Jak jsem potkal brouky (Díl XXVII. - Břeclav - Obora Soutok část 1.)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Obora Soutok u Břeclavi je největší oborou v ČR. Byť slouží především k chovu velké zvěře, jejím zřízením se současně ochránily jedinečné lužní lesy, v  nichž žije i spousta mrňavců, kteří jsou předmětem našeho zájmu.

Dnešní díl je nejpestřejší přehlídkou z dosud publikovaných blogů. Není totiž výsledkem jediné výpravy, ale opakovaných expedic v  průběhu několika roků a v různých ročních obdobích, kdy se podařilo zachytit druhy aktivní od konce jara do pozdního léta.

Začneme pozvolna, nejmenším kouskem. Tento vzácný brouček, měřící pouze asi 5 mm, se u nás vyskytuje jen na jižní Moravě. Je velmi rychlý a zpravidla nepostojí, dokud nenajde úkryt. Zachytit ho ve fotografovatelné chvilce je otázka štěstí a pohotovosti:

Kovařík - Drasterius bimaculatus

Nenechme se mýlit názvem a netypickými chloupky - samozřejmě máme před sebou krasce. Navíc patřičně vzácného - jde o kriticky ohrožený druh, v Čechách ho najdeme jen na Týřově, na Moravě na pár dalších místech, jedním z nich je právě obora Soutok. Stébelník obývá starší dubové lesy, kde se objevuje na květech a sedá na ležící kmeny. Tečkování jednotlivých exemplářů se může výrazně lišit, a to jak velikostí skvrn, tak jejich počtem, někdy skvrny i splývají:

Stébelník modrokrový

Tento krasec je mnohem běžnější a nám už dobře známý z pražské Třešňovky:

Krasec šestitečný

Prskavce menšího jsme si už několikrát představili, je na čase seznámit se s prskavcem větším. Oba druhy jsou si velmi podobné, liší se velikostí a také vybarvením - prskavec větší je o něco tmavší. Stejně jako menší druh, i větší příbuzný se často skrývá pod kameny nebo kusy dřeva, ale nezřídka pobíhá i venku. Jako mládenec na snímku, který si to štrádoval po cyklostezce:

Prskavec větší

To není upír, ale zvětšená varianta pestrokrovečníka mravenčího. Žije ve starých dubových lesích a živí se lovem různého menšího hmyzu:

Pestrokrovečník větší

Jako brouk moc nevypadá, za letu už vůbec ne, ale brouk to je. Zvláštně utvářený druh je aktivní ve dne a večer, kdy poletuje a sedá na kmeny listnáčů:

Lesan lodničník

Krásný zástupce tesaříkovitých, navíc velmi zajímavý nález v "nepatřičnou dobu". Kozlíček hnědý je totiž jarní druh s normální dobou výskytu od dubna do začátku června. Tenhle krasavec je z července, přesluhuje tedy minimálně o měsíc Je to nelétavý druh, který se na rozdíl od ostatních tesaříků vyvíjí v zemi, kde se larva živí kořínky trav:

Kozlíček hnědý

Tak nápadný, až je nenápadný. Na jednobarevném pozadí bychom si tohoto kozlíčka s výraznou kresbou povšimli okamžitě, na správném podkladu je naopak téměř neviditelný. Je si toho moc dobře vědom a vyskytuje se pouze na dřevě, na květy raději nesedá. Vyvíjí se v různých listnáčích:

Kozlíček zdobený

Moudrý, trochu potutelný výraz. Kozlíček je zkrátka kozlíček:

Kozlíček zdobený

Jeden z našich velkých oblíbenců, brouk hromotluk, objevující se v pozdějším létě. Výrazná pilovitá tykadla, u samce delší než u samice, dala druhu jméno, obrovské oči prozrazují noční aktivitu. Piluna se vyvíjí v kořenech starých stromů a protože není náročná na druh stromu, není zatím vzácná. Spíše je umění ji ve dne objevit, odpočívá a nehýbe se, takže splývá s podkladem a jen pozorné oko ji odhalí:

