Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.
V opuštěných pískovnách a jejich okolí bývají specifické biotopy s bohatou místní faunou včetně bezobratlých. Potvrdila to i výprava do Mušlova u Mikulova, kam jsme zavítali poprvé. Zdejší lokalita je zajímavá nejen pro nás, sběratele živáčků – mušlovská pískovna je také vyhlášeným nalezištěm třetihorních fosílií, které zřejmě daly lokalitě název. A aby toho nebylo málo, v Mušlově bývala věznice. Podle některých informací ženská, podle PČR věznice pro muže.
Ať to bylo jakkoliv, stráže už jsou pryč a my se můžeme nerušeně věnovat našim malým delikventům.
Není udivující, že se zde daří tesaříkům. Teplomilný Plagionotus floralis se již objevil v třetím díle z Pouzdřan. Tentokrát se nám podařilo zachytit ho v letu:
Tesařík – Plagionotus floralis
Také Stenopterus rufus je teplomilný, v lesostepích se vyskytující tesařík, kterého najdeme na květech:
Tesařík – Stenopterus rufus
Prozatím nejpestřeji zbarvený druh tesaříka, který jsme letos viděli, Agapanthia violacea. Vyvíjí se ve stoncích různých bylin a prodlévá na osluněných místech, tedy ve stepích, na loukách a polních cestách:
Tesařík – Agapanthia violacea
Ve starší literatuře nese právem jméno kozlíček fialový:
Tesařík – Agapanthia violacea
Kozlíčka hnědého jsme už v tomto roce prezentovali. Náš úlovek z pískovny postál nehybně, takže se dobře fotil:
Kozlíček hnědý
Působí nenápadně, díky mimikri se na podkladu takřka ztrácí, ale ve skutečnosti je tento rýhonosec jedním z velmi zajímavých zdejších nálezů. Nějakou dobu byl totiž v ČR nezvěstný a teprve v roce 2008 se znovu objevil. Žije na hadinci obecném, podle kterého dostal i název:
Rýhonosec – Rhabdorrhynchus echii
Velmi barevný krasec Anthaxia fulgurans už nám pózoval v Radotíně. Vyvíjí se v růžovitých rostlinách:
Krasec – Anthaxia fulgurans
Krytohlav hedvábitý je dost běžný druh vyskytující se na květech, v oblibě má hvězdnicovité rostliny. Jeho typická barva je zelená s nádechem do zlata nebo do červena:
Krytohlav hedvábitý
Vzácněji se objevuje ve formě fialové nebo modré:
Krytohlav hedvábitý – modrá forma
Ještě jednou krásná modrá varianta při pohledu zblízka:
Krytohlav hedvábitý – modrá forma
Chroustek Omaloplia je druh, o kterém se v literatuře mnoho nedozvíme. Bude asi vázaný na písečné lokality, kde jsme ho viděli vícekrát – zde v Mikulově nebo v Bzenci na tamějších Vátých píscích. I při vyrušení hledal spásu v písku, do něhož se urputně snažil zahrabat:
Chroustek - Omaloplia nigromarginata
Listokaz obilní také preferuje písčité oblasti, dnes ho najdeme jen na jižní Moravě. Často visí na stéblech trav ve velmi bizarních pózách:
Listokaz obilní
Rovněž listokaz kovový má zálibu v písčitých půdách. Způsobem života připomíná chrousta, dospělci se živí listím stromů:
Listokaz kovový
Přímo v pískovně pod kamenem jsme objevili statného samečka cvrčka polního. Typické cvrkání vyluzují právě samci, kteří tím lákají samičky:
Cvrček polní – samec
Drobný pacvrček písečný se dá najít na písku u zaplavených míst, kde se zdánlivě netečně sluní. Ve skutečnosti je hodně plachý a nenechá se slunečními paprsky ukolébat. Při vyrušení hbitě odskočí, takže je těžké se k němu přiblížit a vyfotit ho:
Pacvrček písečný
V písku se nám líbí. A tak, nedbajíce naučení Jana Ámose, postavíme i příští blog na písku a letos poprvé se podíváme do Vátých písků u Bzence (LXXIII. díl)
