně. Kde všichni stejně myslí a jednají.

To se vždycky jednou za čas vynoří nějaký strýček a začne ten ideál uskutečňovat. Obvykle při tom umře pár miliónů nebo desítek miliónů lidí. Ale při kácení lesa se na nějakou třísku nehledí, viď?

Třeba ten strýček se směšným kartáčkem pod nosem, Adolf. Ten chtěl Evropu bez hranic a pilně na tom pracoval. Ale skauty při tom kupodivu nepotřeboval, tak je zakázal a taky jich pár zabil a zbytek zavřel, aby mu to budování nekazili.

Nebo strýček Josef, ten dobrák s tím pořádným chlapáckým knírem. Ten vládl velké zemi a také tam zrušil hranice. Nebyly potřeba, stejně se lidé nemohli stěhovat ani do vedlejší vesnice.

To univerzitně vzdělaní strýčkové Pol a Ieng byli skauti tělem i duší a celý národ poslali na lesní skautskou školu. Půlka národa se při té bojovce někam ztratila, ale což.

Teď na tom pracuje jedna hodná bezdětná teta a k ní se přidá jeden ještě hodnější, také bezdětný, strýček. Protože nemají děti, nemusejí se rozptylovat jejich výchovou a mohou vychovávat nás. Jsou ještě hodnější než strýček Adolf a strýček Josef - nevraždí, jen unifikují.

Kupovala jsi někdy vajíčka? Jako skautka určitě pomáháš, tak nejspíš ano. Komůrky na platu jsou všechny stejné, viď. A ta vajíčka bývají také stejná, jedno od druhého bys nerozeznala.

Takovými vajíčky je potřeba osídlit svět bez hranic.

A jestli se pár nestandardních vajíček při tom cpaní do komůrek rozbije? Dobře jim tak, neměla se odlišovat.

Jestli o tohle stojíš, já tedy ne. Mé děti už vychovávat nebudeš, jsou dospělé. A jsou Češi, i jejich děti budou Češi.

A ty buď skautkou, dokud ještě můžeš. Až si mezi demonstracemi najdeš chvilku, vezmi do ruky třeba Černou bedýnku od Ludvíka Aškenazyho a popřemýšlej o tom, jak vypadá svět unifikovaných vajíček.