Jak jsem potkal brouky (Díl XXXV. - Zlín u Přeštic)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Není Zlín jako Zlín. Místo do známého moravského města míříme na zajímavý osamělý vrch nedaleko Přeštic, který se jako malý místní Říp zvedá z polí a luk táhnoucích se k Úhlavě.

Na něm je vymezena stejnojmenná přírodní rezervace s teplomilným smíšeným lesem, v němž převažují duby, habry a borovice. Loňskou výpravu jsme podnikli v druhé polovině léta, kdy se některé druhy již neobjevují a pozdnější se naopak teprve chystají do světa, ale s výsledkem expedice jsme byli spokojeni.

Na prvním obrázku je tmavá varianta slunéčka čtrnáctislunného, které, tak jako jiná slunéčka, slídí po květech a hledá kořist. Cože, čtrnáctislunné? Ano, není to mýlka, opravdu se tak jmenuje. Načechrané skvrnky na krovkách mají tvar obláčků a barvou skutečně připomínají sluníčka. Opět můžeme pochválit poetičnost českého názvosloví, třeba v porovnání s anglickým pojmenováním "fourteen-spotted ladybug", které evokuje spíše něco z příručního cestovního zavazadla než pohledného broučka:

Slunéčko čtrnáctislunné

Lesák rovný, dravec, který trochu připomíná tesaříčka. Díky extrémně plochému tělu je skvěle adaptován k pobytu pod kůrou:

Lesák rovný

Chřestovníček cibulový by se měl živit chřestem a cibulí. Může to být i jinak, jak na konci dnešního dílu uvidíme. Hezky vybarvený brouček není vítán v zahradě, ale v přírodě žije na různých planých rostlinách a nijak zvlášť neškodí. Náš exemplář trochu připomíná brouka Pytlíka, ale zdánlivě pytlíkovské tykadlo složené z kuliček je ve skutečnosti defektní, část chybí. Asi už náš chřestovníček leccos zažil:

Chřestovníček cibulový

Stehna jako rychlobruslař, však je to také stehenáč. Mohutná stehna zadních nohou charakterizují samce. I tento druh, tak jako jiní stehenáčové, sbírá pyl z různých květin:

Stehenáč nahnědlý

Tesařík obecný je všudybyl, v kolika jen už jsme ho měli dílech. Stává se z něj postupem času takový náš "running joke", jak říkají Angličané:

Tesařík obecný

Nepochybný král Zlína, alespoň v rámci naší výpravy - Jeho Tykadelstvo tesařík piluna:

Tesařík piluna

Něco jsme si o něm pověděli v dílu z Břeclavi, ale neuškodí podívat se na jeho život blíže. Na první pohled zaujme svou mohutností, která má svůj důvod: Dospělci již nepřijímají potravu, a tak musí mít dostatečné zásoby, ze kterých žijí. Velkou část těla proto tvoří tukové těleso, které činí pilunu velmi atraktivním soustem pro různé dravce. Létá docela dobře, ale poněkud těžkopádně a pomalu:

Tesařík piluna

Podobně jako roháči svádějí samci piluny boj o samici, ale na rozdíl od roháčů jsou tyto souboje mnohem tvrdší a nezřídka končí amputací tykadla či končetiny:

Tesařík piluna

Jejich kusadla jsou jako nůžky:

Tesařík piluna – portrét

Odlehčený, dynamicky působící záběr. Jako by se právě vypřáhla z Ferdova vozíku. Kobylka křovištní je velice hojný, nelétavý druh vyskytující se na okrajích lesů na osluněných místech:

Kobylka křovištní

Jestliže jsme tesaříka pilunu pasovali na vládce kopce, pak nejpočetnějším kolonistou lokality byl cvrček lesní. Nebývalé množství cvrčků se hemžilo na různých místech v trávě, na stoncích vzrostlejších bylin i na keřích. A cvrkalo. Pověstné cvrčení vyluzují samečci, kteří tak lákají samičky. Za zmínku stojí výrazné bílé "Y" na hlavě, bezpečně odlišující cvrčka lesního od podobnéhu druhu, cvrčka malého, který má na hlavě příčný bílý proužek spojující oči:

Cvrček lesní - samec

Přes vytrvalou neposednost a hemžení se nám podařilo zachytit na pěkných záběrech reprezentativní jedince obou pohlaví. Samičku poznáme na první pohled podle výrazného kladélka, zatímco sameček má na konci těla klíšťky:

Cvrček lesní – samice

Štětconoš. Jak dospělý motýl se svými štětcovitými tykadly, tak nápadná, velmi chlupatá housenka dělají čest svému jménu. Housenka není ještě plně dorostlá, kuklí se až na podzim:

Štětconoš ořechový

Čmelák skalní tvoří početné kolonie žijící v zemi. Na snímku je buď dělnice nebo matka, které jsou vzhledově totožné a liší se pouze vzrůstem. Protože přesnou velikost zpětně neurčíme, ponecháváme otevřenou i otázku "dělnice či matka". Pro tento druh je typické, že má před vstupem do hnízda udržovaný chodníček či spíše pěšinku:

Čmelák skalní

A nakonec chřestovníčkova živná rostlina, konvalinka vonná. Podle okousaných listů v pozadí se zdá, že zde opravdu hodoval. Plody odkvetlé konvalinky připomínají brusinky, ale konzumace se vřele nedoporučuje:

Konvalinka vonná s plody

V příštím díle se vrátíme na Kokotské rybníky a dokončíme, co jsme začali (XXXVI. díl)