A teď jednu o vaření aneb radost z tvoření!

Celkem rád vařím. Nejsem žádný Jamie Oliver, ale vařím celkem obstojně a to i pro větší skupiny. Například ve Španělsku jsem celkem pravidelně vaříval pro 15 a více lidí a vždy mě chválili a to i tehdy, když jsem prohlásil, že se jdu někam rozčtvrtit poté, co jsem do vepřového na paprice nasypal půl sklenice Hot smoked paprika namísto obyčejné papriky. (Skleničky vypadaly úplně stejně a já si při vaření povídal s hezkou holkou no…cherche la femme!). 

Hodně rád mám recept, kterému u nás doma říkáme zapečené mleté maso s bramborovou kaší. Když se mě opět ta parta Amíků ptala, co jim tentokráte uklohním, tak jsem hrdě prohlásil, že jim připravím jedno typické české jídlo, které u nás v rodině milujeme. Vždycky se na ta typická česká jídla těšívali…Když jsem to před ně postavil, tak řekli. Hele, to vypadá jako Shepherd’s pie. Ochutnali. Hele chutná to jako Shepherd’s pie. No, tak to přátele asi bude Shepherd’s pie…

Tak nadšeně volám mamče, jak jsou ti Amíci chytrý, že znají náš rodinný recept. A mamča mi povídá…no, jestli ono to nebude tím, že jsem ten recept dostala od kamarádky, která ho dostala od někoho ze států!...Hmmm. No nevadí, stejně je to zřejmě vlajková loď mého kuchařského umění.

Je to ne úplně těžký, ale ani ne úplně lehký recept. A když řekneme recept. Tak tím myslím přesný postup s přesnými ingrediencemi atd. A jak já tohle nesnáším. Ze všeho, co je přesně přesné, přesně dané, předžvýkané a předjednanané se mi dělá špatně. Plány a podobnými blbostmi se obvykle neobtěžuji. Nemám rád pravidla a nerad se jimi řídím. Dokonce by se dalo říci, že mám jistou oblibu ve vyvracení klišovitých pravidel. (Jako třeba, když jsem dokázal ve 22 letech pracovat v mezinárodní společnosti s příjmem dvakrát větším než je průměr, přičemž mi všichni tvrdili, že se mi to nikdy nepovede…)

Takže milý recepte…zapomněl jsem koupit rajčata. Nevadí – co tu mám zrovna v lednici? Okurky? Taky dobrý. Hmmmm, té sojové omáčky tam dám teda víc. (Objev sojové omáčky jsem učinil, když jsem pracoval v restauraci Kennedy´s grill v Kuala Lumpur…myslím, že sojovka je daleko spíš černé zlato než ropa…). Jo té kaši něco chybí…áááá tady to je, špetka muškátového oříšku. Bezva.

Je prostě potřeba být kreativní! Je potřeba být kreativní, a kdybych k tomu měl něco dodat, tak bych řekl, že je potřeba být kreativní.

Kreativita je krásná a nespoutaná. Je plná energie a svěžesti. Je plná zábavy a překvapení. Vzpomínám, jak jsem dělal Spaghetti carbonara pro velkou skupinu. Byl jsem hodně kreativní a spaghetti byly úplně po celé kuchyni. Nalepené na dlaždičkách na stěně, na celé podlaze, na celé lince – divím se, že jsem je nenašel i v lednici. Znáte to – když se kácí les…atd. ALE VÝSLEDEK BYL SKVĚLÝ.

Je potřeba být kreativní a inovativní. Nevymlouvat se na to, že nemám to a ono, ale poradit si s tím, co mám. Českých vojáků za 2. Světové si vážili zejména proto, že bez velkého nářadí v poušti dokázali opravit téměř jakýkoliv stroj.

V životě je to tak, že nikdy nejsou 100% příznivé podmínky. Nebyly včera, nejsou dnes, nebudou zítra! Začněte hned! Udělejte, co můžete. Já například vždycky chtěl napsat knihu a několikrát jsem se o to pokusil. Neúspěšně. Teď už píšu už Xtý článek a kdo ví, třeba z nich za rok dám dohromady knihu. Napsat knihu je problém. Je to moc velký a dlouhý projekt. Napsat článek jde úplně samo. A když to párkrát zopakuji, tak mám článků habaděj! Prostě začněte!