Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.
Po exkurzi na severní Plzeňsko se vracíme do Rokycan, kde navážeme na nedávné aktuální zpravodajství. Dnes už to bude druhově bohatší, i když někteří přistižení jedinci jsou ještě evidentně rozespalí.
Začněme slunéčkem pětitečným. Na první pohled připomíná klasické slunéčko sedmitečné, zejména výraznou černobílou maskou, ale je značně menší a největší skvrny má v prostřední části krovek:
Slunéčko pětitečné
Planetka, příbuzná slunéček, jíž po právu patří dnešní titulní foto, má na krovkách nezaměnitelnou kresbu v podobě přerušované příčné čáry. Na našem záběru se můžeme pokochat detailem hlavy, takto "z očí do očí" si s planetkou nehledíme často:
Planetka dvojskvrnná
Vyklenulec je poněkud neforemný brouk, barvou i tvarem připomínající spíše semínko či kamínek. Najdeme ho dost hojně podél lučních cest nebo na okrajích lesa:
Vyklenulec kulovitý
Cítí-li se ohrožen, zatáhne hlavu, tykadla i nohy pod tělo a vyčkává, spoléhaje na své mimikry. To se mu v určitých případech, například na frekventované pěšině, může stát osudným. Je až tak nenápadný, že mu hrozí zašlápnutí či přejetí:
Vyklenulec kulovitý
Pohrázníka jsme asi vyrušili předčasně, byl značně letargický:
Pohrázník černý
Také střevlík, obvykle hbitý brouk, byl okázale lenivý. Nikterak ho nezajímaly ani stínky, motající se mu pod nohama:
Střevlík vrásčitý
Zato šídlatec už se měl čile k světu. Jako správný milovník vody hbitě pobíhal po mostě nad řekou:
Šídlatec - Bembidion biguttatum
Tento drabčík je blízký příbuzný druhu Omalium rivulare z předchozího rokycanského dílu. Najdeme ho v lesní hrabance, kde chytá drobnější bezobratlé. Jeho latinské jméno je dost nelichotivé, doslova totiž znamená "zbitý":
Drabčík - Omalium caesum
Krásný, výrazně barevný nosatec, jehož zelená forma je prakticky nezaměnitelná. Existuje i hnědá varianta, ta už se rozlišuje hůře. Vyvíjí se v bobovitých rostlinách, například v jeteli. Typickou barvu dávají tomuto nosatci šupinky pokrývající tělo. Na našem exempláři můžeme vidět olysané místo, kde se šupinky otřely:
Nosatec - Hypera nigrirostris
Pozemka šišková, jeden ze dvou velmi podobně vypadajících druhů, které se u nás vyskytují. Jako šupina šišky vypadá a v šiškách jehličnanů, zpravidla smrků, také žije. Vybírá si zdřevnatělé předloňské šišky, v nichž vysává semena:
Pozemka šišková
Blánatka lipová - v minulém rokycanském dílu jsme se seznámili s její nymfou, nyní máme tu čest s dospělou krasavicí, která se vyznačuje elegantním aerodynamickým tvarem. U nás, v nepůvodních podmínkách, se nachází pouze na lípách, v místě přirozeného výskytu střídá během života lípu s jinými rostlinami:
Blánatka lipová
Atypicky a krásně zbarvená kněžice trávozelená v růžovo-zeleném hávu. Obvykle se přezimující jedinci objevují až v dubnu nebo v květnu, takže naše únorová fešanda je buď velmi otužilá, nebo je to známka toho, že je opravdu neobvykle teplo:
Kněžice zelená
Lovčíkovu síť bychom hledali marně - stejně jako mnozí slíďáci, i lovčík se obejde bez této pomůcky a kořist poctivě chvátí v terénu. Jednoho z největších českých pavouků potkáme na různých místech - v podrostu na okraji lesa, na loukách i v zahradách:
Lovčík hajní
Acleris cristana patří mezi obaleče a jeho vzhled je hodně proměnlivý. Náš exemplář připomíná ručně tkaný koberec či přehoz. Opět je venku trochu dříve, než by se dalo čekat, ale ne o tolik, jako kněžice. Budík má obvykle nařízený na březen:
Acleris cristana
Na drsnokřídlece brzo není, tento otužilý druh se v únoru objevuje pravidelně. Na snímku - podle plně vyvinutých křídel - je sameček, samička má křídla zakrnělá:
Drsnokřídlec hrušňový
A je tu šedesátka. Kdybychom publikovali jeden blog ročně, už bychom pomýšleli na důchod. Při týdenní frekvenci jsme naštěstí teprve ve věku batolecím a máme ještě mnoho před sebou. Na kulatiny setrváme v Rokycanech, kde pokračující předjaří přináší stále nové a nové úlovky (LX. díl)
