Jak jsem potkal brouky (Díl XXXVIII. - Břeclav - Obora Soutok část 2.)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Do obory Soutok u Břeclavi, která je největší oborou v ČR, jsme se podívali již ve XXVII. dílu. Vzhledem k počtu úlovků, pocházejících z několika výprav, jsme rozdělili reportáž na dvě části. Nyní tedy vyložíme zbylé karty na stůl. Mimo jiné se pokocháme domněle již vyhynulým rýhonoscem nebo atraktivní kudlankou.

Jako první nastupuje na scénu vzácný lovec hlemýžďů. Mrchožrouta Ablattaria laevigata najdeme už jen na jihu Moravy. Od ostatních druhů ho velmi dobře rozeznáme jednak podle velikosti (je to větší druh, může mít až 1,5 cm) a také podle toho, že má krovky mnohem hladší než jeho příbuzní. V čem se s příbuzenstvem shoduje, to je apetit na hlemýždě:

Mrchožrout - Ablattaria laevigata

Kdopak nám to tady visí? On to hrotnář, vlastně hrotnářka. Zastihli jsme samičku kladoucí vajíčka do poraženého kmene buku. Hrotnář je díky svému vskutku hedvábnému lesku nezaměnitelný druh:

Hrotnář hedvábný

Korovník je nápadně barevný příbuzný červotočů. Stejně jako je tomu u červotoče, i korovníkovy larvy vrtají v mrtvém dřevu listnáčů. Brouk na první pohled působí velmi robustně, ale zdání klame, krovky má hodně tenké:

Korovník dubový

Kam se hrabe hrabě Dracula. Ve šplhu hlavou dolů je korovník skutečným přeborníkem:

Korovník dubový

Zdobenec je další vzácnější druh. Ve správnou dobu na správném místě se ale dá spatřit celkem spolehlivě. Na trouchnivějícím dřevu, kde s oblibou vysedává, je díky zbarvení skoro neviditelný:

Zdobenec proměnlivý

Zato tahle krasavice se před námi neschovává, ba naopak. Však je také v souladu se svým jménem opravdu nádherná. Tento nápadný druh už jsme dokumentovali několikrát, ale tohle byl zatím nejkrásnější exemplář:

Mandelinka nádherná

Pěkný tesařík usedlého tvaru i barvy odpočíval na kmeni buku, v jehož dřevě se vyvíjí i jeho larva. Jméno dostal podle žlutě zbarveného štítku na vrcholu krovek:

Tesařík žlutoštítý

Velevzácný rýhonosec, právem vybraný na titulní foto dnešního blogu. Stepní druh, který byl velmi dlouho v ČR nezvěstný. Jeho objev je husarským kouskem:

Rýhonosec – Coniocleonus nigrosuturatus

Jeho vymizení, jakož i vymizení některých dalších druhů, dává jedna z teorií do souvislosti se zarůstáním stepních trávníků a písčin, k němuž dochází poté, co tyto biotopy již nejsou využívány k pastvě. U našeho rýhonosce navíc není známa živná rostlina. Něco mu ale na Soutoku jistě chutná, když tam chválabohu žije:

Rýhonosec - Coniocleonus nigrosuturatus

Velmi elegantní klopuška červená, kterou najdeme nejen na květech, ale i na keřích a stromech. Na snímku je zástupkyně nové generace, které bude dopřáno přezimovat:

Klopuška červená

Ploštičku luční už jsme viděli jako nymfu, nyní nám pózuje dospělec. Vypadá jako mezičlánek mezi ruměnicí pospolnou a vroubenkovkou červenou:

Ploštička luční

Kudlanku nábožnou si tradičně spojujeme s teplými oblastmi jižní Moravy. V posledních letech se ovšem tento velmi zajímavý tvor až překvapivě rozšířil a nyní již žije na většině území ČR, prozatím s výjimkou západních a jižních Čech. Objektivu se nebojí, naopak neohroženě hledí z očí do očí:

Kudlanka nábožná a saranče

Přes svůj poněkud svérázný vzhled je kudlanka perfektně maskovaná, takže když je zavěšená v travním porostu, vypadá jako jedno ze stébel. Naopak za letu si jí nelze nevšimnout:

Kudlanka nábožná

A konečně dva hezcí motýlci. Rudopásník menší, patřící k píďalkám, je opravdu malý. Dá se na něj narazit, když odpočívá na vegetaci, jako tento náš fešák:

Rudopásník menší

Na závěr zavíječ zahradní, velmi barevný motýlek, jehož housenky žijí na mátě nebo na kopřivě. Je to noční druh, který za dne odpočívá. Coby správný reportér se Jakub nenechal odradit útokem kolemjdoucích mravenců lužních a vytrval, dokud nepořídil hezký snímek zavíječe dřímajícího na kmeni:

Zavíječ zahradní

Další výprava nás opět zavede do okolí Rokycan, tentokrát do Habru u Volduch (XXXIX. díl)