Pražský průvodce nejstarším řemeslem (slovem i obrazem)

Novým přírůstkem do záslužné edice Zmizelá Praha se stala kniha NEVĚSTINCE A NEVĚSTKY s podtitulem "Obrázky z erotického života Pražanů". 

"Čtyři postarší prostitutky, které působily v Melantrichově a Martinské ulici v okolí kostelů sv. Michala a sv. Martina ve zdi. Zleva údajně Anežka Kafková, Berta Novotná, Gizela (?) a Antonie Vyšínová." (JOSEF SCHWARZ)

Jejími autory jsou Radim Kopáč (*1976) a Josef Schwarz (*1974), kteří se o práci podělili rovným dílem – první z nich sepsal úvodní studii, druhý pak dostal na starost výběr obrazového materiálu a jeho okomentování. Společných děl má přitom dotyčná dvojice na svém kontě již několik a nejedno z nich má k Nevěstincům a nevěstkám tematicky velmi blízko – za připomenutí stojí v této souvislosti zejména tituly Zůstaňtež tudíž tajemstvím… (2010) a Pohlavní sklony v pořádku? (2011), dva svazky studií věnovaných erotice v české literatuře a kultuře obecně.

Kopáčův text nazvaný Co zmizelo z noční Prahy nemůže již vzhledem ke svému nevelkému rozsahu (s patnácti stranami ovšem příliš nezaostává za obvyklou délkou studií doprovázejících svazky dotyčné edice) plně uspokojit vážné zájemce o danou problematiku, takoví však mohou sáhnout třeba po starší publikaci Mileny Lenderové Chytila patrola aneb prostituce za Rakouska i republiky (2002), Kopáčem ostatně nejednou citované, nebo po nedávno vydané knize Aleny Wagnerové Bol lásky prodejné (2013), doprovázené nadto studií, jejíž autorkou je rovněž Lenderová. Přesto i zde nalezneme alespoň zevrubné odpovědi na otázky "kdo, proč a jak (kde, s kým, …)", tedy základní informace týkající se prostituce v pražských ulicích a nevěstincích. Podávaný stručný přehled dějin prodejné lásky na území dnešního hlavního města sahá zhruba od středověku po začátek druhé světové války, největší pozornost je ovšem věnována přelomu 19. a 20. století a období první republiky.

Přestože autorovi studie nelze vytýkat jakoukoliv diskriminaci představitelek pojednávaného řemesla, čtenáře nejspíše zarazí jistý nedostatek empatie, projevující se zvláště jeho přikláněním se k pejorativním výrazům z bohaté skupiny nabízejících se pojmenování – Kopáčovo opakované užívání slov jako kurva, kurvit se, kurevník (pro označení zákazníka!) nebo děvka je nápadné zvláště ve srovnání s neutrálními  a místy  až poetickými  opisy  užívanými autorkami Bolu lásky prodejné a kritiku si už kvůli tomu vysloužil v recenzi Jana Lukavce. Co úvodní text ztrácí v rovině historiografické a sociologické, to přinejmenším v očích laického čtenáře snadno dohoní atraktivitou shromážděných faktů a citátů. Nechybí kupříkladu zmínky o nejslavnějších pražských nevěstincích (Kauckého, Goldschmidtův ad.), několika proslulých prostitutkách v čele s Tonkou Šibenicí či některých případech využití námětů dané provenience v české literatuře a umění vůbec. Zvláště cenné jsou pak citace z obtížně dostupných pramenů, např. Kuklova románu Konec bahna Prahy (1927) nebo Klepetářovy knihy Prostitutky, jak žijí, milují a umírají (1927), stejně jako alespoň stručná zmínka o často přehlížené prostituci homosexuální.

Úhelný kámen celé publikace ovšem představuje obrazová část, obsahující téměř tři stovky černobílých ilustrací, a to nejen dobové fotografie, ale v menší míře též kresby, karikatury nebo detailní snímky tzv. Langweilova modelu. Na fotografiích pak převažují záběry pražských ulic a domů spjatých nějakým způsobem se zdejší prostitucí, početné zastoupení mají rovněž "dobové erotické fotografie" čili akty, nalezneme tu však i několikero snímků takříkajíc z opačné strany barikády, tzn. zachycujících zařízení lékařská, policejní nebo "záchranné" instituce  typu Armády spásy. Nutno ovšem podotknout, že vzhledem k ojedinělému výskytu příhodných archivních materiálů je zde svět pražských nevěstinců a nevěstek často zachycen jaksi nepřímo. Spíše pravidlem než-li výjimkou jsou tak záběry neodpovídající zcela obsahu dlouhých a zasvěcených komentářů, jimiž jsou opatřeny, což v závěru přiznává i sám Josef Schwarz, podle něhož "řada vybraných snímků má pouze ilustrační povahu" a "doprovodné erotické fotografie mají s tématem pražské prostituce pouze volnou souvislost". Popisovaný nevěstinec tak nezřídka bývá na dotyčném snímku mimo záběr, nebo je na fotografii naopak zachycen správný dům, avšak v době, kdy zmiňovaný podnik ještě/už nehostil. To ovšem nijak nesnižuje výpovědní hodnotu samotného obrazového materiálu, skýtajícího vzácný pohled na již zaniklou Prahu dob minulých, což se týká zejména četných záběrů Josefova (nebo-li Páté čtvrti či Židovského města), tehdejšího centra prostituce v naší metropoli a pozdější tragické oběti pražské asanace.

Kniha Nevěstince a nevěstky se dočkala po svém vydání značné pozornosti čtenářů i médií, a je nutno dodat, že vcelku zaslouženě. Díky Radimu Kopáčovi a Josefu Schwarzovi se nám dostává do rukou výpravná publikace popularizačního charakteru, která nejen dokáže sama uspokojit laickou veřejnost chtivou seznámení s drsným, avšak barvitým světem pražské prostituce za časů monarchie a první republiky, ale poskytne dostatek odkazů pramenných i sekundárních též vážnějším zájemcům o dotyčné téma. A především nabízí velké množství nevšedních snímků "zmizelé Prahy", jejichž autory jsou často věhlasní fotografové formátu Jindřicha Eckerta či Jana Kříženeckého.

(in Půlnoční expres I/MMXIV)

Radim Kopáč – Josef Schwarz: Nevěstince a nevěstky. Paseka, Praha a Litomyšl, 2013, 1. vydání, 248 stran.