Jak jsem potkal brouky (Díl XXX. - Jičín)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Jičín - město Rumcajsovo, město mé vojenské a jak hned uvidíme, také město broukaté.

Nepochlubíme se úlovky z Řáholce, ale skutečná fauna od rybníka Kníže nebo z Valdštejnské aleje se té pohádkové přinejmenším vyrovná.

Největší ozdobou jičínského brouctva jsou nepochybně nosorožíci. Zda tomu tak bylo již za Valdštýnových časů, těžko soudit, dnes ale zdejším bezobratlým tihle urostlí zbrojnoši rozhodně vévodí. Pózuje nám nádherný exemplář s mimořádně krásně vyvinutým rohem přesahujícím okraj štítu. Břeclavský příbuzný tak velký roh neměl:

Nosorožík kapucínek

V době naší návštěvy před dvěma lety obýval tento krasavec jednu z dřevěných soch u rybníka Kníže a nebyl zde samozřejmě sám, dřevěnou galerii obydleli nosorožíci ve velkém.  Na jaře roku 2022 bylo sice rozhodnuto o odstranění soch kvůli jejich velmi špatnému stavu, naši nosorožíci ale jistě o střechu nad hlavou nepřišli. Povolení bylo totiž vydáno za podmínky, že na místě zůstanou dostatečně velké pařezy původních dožívajících buků, z nichž byly svého času sochy vytvořeny:

Nosorožík kapucínek – portrét

Hustě tečkované krovky jsou poznávacím znakem poddruhu Oryctes nasicornis ondrejanus. Objekt našeho zájmu se trochu zašpinil, když se opakovaně pokoušel zahrabat. Obvykle stráví v záhrabu celý den a vylézá až večer. Náš chlapec byl asi výjimka a producíroval se před objektivem jako zkušený model:

Nosorožík kapucínek

Opravdu to není žádný drobeček:

Nosorožík kapucínek - srovnání

I podvozek má nosorožík masivní a pěkně pancéřovaný:

Nosorožík kapucínek

Vonného brouka s nevonným jménem už jsme potkali na Hluboké v I. dílu našeho seriálu. Valdštejnská alej v Jičíně je těmito zajímavými tvorečky zřejmě hojně obydlená, jak napovídá opakující se závan příjemně meruňkové vůně při procházení stromořadím. Narazit na původce vůně je ovšem obtížnější. Páchníci zpravidla prodlévají v dutinách a jen tu a tam se podaří zastihnout je mimo úkryt:

Páchník hnědý

Hejno roztočů usazené na jednom z páchníků nepůsobí z lidského pohledu zrovna sympaticky, ale jsou to jen neškodní pasažéři, kteří využívají příležitost k projížďce:

Páchník hnědý

A teď se podívejme na pestrou směsici brouků i jiných hmyzů, vyskytujících se na cestě od rybníka k Zebínu. Výrazný dlouhoústec se nám ukázal už na Kokšíně. Jako larva se vyvíjí v trouchnivějícím dřevu, dospělce pak nacházíme na okraji lesa na různých květech:

Dlouhoústec krvavý

Vadí či nevadí? Názor polnohospodáře na tohoto poněkud legračně pojmenovaného kovaříka úplně příznivý nebude. Dospělí brouci sice nic zlého nepáchají, larvy jsou však škůdci rozličných rostlin, jimž okusují kořeny:

Kovařík začoudlý

Měkkokrovečník patří k potemníkům. Často se vyskytuje na vegetaci, ale ve dne ho potkáme málokdy, neb je tvorem večerním až nočním. Oba druhy měkkokrovečníků, které u nás žijí, vynikají výrazným ochlupením:

Měkkokrovečník - Lagria atripes

Lesknáčka jsme představili v dílu o Zábělé, ale chronologicky vzato, první setkání s tímto malým sympaťákem proběhlo právě v Jičíně:

Lesknáček - Soronia grisea

Specialista na tvrdé dřevo. Je sice příbuzný s obávanými lýkožrouty, budiž mu však přičteno ke cti, že nenapadá zdravé stromy:

Jádrohlod dubový

Rusec je náš dobrý známý z řádu švábů. Často takto - na první pohled poklidně - vysedává na vegetaci, při vyrušení však rychle odlétá:

Rusec lesní

Dosti běžná, ale krásná. Největšího zástupce čeledi vřetenuškovitých poznáme podle šesti skvrn na každém křídle. Žádná jiná z našich vřetenušek tolik skvrnek nemá:

Vřetenuška obecná

Brání a je chráněna. Vzácný dvoukřídlý hmyz, jehož larvy se vyvíjejí ve vodě. Vyskytuje se nehojně, ale poměrně celoplošně, v zachovalých mokřadech a na vlhkých loukách:

Bráněnka měnlivá

Příště vycestujeme za hranice všedních dnů i České republiky, na pobřeží Nederlandska (XXXI. díl)