Řízek je bolest! (Jak to všechno začalo 3.)

První, osobnější série článků, věnována mým zážitkům a pocitům ze "strastí a strastí" něčeho, co se nazývá duchovní transformace. Ke každému dílu něco málo vysvětlím, ale podrobněji se těmto věcem věnuji na našich stránkách...

Slečna Jana, ke které jsem chodíval na masáže, má naštěstí v domě výtah – a tak jsem se cestou musel jen pětkrát zastavit, abych nabral sil na zdolání dalších pár set metrů… Pokud bych si vedl svůj malý růžový deníček, asi bych si tam poznamenal „Díkybohu za vynález eskalátorů a výtahů“ a přidal tam spoustu vykřičníků a srdíček. Naneštěstí my chlapi deníčky normálně nemíváme, a tak jsem se jen vydýchal a zaklepal.

„Ta záda máte hrozně zablokovaná, doporučuji Vám přijít několikrát, tohle na jednou nepůjde napravit“ - řekla po chvíli masírování.

„Bodej by ne, po všech těch křečích v posledních týdnech“ – řekl jsem si v duchu a nahlas jen přitakal. Konečně jsem se cítil příjemně a dokonce jsem za chvíli zapomněl na svoji slabost a divné stavy. Skvělé, musím se sem snažit doplazit co nejčastěji

„Pane Petere, vy víte, že k masáži používám i doplnění reiki energií, ano?“ - zeptala se když skončila.

„Ano, myslím, že jsem něco takového zahlédl na Vašich stránkách“

„Když jste tu byl před pár měsíci, tak to bylo v pořádku, ale teď, když jsem vám zkusila zprostředkovat energii, měla jsem pocit, že mé schopnosti skoro nestačí na to, kolik toho potřebujete. Viděla jsem, jako by ta energie proudila do hluboké, prázdné studny a potřebovala jsem skoro celou dobu masáže na to, abych ji alespoň zčásti naplnila – máte nějaké problémy?“

„No – jako bych to řekl – myslím že mám…“ odpověděl jsem a stručně jí popsal stavy, které jsem zažíval zas a znovu.

„Ale bohužel mi zatím doktoři nedokázali pomoci“ - ukončil jsem mluvení.

„To se nedivím, vypadá to tak, jako byste měli problém spíše s netělesnou oblastí Vašeho Já, a v tom Vám doktoři nepomohou“.

„To už jsem stihl zjistit“ usmál jsem se.

„Vy potřebujete pravidelně doplňovat energii – vypadá to, že jí z nějakého důvodu potřebujete víc, než dokážete sám načerpat. Budete vidět, že se teď budete cítit lépe několik dní, ale potom se to vrátí“.

„Dobře, a co bych měl dělat podle Vás?“

„Potřebujete se naučit čerpat energii a rozšířit si kanály. Hm, pane Petere, Vy ale máte zasvěcení do reiki, já to na Vás vidím“

„Vy to vidíte? Ano, kdysi před dvaceti lety, ještě na vysoké škole, jsem byl na nějakém kurzu reiki, ale nefungovalo mi to vůbec – a tak jsem se tím přestal zabývat“.

„Zasvěcení vidím, ale čakry máte velmi úzké – nejlepší bude, když začnete dělat základní meditace na čerpání energie a oni se trochu rozšíří, a ty Vaše stavy se pomalu zlepší. Zároveň doporučuji chodit sem častěji, rozmasírování po křečích Vám pomůže a energie také.

„No, vzhledem k tomu, že tohle je zatím jediné co mi pomohlo, určitě přijdu“. Postavil jsem se z lehátka a necítil jsem žádnou závrať, No, vypadá to, že alespoň někomu to slavné reiki funguje - pomyslel jsem si. Uvidíme, snad najdu nějaké materiály o meditacích na internetu a pomůže mi to alespoň trochu... Na to, jak začal dnešní den, je to velmi příjemný obrat, pomyslel jsem si, objednal o týden, poděkoval a rozloučil se. 

