Jak jsem potkal brouky (Díl XXXI. - Holandsko)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Nizozemsko, hovorově Holandsko, je země nám dosti známá a poměrně blízká. Navzdory poněkud jiným přírodním poměrům příliš nepřekvapí, že zdejší bezobratlá fauna se podobá naší. Pro nás suchozemce je ale zajímavé, že některé u nás hojné druhy prospívají i v přímořských podmínkách.

Třeba naši oblíbení drabčíci. Hned první výprava na pobřeží vynesla na světlo tohoto poměrně velkého dravého čilouše. Je dost nenáročný na prostředí a najdeme ho stejně tak na zahradě jako v dunách:

Drabčík - Ocypus brunnipes

Vyfotit malinkého mršníka v prudkém větru na pláži je technicky náročné. Byl skoro zázrak, že pouhé 3 mm velký brouček nebyl během focení odfouknut. Tento druh vyhledává písčitá místa, na pláži a v dunách je tedy jako doma, ale vyskytuje se i ve vnitrozemí:

Mršník - Hypocaccus rugiceps

Trochu záhadný druh, nepodařilo se nám ho přesně určit. Rovněž plážový úlovek za větrného počasí, trochu větší než kolega, měří zhruba 4 - 4,5 mm:

Mršník - druh neurčen

Z pohledu českého entomologa vzácný úlovek, tohoto kulaťoučkého bracha už u nás nepotkáme. Ač jde primárně o pobřežní druh západní a severní Evropy, vyskytoval se v minulosti i u nás, dnes je však považován za lokálně vyhynulého. Nalezen byl na okraji pláže směrem do vnitrozemí, v pásu začínající sporadické vegetace:

Hnojník - Aegialia arenaria

Nožky trochu připomínají želvu:

Hnojník - Aegialia arenaria

Krásný, barevně proměnlivý druh. Zatímco náš úlovek je hezky dvoubarevný, najdou se i jedinci celí zelení. Jak podklad napovídá, odchycen byl na pláži, kde ale nežije, zaletěl sem z nedalekých dun:

Listokaz kovový

Chroust mlynařík sice mouku nemele, ale "mlynářské" jméno nese plným právem, díky charakteristickým nezaměnitelným krovkám, které vypadají jako poprášené moukou. Největší z chroustů preferuje písčité oblasti s porostem borovic, jejichž jehličím se dospělci živí. Samci mají obrovská tykadla, která mohou roztáhnout jako vějíř, samice mají tykadla podstatně menší.

Mlynařík je u nás už velmi vzácný, v Holandsku se na správných místech vyskytuje ještě docela hojně. Duny s borovými hájky se zdály být ideálním domicilem a také informace od domorodců to potvrzovaly. Živí brouci se před námi bohužel pečlivě skrývali, výskyt mlynaříků nám potvrdily jen nálezy četných krovek, hlav a jiných fragmentů. Žádný z uhynulých jedinců nebyl dochován vcelku, mravenci zde úřadují velmi rychle:

Chroust mlynařík - krovka

I pouhé pozůstatky samce vypadají díky velkým tykadlům jako lovecká trofej:

Chroust mlynařík - hlava samce

Samička má tykadla podstatně menší:

Chroust mlynařík - hlava samice

Ale život vítězí, příští generace už se vyvíjí. Larvy mlynaříka žijí v zemi stejně jako larvy jiných chroustů, v dunách se nacházely pod většími větvemi či kmeny:

Chroust mlynařík - larva

Beruška na pláži. Šla se koupat nebo opalovat? Vypadá to na solný zábal, slaná krusta na krovkách je dobře patrná:

Slunéčko sedmitečné na pláži

Tesařík obecný je velmi rozšířený druh, nebylo tedy nijak překvapivé, že se vyskytl i zde. Náš jedinec vyniká zajímavou výraznou skvrnou na hlavě:

Tesařík obecný - samice (Var. Notaticeps)

Nevím, co komu tenhle krásný svižník udělal, že se dočkal takového názvu. Jeho šavlovitá kusadla vypadají zblízka hrozivě, zdálky si ho většina lidí vzhledem k prudkým krátkým přeletům - poskokům snadno splete s kobylkou. Opět vyhledává písčitá místa:

Svižník zvrhlý

Je dost obtížné určit správný druh, protože podobné zbarvení má hned několik dalších svižníků:

Svižník zvrhlý

U moře žijí i suchomilné druhy - třeba vroubenka kosočtverečná, která se nachází na suchých stanovištích a živí se různými rostlinami. Tvarem připomíná něco mezi rejnokem a sépií:

Vroubenka kosočtverečná

Nymfy vroubenky americké ve svém typickém prostředí na borovici. Jak jméno napovídá, jde o import ze zámoří, ale dnes ji najdeme prakticky po celé Evropě:

Vroubenka americká - nymfy

Saranči modrokřídlou už jsme v seriálu měli. Tahle má poněkud neobvyklé zbarvení, oranžová barva není častá, normálně jsou šedivé nebo šedohnědé:

Saranče modrokřídlá

Krásní přástevníci mívají krásné housenky. Platí to i pro přástevníka starčkového, jehož housenka se ale od ostatních přástevníků výrazně odlišuje tím, že není hustě ochlupená. Není vázána výhradně na starček, daří se jí i na jiných rostlinách:

Přástevník starčkový - housenka

Šidélko kroužkované je pohledný, velmi běžný druh, který často potkáváme u rybníků. V tomto případě nemusíme tedy Holanďanům moře závidět:

Šidélko kroužkované

Skákavka veliká je opravdu veliká, dosahuje délky přes jeden centimetr. Nacházíme ji na kmenech stromů nebo i na dřevěných budovách, jako tuhle fešandu:

Skákavka veliká

Po návratu do vlasti vyrazíme na Jince, do PR Kuchyňka (XXXII. díl)