Tesařík piluna

Nebojte se, nejsem ani medvěd, ani Vašek, dokonce ani vosa. Ale je pravda, že hru na vosu nebo včelu bychom tesaříku dubovému snadno uvěřili. Nejčastěji ho nacházíme na osluněném ležícím dubovém dříví, kde se čile prohánějí samci i samice:

Tesařík dubový - portrét

Nádhernému tesaříku alpskému jsme se věnovali již v díle o Bezdězu. V Čechách ho najdeme prakticky už jen tam, na jižní Moravě je zatím přece jen o něco hojnější. Na snímku je samice, kterou poznáme podle kladélka. Na pravé zadní nožce se jí vozí černý pasažér - štírek. Není to nic neobvyklého a pro tesaříka nebezpečného, štírci si takhle rádi chytají hmyzí "taxík" při přepravě z místa na místo:

Tesařík alpský

Záběr z netradičního úhlu, kdy více vynikne úctyhodná délka tykadel:

Tesařík alpský

A nastupují těžké váhy. Velký, krásně souměrný roháč. Mohutný vzrůst můžeme i bez měřítka nebo porovnávacího předmětu odvodit z pěkně vyvinutého "paroží" s dlouhými výběžky:

Roháč obecný – samec

Z cesty, paní Roháčová startuje! Let samičky je elegantnější než těžkopádné aeronautické aktivity samce. Samice se ovšem mnohokrát do vzduchu nepodívá, protože je později obtěžkána vajíčky a už nelétá:

Roháč obecný – samice

V blogu ho představujeme poprvé. Vypadá divoce, ve skutečnosti je to téměř domácí mazlíček. Z našich velkých brouků je nosorožík asi nejvíc adaptován na soužití s člověkem. Jeho původním stanovištěm jsou sice tlející dubové pařezy, ale často se vyskytuje v zahradních kompostech či pařeništích. Také hromada pilin či hoblin na dvoře u pily nebo truhlárny bývá tímto nádherným broukem obydlená:

Nosorožík kapucínek

Mravenec? To je toho, těch je všude plno. Nu, jak kterých. Obora Soutok je zajímavá množstvím mravenců, z nichž vyobrazený mravenec lužní patří k našim nejvzácnějším druhům. Co víc, populace žijící v České republice je největší v Evropě. V souladu s pojmenováním je tento druh doma v lužních lesích, kde buduje kolonie v dosud žijících dubech. Je velice agresivní a aktivně napadá hmyz, který se neopatrně přiblíží k jejich hnízdu. Nerozpakuje se zaútočit ani na člověka, který se bezděčně opře o jejich strom (vyzkoušeno na vlastní kůži):

Mravenec lužní

Mravenci útočí, roháček kozlík to má spočítané. Nebo ne? Jistěže ne. Po zdokumentování brutálního napadení sestoupil ještě zavčasu deus ex machina, roháček byl vyproštěn z kusadel a spárů divokých nájezdníků a uchýlil se do bezpečí:

Mravenec lužní napadající roháčka kozlíka

Další málo hojný mravenec velmi neobvyklého zjevu, i když ne tak vzácný jako předchozí druh. Je rovněž dravý a stejně jako jeho lužní příbuzný si pěstuje mšice na produkci lahodné šťávy:

Mravenec - Camponotus vagus

Kdopak to tu v pravé poledne chrní na lípě? Kdo jiný než lišaj lipový. To si tak někdo večer a v noci poletuje a nasává nektar a pak musí přes den odpočívat:

Lišaj lipový

Do obory Soutok se ještě vrátíme, ale ne hned. Kam tedy příště? Přece do Rokycan, zásoby dosud nezveřejněných úlovků jsou stále bohaté (XXVIII. díl)