Jak jsem potkal brouky (Díl LXIX. - Rokycany 17)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Dopřejme si ještě jedno poklidné rokycanské zastavení, než se opět vydáme do dáli.

Úvodem neplánovaně zařazujeme čerstvý úlovek ze včerejšího deštivého rána. A není to úlovek ledajaký. Jakubovi se podařilo objevit přímo v Rokycanech krásného nosorožíka, který podle dostupných údajů byl v této lokalitě naposledy nalezen před více než 40 lety!

Nosorožík kapucínek – Poprvé v Rokycanech

Následují tři barevnější zástupci střevlíkovitých. Calodromius spilotus je především noční druh, který obvykle pobíhá po kmenech stromů:

Střevlíkovití – Calodromius spilotus

O druhu Dromius quadrimaculatus se toho moc neví. Vlastně jen to, že žije pod kůrou a často se objevuje na okraji lesa, případně v alejích. Podle našich zkušeností bývá také v parcích:

Střevlíkovití – Dromius quadrimaculatus

Začali nám létat prskavci. Už jsme viděli tři, pořádně vyfotit se nechal pouze jeden. Tentokrát se nebránil prsknutím, možná mu došla obranná tekutina:

Prskavec menší

Objevují se také bradavičníci. Charopus flavipes je drobný druh, měřící zhruba 2,5 mm. Preferuje vlhké oblasti a vyskytuje se na květech, jejich pylem se živí:

Bradavičník – Charopus flavipes

Bradavičník dvouskvrnný je už mnohem větší, mívá kolem 5 mm. Často ho můžeme vidět na různých rostlinách, hlavně na květinách, ale i na trávách:

Bradavičník dvojskvrnný

Tesařík skladištní už se v našem blogu vyskytl. Je to druhotný škůdce, který napadá neodkorněné dřevo listnáčů. Co do zbarvení jde o velmi variabilní druh. Aktivní je zejména večer a v noci:

Tesařík skladištní

O drabčíkovi Lathrobium fulvipenne se toho ve veřejně dostupných zdrojích mnoho nedočteme. Snad jen to, že se nachází pod kameny, kůrou, v hrabance a podobně. Je rozhodně dravý, ale nevíme, čím se přesně živí:

Drabčík – Lathrobium fulvipenne

Kovaříků šedých bude teď při okrajích lesa plno. Často visí na stéblech trávy nebo přelétají z místa na místo:

Kovařík šedý

Lesknáček stlačený je užitečný saprofág s komplikovanými až podivuhodnými způsoby. Jeho larvy žijí v podzemních hnízdech různého hmyzu, kde se živí organickou hmotou, takže hnízda čistí. Dospělci se objevují časně zjara na květech a na konci sezóny přezimují v hnízdech či norách podzemních savců, například krtků:

Lesknáček stlačený

Květomil Mycetochara maura patří mezi potemníkovité. Ač neradi, musíme připustit, že latinský název je přesnější než český. Tento květomil místo květin preferuje spíše houby. Dá se najít na plísni rostoucí na stromech:

Květomil – Mycetochara maura

Křísek Penthimia nigra vypadá dosti bizarně a v našich končinách se nedá zaměnit s jiným druhem. Saje mízu na různých listnáčích:

Křísek – Penthimia nigra

Jak jsme na tom dnes s motýly? Jednu Adélku a jednoho Adéla jsme si v minulosti již ukázali. Adéla zelená, podle délky tykadel samička, je doma v listnatém lese (přejděmež, že tentokrát náhodou seděla na borové kládě). Její housenky se živí spadaným listím:

Adéla zelená

Obaleč švestkový je příslušník první generace, která přezimovala a na jaře se vylíhla. Druhá generace pro letošek asi ostrouhá, ovšem z důvodu, ze kterého radost nemáme – minimálně u nás nebudou vůbec žádné plody, které by obaleč mohl napadnout:

Obaleč švestkový

Srpokřídlec dubový je aktivní především v noci, za dne odpočívá. Nacházíme ho zejména v doubravách, ale žije i na bucích a dalších listnáčích, jako jsou olše či břízy. V názvu se tentokrát čeština shoduje s němčinou, kde tento zajímavý motýlí rod nese jméno Sichelflügler. Anglické Hook-tip vyznívá trochu pirátsky:

Srpokřídlec dubový

A konečně zvláštně vypadající zobonosec kopřivový s dopředu trčícími makadly, která mu dávají jeho charakteristický „nosatý“ vzhled. Jestli tento nosáč tankuje super, musí ho získávat z kopřiv, na nichž si v souladu se svým názvem opravdu s oblibou pochutnává, i když občas nepohrdne ani jinými rostlinami. Stejně jako srpokřídlec je i zobonosec noční druh, který ve dne pospává, takže se dobře fotí:

Zobonosec kopřivový

U příležitosti sedmdesátin se teleportujeme z Rokycan do břeclavské obory Soutok. Dvě letošní výpravy vydaly čerstvé a chutné ovoce (LXX. díl)