Vzkříšení víry v doktory. (Jak to všechno začalo 4.)

První, osobnější série článků, věnována mým zážitkům a pocitům ze "strastí a strastí" něčeho, co se nazývá duchovní transformace. Tento článek nepotřebuje vysvětlení...:)

(2/2008) Jakmile jsem přišel z masáže domů (cha, v dobrém čase a bez nutnosti se - byť jen jednou  -zastavit), řekl jsem si, že meditacím dám šanci, když mi to poradila jediná osoba, co mi zatím dokázala pomoci. Ale přece jen - 20 let je 20 let - a tak jsem si řekl, že začnu s meditací od úplného základu. Takže jsem začal studovat své staré knihy o Silvově metodě, materiály z několika kurzů, na kterých jsem tehdy dávno byl a vytipoval jsem si tři prosťoučké meditace na čerpání energie se dvěma technikami na prociťování energií. A pak jsem meditoval. A meditoval. A meditoval.

Energie od slečny Jany mi vydržela tři dny, ale jelikož jsem meditoval asi 10 hodin denně, tak přestože se mi vrátily noční stavy umírání a naprostého nedostatku energie, dokázal jsem se zlepšit natolik, že po delší meditaci jsem načerpal dost energie na to, abych dokázal půl hodinku až hodinku fungovat. Oproti stavu z před dvou týdnů fenomenální úspěch.

A tak jsem pokračoval asi měsíc, střídal dny naplněné meditacemi se skoro normálním životem, poctivě jsem chodil na masáže, kde mě slečna Jana dávala dohromady. Ještě jsem měl plánovaných několik návštěv různých lékařů, protože jsem potřeboval nějakou diagnózu na své jiné problémy - začátkem zimy jsem byl na vyšetření a doktoři se (a tím pádem i mě) děsili. Našli mi cukrovku, cukr a krev v moči, hodně cukru a močoviny v krvi, zvýšený tlak a podobná pozitiva, po jejichž zjištění moudře a soucitně pokyvovali hlavou a chrlili ze sebe seznamy vyšetření, která ještě potřebuji. „Naštěstí“ se mi objevilo i to opakované umírání, arytmie, a tak podobně, a proto jsem tyto odběry a vyšetření měl jednou cestou. Je skvělé, když člověk dokáže najít něco dobrého ve všem, ne? :-) Ale, poslední odběry v lednu ukázaly normální hodnoty a nikdo nevěděl proč. Až poslední návštěva na interně přinesla zajímavý kontext.

Seděl jsem na židli, oproti mně podsaditý sympatický, už bělovlasý doktor se koukal na mé výsledky za měsíc odběrů s katastrofickými hodnotami v listopadu, měsíc se zlepšenými výsledky a jeden – poslední na kterém byli výsledky normální, a přemýšlel. A pak se zeptal:

„Vy jste leželi doma v říjnu a listopadu s nějakými virózami, že?“

„Ano, opakovala se mi chřipka, pak přešla do zánětu průdušek a plic, a pak po pár dnech v práci jsem dostal angínu.“

„A jak jste se léčil?“

„Klasicky, bral jsem antibiotika, paratetamol a ležel jsem.“

„Pil jste čaj?“

„Ano, vždy piju čaj“

„Slazený? Jak často? Kolik?“

„Černý, s cukrem a citronem, tak 3 – 4 krát denně, dělám si čaj do asi litrové sklenice, proti dehydrataci. Ale ještě jsem si dělal průduškový.“

„Předpokládám, že teď už tolik čaje nepijete?“

„Ne, normálně piju čaje málo, spíše čistou vodu.“

„Takže tím to celé můžeme uzavřít – dovedete si představit, co udělá několik litrů slazeného a okyseleného čaje denně, který pijete měsíc a půl? Prostě jste si rozhodil organismus a ten roztok osmoticky zasáhl celý organismus. Proto jste měli tak hrozné výsledky.“

Seděl jsem tam a nevěřil vlastním uším – tři měsíce opakovaných testů, strach o zdraví posilovaný zástupem doktorů tajemně pokyvujícími hlavou nad mými výsledky, a přitom stačilo nesladit čaj, případně ho pít méně... Nebo si uvědomit souvislosti...

No, vypadá to, že další můj problém byl vyřešen. Konečně jsem kráčel od nějakého doktora s dobrou náladou... Ještě že existují takoví, co dokáží přemýšlet nad širšími souvislostmi.

"A já děkuji, že takoví jsou", přemýšlel jsem, když jsem si kupoval v zelovoci další kila mrkve.

Fotografie - pixabay, royalty free