Za každou práci, která je užitečná pro ostatní, dostanete peníze. Za co investoři dostávají peníze? Pro koho je užitečný to, co dělají?
Dělník přeci vyrobí vše. Proč se musí dělit o zisk z prodaného výrobku s vedením a majitelem firmy? Stejně jako vedení uznává hodnotu jeho práce, tak by měl uznat hodnotu práce vedení.
Práce dělníka je fyzická a tak jí každý vidí. Práce vedení už tak jasně vidět není. Už nejsou vidět potřebné dovednosti. Pokud dělník z nějakého důvodu nevidí hodnotu práce vedení, proč tedy když je tato práce nadhodnocená (jednoduchá, zbytečně moc dobře placená) podle něho, tak jí nezačne sám dělat? Brání mu snad ty neviditelné dovednosti, výmluvy nebo stát?
Přesto muže být někdo názoru „nebudu investorem“, který žije jen z majetku, kde ostatní na něj dělají, aby měl zisk. Zjednodušeně nevidí užitek, kterou přináší práce investora.
Dejme tomu, že člověk chce dělat. Třeba obdělávat půdu a zásobovat lidi jídlem, protože v tom vidí důležitost a užitek. Pokud je tento člověk bohatý a vlastní vše potřebné k této práci, nebo má úspory za který si může pořídit nutné vybavení a pozemek. Není potřeba investora a taky ho v takové situaci nenajdeme, takový člověk podniká sám na sebe. Pokud bychom žili ve světě, kde je investování zakázané, měli by možnost pracovat jen dostatečně bohatí lidé vlastnící potřebné vybavení. My ale chceme, aby mohli pracovat i chudí lidé, aby nemuseli být odkázáni jen na dary. Přesně z toho důvodu vznikl kapitalismus. Proto tu jsou investoři. Investor propůjčí schopnému člověku svoje úspory a majetek. Ten je půjčí chudým lidem, kteří díky nim mohou dělat, i když nic nemají. Solidární člověk dá jídlo na jeden den. Investor propůjčí prostředky, aby měl práci a měl možnost se stát nezávislým. Chudý dělník v továrně má na živobytí, protože mu investoři propůjčili továrnu a její vybavení. Dělník i Investor z toho dobrovolně čerpají zisk.
Kdyby nebylo investorů tak by lidé s dobrým nápadem, museli nejdříve několik let spořit a šetřit. Takhle jim stačí jen přesvědčit investory o užitečnosti svého nápadu a o schopnostech, to dokázat uskutečnit.
Pokud podnikající člověk dá investorovi podíl na majetku (akcie), pak případný neúspěch nenese sám. Pokud bude příliš chamtiví a nezvládne to a investorům nedá část podílu, ale zadlužil se u nich. Pak nese za svoje špatné rozhodnutí a nedostatečné schopnosti vinu sám a bude muset jinak vrátit to, co dluží.
Dělník se dělí o své schopnosti a čas, aby dostal peníze, za který si může pořídit, co chce nebo je ušetřit a ty investovat a stát se investorem. Investor musí svůj majetek propůjčit cizím lidem. Pokud si investor vybere neschopného člověka nebo firmu, kteří nedokážou odhadnout schopnosti dělníků, nebo ještě hůře nedokáže plnit přání zákazníků, tak prodělá. Sám investor musí správně posoudit, jestli člověk nebo firma do které investuje plní to, co chtějí zákazníci a jestli to dělá efektivně a neplýtvá zdroji. Investor nemá monopol a nemůže si za své peníze ani majetek vynucovat platbu, žije tedy z dobrovolně daných peněz za svou práci. Sám investor musí mít silnou vůli sebeřízení a schopnost neutratit všechny získané peníze. Musí nejdříve propůjčit ostatním úspory, aby mohl dělat to, co ostatní potřebují a až pak uvidí zisk. Úspěšný investor je tedy ekologem, podporovatelem schopných lidí dávající lidem možnost lepší práce a dokáže ovládnout svoje touhy a odložit je na později, nebo se jích vzdát.
Dělník neriskuje a investuje jen do sebe. Investor je ochoten důvěřovat ostatním a přijmout za svoje špatné rozhodnutí ztrátu svého majetku. Investor nemůže vydělat, pokud nevydělali zaměstnanci a spolumajitelé. Všichni vydělají jen, když je spokojený zákazník a dobrovolně platí odvedenou společnou prací.
Proto jakékoli zdanění nebo regulace investorů má 2x větší dopad na bohatnutí celé společnosti než zdanění zaměstnanců.
Proto jakékoli narušování nebo porušování vlastnických práv státy, má velký dopad na bohatnutí celé společnosti. Protože nikdo nebude dobrovolně investovat tam, kde mu hrozí okrádaní. Investoři jsou ti, co nejvíce trpí, když se porušují vlastnická práva. Investoři jsou stále ve 21. století pravidelně okrádáni zaměstnanci, kterým umožňují pracovat a být tak užiteční pro společnost.
Pokud opravdu chceme znát pro koho jsou investoři užiteční, tak se ptejme těch, kdo si od nich dobrovolně berou peníze a platí jím za to.
Zdanění zaměstnance zvětšuje nezaměstnanost kvůli demotivaci dělat na druhé a zvětšuje to cenu práce a tím zhoršuje konkurence schopnost.
Zdanění investora snižuje nabídku práce a nutí lidi dělat horší práci, kvůli nedostatku zdrojů pro nákup lepší techniky. Demotivuje lidi šetřit vzácnými zdroji a využívat je k prospěchu společnosti.
Zdanění zahraničních investorů (firem) brání využívat cizí úspory k zaměstnání lidí u nás a ke zlepšení životní úrovně. Brání národ před cizí pomocí a národ je pak odsouzen, jen k vlastní schopnosti uspořit vzácné zdroje a efektivně je využít. Zvětšuje riziko války, protože případná válka by nepoškodila jejich investice, který by tu měli, kdyby nebyly zdaňovány.
Proč nedonutit investory svoje zdroje darovat zaměstnancům?
Takový krok by dal prostředky chudým. Nemuseli by se dělit o zisk s původními majiteli. Dali bychom prostředky lidem, kteří je dobrovolně prodají za krátkodobě uspokojení svých potřeb a za několik let budou zase chudý.
Dlouhodobě to demotivuje lidi šetřit, protože by jím hrozilo pravidelné okrádání. Chudý by to motivovalo ještě více nezodpovědně plýtvat vzácnými zdroji, co vede k větší společenské chudobě. Je to vlastně 100% zdanění, takže škodí maximálně. Není omluvitelné ale zdaňovat ani 1% protože i to má stále převažující negativní dopady a stále to je krádež a narušuje vlastnické právo a tím i svobodu a stabilitu společnosti.
Může stát nahradit investory?
Stát nemůže srovnatelně nahradit investory, protože nezvládne dělat tuhle práci stejně efektivně. Státu v efektivitě brání motivace státních zaměstnanců, kteří by nerozhodovali o svých těžce vydělaných a uspořených úspor a tak by měli větší tendenci ke korupci (investovat do svých zájmů), nebo přehnaně rizikově investovat. Stejný problém mají i investiční aktivně spravovaný fondy, ale ty na rozdíl od státu nemohou násilím vynucovat platbu za svoje investiční služby a tak musí vykázat nějaké schopnosti, aby nezkrachovali.
Stát by se přeci mohl pokusit být ziskový a naspořené peníze půjčovat jiným státům. Ale kvůli tomu že má monopol na násilí, bude pro něj vždy jednoduší si to vzít silou.
Věnováno přátelům svobody.
