Omluvy za minulost jsou pěkná blbost

ČT 2 uvedla 10. prosince večer dokument o charismatickém zpěvákovi Danielu Landovi. Mluvili i jeho příznivci a odpůrci. Zpěvák obratně odmítl výzvy, aby se znovu omlouval za svou minulost. Neučinil laciné gesto a nepřipojil se k vychytralému omlouvání obvyklému v politice.

Daniel Landa je dnes lepší než byl včera, což je víc než alibistická omluva těm, kteří ve včerejšku definitivně uvázli. Někteří prezidenti USA se omlouvali za genocidu původního indiánského obyvatelstva. Někdejší německý kancléř Willy Brandt dokonce padl na kolena a omluvil se Polákům za genocidu provedenou Hitlerem. Někteří současní komunističtí předáci se omluvili za někdejší zločiny komunismu. S minulostí však tito pánové nepohnuli ani o píď. Pikantní je, že za některé dnešní genocidy například v Asii a Africe se nikdo neomlouvá a nikdo k omluvám nevyzývá. Prozatím jsou totiž vnímány jako spravedlivé. Spíše proti nim by se měli Landovi kritici vyslovit. Až tyto genocidy skončí, bude už pozdě. Přítomné zlo je nebezpečnější než ono zlo minulé.

Mocní, kteří učinili hanebné přehmaty v minulosti, by dnešní omluvy za svoje činy ocenili nejspíš zlomyslným chechtotem, protože sami nebyli tvůrci, ale pouhými nástroji dějin. Nemohli totiž učinit nic jiného než jen to, co tehdy učinili. Nejčastěji pod tlakem věčné iluze: Vznešený cíl opravňuje k velkým zločinům!

Volání po omluvách za minulost vyjadřuje buď naivitu nebo neschopnost porozumět neodvratnosti završených událostí.  A kdo se dokáže efektivně omluvit za dobu, v níž sám nežil nebo neodpovídal za prováděné činy? Nikdo. Omluvy za minulost působí obdobně hloupě jako pohrdání minulostí nebo jako neschopnost se s minulostí smířit.

Ještě nikdy se neudálo to, co se stát nemělo. My všichni jsme spíše produktem minulosti než produktem přítomnosti. Čím rychleji se od minulosti vzdalujeme nebo distancujeme, tím méně jsme schopni porozumět její logice. Jakmile se v našich představách promění domněle dokonalá přítomnost v domněle nedokonalou minulost, stali jsme se obětí lišáctví minulosti.

Ti, kteří přesto k omluvám za minulost vyzývají, aby ji zpochybnili a zdeformovali podle dnešních měřítek, bývají povětšinou nespokojeni se svou rolí v přítomnosti. Nebo hledají cizí staré chyby, aby zakryli svoje dnešní chyby.

Mnohé z toho, co bylo v přítomnosti uznávanou zásluhou, promění minulost v provinění. Anebo zkoriguje provinění v zásluhy. Poslední se stanou prvními a první posledními. S tím nic neuděláme, byť bychom si sedali na koně obráceně a omlouvali se do aleluja. K minulosti je třeba mít už jen respekt, protože bezchybně zkameněla. Ani naši čeští předci se nedokázali smířit s minulostí. Proto se jim nelíbilo v přítomnosti. A tím nám připravili neradostnou budoucnost. Držme tedy raději palce Danielu Landovi.