Jak jsem potkal brouky (Díl LXXI. - Šumava - Povydří)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Po delší době se vracíme na Šumavu. Navzdory deštivému počasí byla výprava do Povydří natolik úspěšná, že úlovky vystačí i na příležitostný druhý díl. Navíc se tentokrát – oproti předchozím šumavským výpadům – podařilo zdokumentovat opravdu spíše horské druhy, což přidává blogu na zajímavosti.

Pokud jde o barvu a design, je naším dnešním favoritem zobonoska lísková. Ta sice k horským druhům nepatří, ale nevadí, vynahrazuje to vzhledem. Na úvodním snímku, pořízeném hned po objevení, se choulila na lupenu. V porovnání s listem je zřejmé, že tahle krasavice je poměrně malá. O to více nás na dalších záběrech překvapí detaily jejích půvabů:

Zobonoska lísková

Druhové jméno je výstižné, zobonoska lísková opravdu vyhledává lísku, případně olši a další listnaté stromy. Stejně jako jiné zobonosky klade vajíčka na listy a ty pak stočí do ruličky. Larvy se v zámotku i kuklí. Od jiných nosatců a zobonosek se zobonoska lísková bezpečně odlišuje hlavou vysunutou nápadně dopředu. Záměna by byla možná snad jedině s extrémně vzácnou zobonoskou Compsapoderus erythropterus, která se dá najít jen na severní Moravě:

Zobonoska lísková

Momentka z jahodové plantáže? Ne, to je stále naše zobonoska:

Zobonoska lísková

Klikoroh skvrnitý je jeden z větších nosatců, dosahuje délky 1,5 centimetru. Dost se podobá klikorohu devětsilovému, od něhož se ale liší velikostí a také tvarem štítu. Lze ho najít ve vyšších polohách na vegetaci u vody:

Klikoroh skvrnitý

Lalokonosec Otiorhynchus tenebricosus je další druh vyskytující se v podhůří a v horách. Živí se nejrůznějšími rostlinami, často bývá na smrku, ale můžeme ho zastihnout i na bylinách:

Lalokonosec – Otiorhynchus tenebricosus

Lalokonosec Otiorhynchus morio je taktéž druhem spíše horským. Má v oblibě vlhčí stanoviště, jako jsou břehy řek. Z nosatcovitých, které jsme u Vydry pozorovali, byl tento lalokonosec nejhojnější:

Lalokonosec – Otiorhynchus morio

Tesaříka panenského, milovníka květů, jsme představili už v blogu o šumavských jezerech (Díl XII.). Tamější exempláře měly červený štít, tento tesařík má celé tělo modrozelené, což svědčí o určité druhové variabilitě:

Tesařík panenský

Pidoniau lurida, další florikolní tesařík, ve vzorné startovací poloze. Vyvíjí se pod kůrou kořenů stromů a před zakuklením zalézá do země:

Tesařík – Pidonia lurida

Na rozdíl od předešlých dvou druhů bychom tesaříka smrkového na květech hledali marně, specializuje se na dřevo. Jeho blízký příbuzný je tesařík šedohnědý, který se objevil v nedávném dílu z Rokycan:

Tesařík smrkový

Drabčík Nudobius lentus žije pod kůrou odumřelých listnáčů i jehličnanů, kde loví kůrovce:

Drabčík – Nudobius lentus

Drabčík Amphichroum canaliculatum je poměrně atypický horský druh. Posedává na vegetaci nebo čile poletuje:

Drabčík – Amphichroum canaliculatum

Atraktivního bradavičníka Dasytes cyaneus nacházíme na květech. Jeho larvy jsou dravé a žijí v odumřelém dřevu. V německé wikipedii jej najdeme pod legračně poetickým názvem Blauer Wollhaarkäfer (modrobrouk srstnatý):

Bradavičník – Dasytes cyaneus

Páteříček Cantharis pagana žije roztroušeně po celé republice, převládají nálezy v pohraničních horách:

Páteříček – Cantharis pagana

Asi největší zajímavost dnešního blogu. Kornatec drobný bývá k zastižení na starších kmenech, které jsou napadené plísněmi. Není sice tak vzácný jako jeho větší příbuzný kornatec velký, ale jeho schopnosti jsou udivující:

Kornatec drobný

Díky extrémně plochému tělu je dokonale přizpůsobený životu pod kůrou. Je zážitek vidět, jak hbitě a přitom s grácií dokáže vklouznout do štěrbiny, do níž se zdánlivě vůbec nemůže vejít:

Kornatec drobný

Vousáč Leistus piceus, střevlíkovitý brouk z vyšších poloh, je opravdu sympaticky vousatý. Najdeme ho v blízkosti potoků a na dalších vlhkých místech:

Vousáč – Leistus piceus

Na závěr pošvatka rybářice. Její dravé larvy žijí ve vodě, na jejíž kvalitu jsou natolik citlivé, že slouží jako indikátor čistoty. Těsně před proměnou v dospělce z vody vylézají a šplhají na rostliny u břehu, kde se naposledy svlékají. Druhové jméno svádí k představě, že tento křídlatý hmyz rybaří. Leč právě naopak – pošvatky jsou důležitou součástí potravy dravých ryb, zejména pstruhovitých:

Pošvatka rybářice

V následujícím blogu se přesuneme do okolí pískovny v Mušlově u Mikulova (LXXII. díl)

Více ze Šumavy zde:

Odkaz (Černé a Čertovo jezero)

a zde:

Odkaz (Boubín)