Jak jsem potkal brouky (Díl LXXIII. - Moravská Sahara - Váté písky u Bzence - 2024)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Vedro, které nás v posledních dnech škádlí, připutovalo až z africké Sahary, jejíž prsty sahají daleko. Moravská Sahara je úkaz lokální, ale zdejší podmínky jsou opravdu značně extrémní, což svědčí specifickým druhům rostlin i živočichů.

Zubohlavec Mycterus curculioides, připomínající nosatce, je asi nejvzácnějším nálezem v rámci dnešní přehlídky. Tento ohrožený druh se vyskytuje v nejteplejších částech Čech a Moravy. Životní cyklus zubohlavce není příliš zdokumentován, především o larválním stádiu se neví prakticky nic. Dospělci každopádně preferují písčité a stepní lokality, kde se nejčastěji najdou na květech:

Zubohlavec – Mycterus curculioides

Fráček tesaříka Anastrangalia sanguinolenta krásně ladí s modrofialovými květy. Jde o jeden z druhů připomínajících tesaříka obecného, který se objevil v druhém díle z rokycanského Žďáru:

Tesařík – Anastrangalia sanguinolenta

Většinu tesaříků máme rádi, toto je jedna z výjimek. Samičku obávaného tesaříka krovového jsme pozorovali při práci. Vybrala si kořen suchého, zcela odkorněného borového pařezu, takže pro tentokrát byla ukázněná. Jinak dokáže nadělat pěknou paseku na opracovaném dřevu, ve kterém larva přežívá i více než deset let:

Tesařík krovový

V předchozím dílu chroustek Omaloplia nigromarginata s fotografem příliš nespolupracoval a ostentativně se zavrtával do písku. Bzenecký exemplář byl slávychtivější a nechal se bez odmluvy takto hezky zvěčnit:

Chroustek – Omaloplia nigromarginata

Houpy hou, houpy hou ... V minulém blogu jsme se o zálibě listokaza v krkolomných či bizarních pózách pouze zmínili, nyní přinášíme jasný důkaz:

Listokaz obilní

Kuk! Zpoza pařezu na nás juká největší brouk dnešního dílu a současně náš největší krasec:

Krasec měďák jukající

Krasci měďákovi se na Vátých píscích daří. Potkali jsme tam celkem čtyři jedince, dva v letu a dva sedící nehybně na pařezu. Jeden dokonce na chvíli přistál na Jakubově rameni, což se ale vyfotit nepodařilo:

Krasec měďák

Krasec měďák

O zajímavé ploštice není v Bzenci nouze. Posledně jsme našli vzácnou zákeřnici pirátskou, dnes se kolekce záludných dravců rozšířila o zákeřnici tmavou. Můžeme ji spatřit na bylinách, jak slídí po kořisti:

Zákeřnice tmavá

Klopuška trojskvrnná je po listokazovi další „viselec“ – druh, který se zavěšuje na stébla trávy. Má ráda spíše vlhčí místa, takže se jí určitě líbí u břehů Moravy, která protéká kousek od Vátých písků:

Klopuška trojskvrnná

Lovčice pestrá se do nápadné černo-červené kombinace vybarví až v dospělosti. Nymfu naopak charakterizuje zcela černé tělo:

Lovčice pestrá

V klubu Rychlých šípů Zelenáčka nenajdeme, v přírodě ano. Zelenáček šťovíkový je příbuzný vřetenušek a není vůbec jednoduché ho přesně určit. Ale s největší pravděpodobností je to on:

Zelenáček šťovíkový

Motýlů byla tentokrát v Bzenci přímo přehršel. Krásné slunečné počasí ovšem vybudilo „šmetrlinky“ k natolik aktivnímu poletování, že bylo téměř nemožné pořídit uspokojivý záběr. Obzvlášť pěkný, výrazně pruhovaný exemplář rudopásníka menšího nám ale chvíli postál a vyplatilo se mu to:

Rudopásník menší

Housenky ohniváčka černokřídlého žijí na šťovících a motýl se na vhodných stanovištích objeví až ve třech generacích za rok. Křídla má opravdu z větší části černá, i když podle této fotografie to tak nevypadá:

Ohniváček černokřídlý

Naše největší ještěrka je kriticky ohrožená a Moravská Sahara je jedním z mála míst, kde ji potkáme ještě poměrně často. Krásný exemplář z naší fotografie by si mohl zahrát na dinosaura ve Ztraceném světě, stačilo by trochu namaskovat a zasadit jej do patřičných kulis:

Ještěrka zelená

Příští týden se odmlčíme. Ne že by se nás konec školního roku přímo týkal, ale někteří z našich svěřenců si možná půjdou pro lesní vysvědčení. Vrátíme se s počátkem prázdnin (LXXIV. díl)