Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.
Máchovo jezero, původně "Hirschberger Großteich", není jen jedna z našich nejznámějších rekreačních vodních ploch, ale i velmi zajímavé místo pro fotoentomologa.
"...štítlivý kvas červů i hmyzů ..." napsal kdysi K. H. Mácha. Máme trochu jiný názor a věříme, že přečta pár našich blogů, i velký básník by dodatečně zjihl.
Asi nepřekvapí, že v poetické krajině se daří krascům. Začněme naším největším druhem, který žije v borových lesích a dosahuje délky 3 cm:
Krasec měďák
Úplně se na nás netváří, kdoví, jak nás jeho velké oči vidí:
Krasec měďák - hlava
Měďák se vyvíjí v pařezech, stojících stromech nebo poražených kmenech. Hluboko ve dřevě tráví minimálně tři roky, za nepříznivých podmínek se může vývoj značně prodloužit. Výsledek ale stojí za to:
Krasec měďák
Tedy, ne vždy vyjde vše na jedničku. Tenhle krasec má deformovanou pravou krovku, na životaschopnosti mu to ale neubírá:
Krasec měďák
Úctyhodný výletový otvor typického tvaru, kterým krasec měďák po zdařilé přeměně opouští dosavadní stanoviště:
Krasec měďák - výletový otvor
O něco menší krasec lesní se vyvíjí v jehličnatých stromech a vytváří různé barevné formy od zeleně namodralé až po měděnou:
Krasec lesní
Velmi ozdobný druh, pyšnící se dvěma řadami výrazných skvrnek. Opět milovník borovic, který je - jako všichni krasci - nejaktivnější za slunečného počasí, kdy čile létá:
Krasec osmiskvrnný
Proměnlivé kovové odstíny některých druhů nás nepřestávají udivovat:
Krasec osmiskvrnný
Výrazně zbarvenou samičku tesaříka jsme zastihli při kladení vajíček:
Tesařík obecný
Tenhle robustní obyvatel borového lesa své soukmenovce tesaříky příliš nepřipomíná:
Tesařík borový
Zejména při pohledu zblízka vyniknou jeho silná, respekt budící kusadla. A opatrně s ním - dokáže opravdu nepříjemně kousnout:
Tesařík borový – kusadla
Kutilka a její kořist. Sledujeme starostlivou matku při přepravě ulovené housenky do hnízda, kde poslouží jako potrava larvě. Při práci se nenechala rušit ani objektivem a pokračovala, až vtáhla úlovek pod zem. Nebohá housenka se nemůže hýbat, protože kutilka ji ochromila nabodnutím nervové soustavy:
Kutilka písečná
Další dravec. Jak vidno, jeden z našich největších roupců dokáže udolat i včelu:
Roupec Laphria gibbosa s kořistí
Nenápadná, dokud neposkočí a neukáže krásná, blankytně modrá křídla. Saranče modrokřídlá obývá osluněná suchá místa - slunné louky, stepi apod.:
Saranče modrokřídlá
Vodní hmyz nemůže u jezera chybět. Atraktivní vážka žíhaná patří mezi mnoha zdejšími šídly a vážkami k těm běžnějším:
Vážka žíhaná
Příště se vrátíme do Rokycan, které ještě zdaleka nevydaly všechna svá tajemství (XXVI. díl)
