Nevolím protože.

Tento článek je určený lidem co nevolí, nebo by chtěli nevolit, ale nedokážou to racionálně odůvodnit ostatním.
Společnost milně tlačí nevoliče, aby šli volit v domnění toho, že pak ty volby dopadnou lépe. Jak ale dokázat, že nejít volit je pro společnost výhodnější než když půjdu volit?
Položme si nejdříve otázku z jiného oboru.
Čeká nás operace a my chceme, aby byla zvolena ta nejlepší možnost provedení. Když to rozhodne jeden člověk, tak správnost rozhodnutí je omezená na jeho omezené znalosti a čas. Protože doktor, který nás má nestarosti se může mýlit, stejně jako jeden diktátor. Necháme tedy hlasovat celou nemocnici a na čem se shodne většina, bude snad to nejlepší rozhodnutí. Protože více hlav více ví? Až na to že vůbec.
(V příkladu Netvrdím, že jsou lidé vykonávající některé povolání hloupí)
Opravdu bychom chtěli, aby hlasovali i sestry, uklízečky i vrátný atd? Nechtěli bychom, aby o operaci rozhodovali lidé, kteří četli jen nadpis naší zprávy, nebo jen slyšeli sestru o tom mluvit. Chtěli bychom, aby hlasovali jen doktoři a nejlépe ti zaměření v oboru té operace. Aby hlasy byly od nejvzdělanějších a nejzkušenějších lidí v oboru.
Stejně tak to chtějme i v politice. Protože politické rozhodnutí je ještě vážnější než rozhodnutí o jedné operaci, která ovlivní jen ty nemocné a poraněné. Politické rozhodnutí ovlivňuje všechny a to i mimo hranice státu.
Pokud vás tedy baví něco jiného a o politice nic nevíte. Tak nevolte. Váš hlas by pravděpodobně získal ten, kdo umí nejlépe lhát, nebo ten s nejlepšími přesvědčujícími schopnostmi. Pokud slýcháte rozhovory mezi politiky a zájmovými organizacemi a odbory. Nevolte, protože to je přeci důležité rozhodnutí a nestačí znát nadpis a téma a nepodložené informace. Váš hlas by pravděpodobně získal ten, kdo domluví jako poslední, nebo ten kdo slíbí nejvíce. Aniž by řekl, kdo to bude platit. Aniž byste dokázali prohlédnout, kdo to ve skutečnosti platí.
Pokud se rozhodnete volit, buďte přesvědčeni, že nejste jen znalí, ale že dokážete zjistit, kdo to platí. Volte jen, když se považujete za experta, který zná argumenty obouch stran. I tak nejspíše velká část bude jen na úrovni doktorů z jiných oblastí, které ovlivnilo vlastní ego a myslí si, že rozumí i této oblasti.
Nelze nařídit, kdo bude volit a kdo ne. Nelze nařídit, kdo je odborník a kdo ne.
Takové jednání by vytvořilo obrovský korupční tlak na lidi, který by to rozhodovali a ti by podlehli. Což by zničilo veškeré výhody a celý systém by byl zranitelnější a méně efektivní. Zničili bychom svobodný trh s bezpečností a vytvořili diktaturu.
Volební lístky nahradit penězi.
Peníze jdou získat jakoukoli prací, která přinesla užitek jinému člověku. Není tedy problém, že by hlas měl někdo, kdo škodí společnosti.(Pokud peníze nejsou inflační a násilím nuceny přijímat za zboží a práci.) Problém je vzácnost. Ta by byla menší oproti volebnímu lístku, který nelze zaručeně koupit ani zaručeně získat odvedením více práce. Takže motivace ho dobře využít je větší než u peněz. Zároveň by politikům u peněz, stačilo nabídnout větší zisk, než nabízí alternativní investice. Zákazníka (voliče) by nezajímalo, jestli je nabízený zisk od politika kradený nebo ne, protože výherní strategie je maximalizace zisku. Kradený je myšleno třeba přerozdělení přes daně a dotace.
