Jak jsem potkal brouky (Díl XLII. - Jablečno u Zbiroha)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Jablečno, ležící severně od Zbiroha, je jedno z míst, kde zdánlivě končí civilizace a začíná jiný, neméně zajímavý svět. Součástí tohoto světa, nacházející se jen kousek od Jablečna, je i specifický, značně vlhký les zvaný Zádušní, obklopující sporé zbytky hradu Řebřík a dávno zaniklou stejnojmennou ves.

Fotografie dnešního dílu byly vesměs pořízeny v této chmurně romantické lokalitě a jsou výběrem z několika návštěv, uskutečněných zpravidla brzy zjara. 

Příhodně pojmenovaný člunotvárník čtveroskvrnný by mohl být maskotem nějaké veslařské jednoty. Tento druh se mihl v našem vánočním díle, jinak jsme se mu zatím nevěnovali. Ostatně nevidíme ho často, po celý rok žije dost skrytě pod kůrou nebo na spodní straně tlejícího dřeva a živí se plísní. Jen za pěkných dnů létá a je možné ho zastihnout "na place":

Člunotvárník čtveroskvrnný

Určit přesně druh nebývá u drabčíků právě snadné, což je i tento případ. Podle vzhledu nejspíše Xantholinus distans, jak uvádíme v popisku, podle místa nálezu pod kamenem na vlhkém místě by to mohl být také značně podobný Xantholinus tricolor. Přesného zařazení se snad časem dočkáme na biolibu, ale blog píši teď, spokojíme se tedy s pravděpodobným určením:

Drabčík - Xantholinus distans

Soudě podle názvu, máme před sebou zhýčkaného labužníka. Ve skutečnosti se lanýžovník nenachází pouze na lanýžích, ale na různých plísních. Tento velmi malý druh je také vlhkomilný a náš konkrétní exemplář byl zastižen na buku:

Lanýžovník – Agathidium nigripenne

Krasec Anthaxia morio je velmi podobný krasci čtyřtečnému z předešlých dílů, a to jak tvarem těla, tak i zbarvením. Chybí mu jen tečky na štítu. Způsob života je u obou druhů prakticky stejný, vyvíjejí se pod kůrou jehličnanů a sedají na žluté květy:

Krasec - Anthaxia morio

Nemusí být všechno lesklec, co se leskne, pro tentokrát to ale platí. Tak jako u drabčíka, i zde určujeme druh pouze přibližně, podle prostředí, kde byl nalezen. Znovu jde o milovníka vlhčích lokalit, který se stejně jako další zástupci čeledi zdržuje pod kůrou mezi plísní:

Lesklec - Rhizophagus aeneus

Navršené klády hostily hned několik druhů lesknáčků. Než bylo dříví odvezeno, povedlo se zdokumentovat alespoň dva z nich. Lesknáček čtyřskvrnný - jako jediný ze tří jinak velmi podobných druhů - má skvrny oranžové:

Lesknáček čtyřskvrnný

Glischrochilus quadriguttatus má světle žluté skvrny dost charakteristického tvaru:

Lesknáček – Glischrochilus quadriguttatus

Oba druhy se vyskytují buď pod kůrou nebo na poraněných stromech u vytékající mízy. Odtud starší pojmenování lesknáčků - šťávec:

Lesknáček – Glischrochilus quadriguttatus

Střevlíčkům a střevlíkům to v Jablečně a okolí rozhodně svědčí. Molops piceus je dost charakteristicky vypadající střevlíček, který se vyskytuje v zachovalých lesních porostech:

Střevlíček – Molops piceus

Střevlík vrásčitý, hojný a oblíbený, nemohl chybět. Kromě výskytu ve volné přírodě bývá často vítaným spoluobyvatelem našich zahrad, kde loví různé hmyzí škůdce, slimáky a podobnou havěť:

Střevlík vrásčitý

Navzdory zavádějícímu pojmenování najdeme tohoto střevlíka především v lese. Jako mnoho dalších střevličích druhů je i tento tečkovaný krasavec noční tvor, který loví různé bezobratlé:

Střevlík zahradní

Krásnou modrou formu této mandelinky jsme již v jednom z předchozích blogů představili, nyní se nám předvedl nádherný exemplář v klasickém zlatozeleném zbarvení. Ve zvětšení vypadá jako starožitná vánoční ozdoba. Mírnou vadou na kráse této ozdoby je její životní styl - okusuje listy olší a tím je poškozuje:

Mandelinka olšová

Světlušku máme v povědomí jako milého broučka s lucerničkou. Nepříliš známé je, že světélkují všechny vývojové fáze, tedy i larva na našem snímku. Zatímco dospělí "broučci" využívají světélkování k námluvám, larvám, kuklám, ba i vajíčkům slouží luminiscence k odstrašení predátorů. Larva je dost dravá a živí se hlemýždi:

Světluška větší

Při hledání pod kůrou často narazíme na štírky, vzhledově zajímavé, užitečné dravce, kteří se živí drobnými členovci, například roztoči. Přesné určování štírků na poloamatérské bázi je prakticky nemožné, nepatrné znaky charakterizující konkrétní druh lze rozeznat leda pod mikroskopem nebo prozkoumáním vnitřní stavby těla. Malí štírci jsou také typickými cestujícími - forenty, kteří ke svému přesunu na nová místa využívají větších druhů létajícího hmyzu:

Štírek

Jablečno je známé výskytem medvědího česneku, nás ale zaujala sasanka hajní:

Sasanka hajní

Příště vystoupáme na Kotel, druhý z význačných vrchů obklopujících Rokycany (XLIII. díl)