Jak jsem potkal brouky (Díl XLIII. - Rokycany 6 - Kotel)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Síly dostředivé nás přivádějí opět do Rokycan. Tentokrát na Kotel, vrch jižně od města, z něhož je díky rozhledně krásný výhled na všechny světové strany. Kotel je sice nižší než Žďár, který jsme navštívili ve XXII. dílu, ale novodobá rozhledna ho na úroveň Žďáru téměř povyšuje - vyhlídková plošina je rovných 600 metrů nad mořem.

Dnešní sklizeň pochází z několika výletů, z nichž poslední se uskutečnil loni v listopadu za nečekaně krásného teplého dne, vylákavšího ven nejen zástupy výletníků, ale také spoustu hmyzu, který měl již dávno zimovat.

Minulý rok koncem září a v říjnu byla na Kotli záplava hub. Není divu, že tam byly i davy chrobáků, kteří si - tak jako náš chlapík - hledali tu správnou houbu ke konzumaci:

Chrobák lesní

Lesknáčka čtyřskvrnného máme v posledním dílu z Jablečna, zde je ovšem mnohem lépe vyobrazen. Přezimuje jako dospělec a dá se potkat i na podzim:

Lesknáček čtyřskvrnný

Sympatický, typicky vyhlížející střevlíček Pterostichus se pozná podle čtyř jamek uprostřed krovek, po dvou na každé. Najde se často v jehličnatých lesích, kde se přes den schovává pod kameny a dřevem a na noc vylézá:

Střevlíček - Pterostichus quadrifoveolatus

Tihle drobní hemžilové měří jen ca 3 mm, ale mezi střevlíčky také patří. Tachyta nana žije pod kůrou odumřelých stromů (podle všech dosavadních nálezů se zdá, že preferuje jehličnany) a pochutnává si na chvostoskocích:

Střevlíček - Tachyta nana

Střevlík vrásčitý "ležící spící". Jak vidno, byl již zazimován a není divu, fotka je z listopadu:

Střevlík vrásčitý

Samice tesaříka obecného hledá místo k nakladení vajíček. Většinou tak činí do pařezů, kdy je klade buď do štěrbin dřeva, nebo puklin v kůře:

Tesařík obecný

Světoběžnice Vroubenka Americká-Kotelská. Obvykle ji nalézáme v blízkosti lidských obydlí, ale na konstrukci rozhledny se jí určitě také daří:

Vroubenka americká

Je to štěnice - není to štěnice? Hladěnka na první pohled štěnici připomíná, což není náhoda, protože je s ní spřízněná. Bát se jí ale nemusíme, naopak, je to další užitečný druh, který se živí larvami kůrovce a dalšího hmyzu žijícího pod kůrou:

Hladěnka podkorní

Ještě dýku mezi zuby a mohla by vyplout za pokladem s Johnem Silverem. Výhrůžně vyhlížející zákeřnice je zatím ve stádiu nymfy, která se drží při zemi, na rozdíl od dospělce pohybujícího se na rostlinách. Jako ostatní zákeřnice je dravá, o čemž svědčí její mohutný sosák. Nemá ho rozhodně jen pro parádu a dokáže bolestivě bodnout i člověka:

Zákeřnice tmavá

V listopadu už by měly babočky spinkat. Naše otužilkyně si to zřejmě nemyslí. Je krásně, tak budu venku. Vývoj populace této babočky byl v nedávné minulosti značně kolísavý - jednu dobu byla velmi hojná, pak skoro zmizela a dnes je opět běžnější:

Babočka kopřivová v listopadu

Poecilostictus je lumek, jehož larva parazituje na housenkách různých, vesměs škodlivých motýlů, jako je například sosnokaz borový:

Lumek - Poecilostictus cothurnatus

Rzounek je vzácný druh denivky, což jsou příbuzní zlatooček a mravkolvů. Je to dravec, vyskytující se v jehličnatých lesích. Poletuje, ale jen na krátké vzdálenosti, protože není dobrý letec:

Rzounek - Drepanepteryx algida

Hezký kozáček, jen si nejsme jisti, zda habrový či jiný:

Kozák

Houba krásná a údajně přelahodná, zkoušet to ale určitě nebudeme. Na jednom místě na svahu se vyjímala velká skupina těchto obávaných muchomůrek, mohli jsme si pro snímek vybrat opravdu z výstavních kousků:

Muchomůrka zelená

Rozhledna z roku 2014 postavená na místě, kde už kdysi byla její dřevěná předchůdkyně. Výška 28 metrů, vyhlídková plošina ve výšce 25 metrů. Výstup je pohodlný a bezpečný, citlivějším povahám může vadit, že se za větru vrchol kovové konstrukce výrazně houpe:

Cestou k rozhledně

Výhled na vše strany, za dobrých podmínek je opravdu možné vidět Brdy, Šumavu, Český les, Krušné hory. Takto se z rozhledny jeví nedaleké Rokycany:

Rokycany od jihu

Příště opět sáhneme do bohaté pokladnice rokycanských úlovků (XLIV. díl)