 

Je to tedy opět na uvědomění a znalostech zákazníků (voličů), kteří se musí zlepšit ve výběru, aby přišlo i zlepšení od poskytovatelů. Je to na zákazníkovi (lidech), aby si uvědomil, že násilí se má používat jen k zajištění dodržování pravidel (vlastnického práva). Násilí se nemá používat na pomoc před chudobou, tak si pomáhají jen zloději (socialisté).  
Pokud začnou volit jen ti, co se aktivně zajímají o politiku, nebude muset se vzdělávat celá společnost, ale jen ti, co chtějí. A o to nám jde, využít dělbu práce a nechat dělat danou práci jen ty nejlepší, to je síla kapitalismu. Omezí to plýtvání vzácnými zdroji lidí, kteří tu práci nechtějí dělat, nebo neumí. Lidé ty zdroje mohou využít efektivněji. Předvolební debaty a kampaně nebudou na úrovni většiny, ale na úrovni znalostí těch, co chodí volit. Tedy ideálně expertů. Stejně jako chceme, aby se doktoři bavili o složité problematice dané operace a ne o základech a průměrných znalostech většiny.
Pozor tedy na politiky, kteří nabádají a vybízí nevoliče, aby šli k volbám. Chtějí špatně informované hlasy lidí a tím i pravděpodobnější horší výsledek voleb.
Ti, co nevolí, pak mohou vinu svalit na ty, co volili? "Já nic, já ho nevolil!" 
Nevolit z důvodů toho, že vím že tomu nerozumím, neznamená se zbavit zodpovědnosti, za to že se nezajímám o směřování společnosti a o svojí budoucnost. (Argumentem: "Já nic, já ho nevolil" člověk jen ukazuje že je nezodpovědný a že je dobře že nevolí, protože nevidí souvislosti)
Dobrovolně předali rozhodovací moc těm co volí. Pokud jsou nespokojení ať obětují svoje vzácné zdroje na to aby se stali "experty".
Riziko nevolení.
Bohužel dnešní socialistické státy přerozdělují bohatství lidí, místo aby ho jen chránili. A tak nejít volit znamená neříct, co má být ukradeno pro vás. Což nevoliče staví do nevýhodné situace, kde jsou odkázaní na svoje schopnosti se přizpůsobovat, tak aby byli okrádáni nejméně. Poptávka po neokrádání není podpořena a strany, které neslibují okrádaní, pak krachují. Pak těm co se chtějí jen bránit před přerozdělením jejích majetku, mohou zvážit riskantní volbu strany, která jím nic neslibuje dát ani je nezvýhodňuje vůči ostatním.
Právo volit by měli mít jen ti, co do daného systému přispívají. Ti kteří ze systému více čerpají tak ty by neměli právo volit.  
Problém tohoto systému by byl byrokraticky a korupční. Dotace a jiná podpora od státu by se musela rozpočítat ve firmě na majitele podle podílu, který vlastní ve firmě.
Co se týká myšlenky, že ten kdo čerpá od společnosti pomoc není dobrý příklad úspěšného člověka a neměl by rozhodovat, kam společnost bude kráčet, protože jeho vlastní rozhodnutí nedopadli úspěšně. Pravděpodobně by pomohlo se zbavit hlasů těch co konzistentně špatně rozhodují, ale na druhou stranu přijdeme o ty co měli smůlu kvůli nehodě za kterou nemohli.
Společnost by měla tendenci udělat v tomto pravidle výjimky, který by se mohly nezdravě rozšiřovat jako dotace.
V součtu by takové společenské pravidlo mělo kladný dopad. Motivoval by lidi být zodpovědný a prospěšnými pro společnost.
Kritika by jistě přišla i s tím že to dělá z chudých otroky, kteří nemají práva. K tomu je důležité dodat, že to stejně tak chrání úspěšné, aby se nestali otroky chudých, který jím berou jejich úspěch. Co je zpomaluje a toto zpomalení demotivuje a způsobuje setrvání v chudobě.
Chudým to zároveň dává možnost v nouzi na chvíli prodat svoje rozhodovací právo a čerpat pomoc, nebo podporu které si cení více, jinak by se toho dobrovolně nezřekli.