Jak jsem potkal brouky (Díl XXXII. - Jince - PR Kuchyňka)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Přírodní rezervace Kuchyňka leží na svahu stejnojmenného hřbetu východně od Jinců a vyznačuje se suťovými lesy s převahou listnáčů.

Hlavním programem dnešního dílu budou krasci, ale dopracujeme se k nim postupně.

Začneme u mandelinkovitých. Krytohlav hedvábitý je jeden z několika kovově zbarvených druhů a nad ostatními vyniká velikostí - dosahuje délky kolem centimetru. Zhusta bývá na květech, teď právě dřepí na třezalce:

Krytohlav hedvábitý

Mandelinka obecná je běžný druh, který často nacházíme, kterak pochoduje na zemi. Za povšimnutí stojí až přísavkovitě rozšířená chodidla, což je rozpoznávací znak samce:

Mandelinka obecná

Pokračujeme tesaříky. V necudné, leč přirozené póze se nám předvedli samec a samička druhu, který se nápadně podobá tesaříku obecnému. A to jak vzhledem, tak způsobem života, jen jsou oproti němu menší a samice má černý štít:

Tesařík – Anastrangalia dubia

Tesařík druhu A. dubia existuje i v elegantní černé formě, i tu se nám podařilo vyfotit:

Tesařík - Anastrangalia dubia dubia var. chamomillae

Oblíbeného červenáčka netřeba představovat, to je náš starý známý:

Červenáček ohnivý

Dlouhoústce už také známe z dílu o Kokšíně. Ve správný čas se vyskytuje na květech ve velkých skupinách:

Dlouhoústec krvavý

A jsme u krasců. Všechny dnešní druhy jsme v některých předchozích dílech prezentovali, ale každý nový nález těchto okulibých brouků potěší. Krasce borového už jsme potkali na Žďáru u Rokycan. Žďárský i tento jinecký si hověli na poraženém borovém dřevě, které je vábí:

Krasec borový

Krasec lesní byl největší zajímavostí Kuchyňky. V červeném seznamu je zapsán jako zranitelný. Má rád jedle a smrky a vyhledává jak padlé kmeny, tak i pařezy:

Krasec lesní

Je to čilý letec, s chutí ale po úspěšném letu přistane na osluněném místě:

Krasec lesní

Na fotografii zdálky už tak nápadný není. I barevně je přizpůsobený zvětralému dřevu, na které usedá:

Krasec lesní

Krasec šestitečný, jeden ze tří téměř identicky vypadajících druhů. Dá se odlišit dle charakteru biotopu - oba zbývající bratránkové se vyskytují v jehličnatých lesech, ale krasec šestitečný má rád starší listnaté porosty. A náš exemplář je zrovna z listnaté části lesa:

Krasec šestitečný

Krasec šestitečný

Anthaxia morio je jediný krasec z dnešní přehlídky, kterého najdeme na květech:

Krasec - Anthaxia morio

Hrobaříka malého jsme potkali už na Třemešném vrchu. Tady se nám předvádí při startu:

Hrobařík malý

Dnešní blog zakončíme malou odbočkou do říše bohyně Flory. Lesy v prostoru Kuchyňky jsou vzhledem k odumírání starých stromů světlejší, než tomu bývalo. Jedním z důsledků je hojné rozšíření nepůvodního náprstníku na úkor dříve dominujících kapradin. Lány této jedovaté, ale užitečné rostliny lahodí oku:

Náprstník červený

Čas dozrál pro další speciál. Srovnáme si naše hrdiny podle velikosti  (XXXIII. díl)