Poté, co jsem vyšel z domu, řekl jsem si, že je čas na malý experiment. Na přehrávači jsem si nezvolil adresář se symfonickou hudbou, ale jiný – Rammstein. A po pár vteřinách jsem zjistil, že tajemná reiki energie na můj sluch neúčinkuje. Naštěstí jsem měl ještě prst na ovládání a vrátil jsem se okamžitě k jemnějším tónům... Škoda... Ale - jelikož mám konečně nějakou sílu - skočím trochu nakoupit, přítelkyně alespoň nebude muset tahat tolik tašek. Ušel jsem asi dalších 300 metrů bez nutnosti se zastavit (!!! funguje to, chacháááá !!!) a vešel do supermarketu. Ale po dalších dvou minutách jsem byl rád, že jsem si před vchodem vzal vozík a mám se na co pověsit.

V první chvíli jsem instinktivně sáhl po ovládání přehrávače, ale uvědomil jsem si, že hudba se nezměnila. Ten pocit brutální nevolnosti v okolí žaludku byl i tak trochu jiný – chceme-li tedy rozlišovat hrozný pocit od jiného hrozného pocitu. A nepřestával. Vlhké, lepkavé vlny mi svíraly žaludek a přecházely až k nutkání na zvracení. Strach, utrpení, bolest, beznaděj a smrt tančily v okovaných baganžatech na mém žaludku a nechtěli přestat. Zavěšený do vozíku, ztrácejíc rozum bolestí a hnusem jsem instinktivně překládal nohu za nohou a plazil se dál po obchodě. Naštěstí po chvíli pocit zeslábl a přešel v „normální“ nevolnost, a já jsem mohl pokračovat v nákupu.

A pak, nevolnost ustoupila a já ji spatřil. Mé srdce zabušilo vzrušením a očekáváním a v břiše mi místo baganžat začali tancovat motýly, ale na rozdíl od anglického idiomu tak nějak z radostného očekávání. Slintal jsem jako Pavlovův pes jak jsem se k ní blížil a věděl jsem že ona je ta pravá, ta kterou si odnesu domů. I její jméno mi v uších znělo sladce. Mrrrkeeeeev, mrrrrkeeeev.Okamžitě jsem začal mít chuť na syrovou mrkev, strouhanou mrkev, šetrně uvařenou mrkvovou polévku, mrkvový přívarek, mrkev, mrkev, mrkev a ještě jsem měl chuť i na mrkev... Poté, co jsem do košíku naložil čtyři balení s natí a k nim kilo balené, usoudil jsem, že mi to na krátkou dobu stačí. A zároveň jsem věděl, co budu chtít, aby v příštích měsících přítelkyně kupovala. Po prozkoumání svých citů k ostatním dámám na poličkách jsem se rozhodl vzít ještě nějaké okurky, rajčata, papriky, jablka, hrušky, stonkový celer, pomeranče... Plný košík zeleniny a ovoce – jako kdybych doma choval stádo hlodavců. Spokojen se svým výběrem odebral jsem se směrem k pokladnám. Cestou jsem si ale vzpomněl na to, že nám docházejí v mrazáku kuřecí prsa, a tak jsem se přesunul směrem k oddělení masa. Proplétal jsem se v protisměru pomezi lidi, když jsem znovu pocítil úder na žaludek, a slizký lepkavý pocit utrpení a smrti tu byl zas a snad ještě silnější, a sílil stále více, jak jsem se přibližoval k... Přinutil jsem se zatnout prsty do držadla vozíku, znovu přepnout na autopilota, a pomalu se, pololežíc na vozíku, vzdálit od zdroje bolesti, který jsem právě identifikoval. Pochopil jsem, že nejen zvuky vnímám zesíleně. A k tomu mi docvaklo, že od nynějška budu muset brát vážněji všechny ty řeči bláznivých objímačů stromů o tom, že řízek je bolest.

Pohled po letech: Transformace má mnoho aspektů a její fungování je složité – běžně mi trvá vysvětlit hlavní aspekty, na co si dát pozor a kam upoutat svou pozornost několik hodin. Ale pochopení o co jde a jak s tím pracovat je důležité - potkávám běžně lidi, kteří jsou v utrpení zaseknutí v některé fázi i celé roky a bez pomoci se nedokážou pohnout dál. A i toto povídání vytvářím proto, aby lidi začali chápat alespoň trochu a dokázali si i sami pomoci, i kdyby jen částečně. 

Náhlá schopnost cítění energií je pro tuto fázi typická, pokud jste dlouhodobě zbavováni energie a posílání do stavů poblíž smrti. Po čase totiž ztrácíte i své ochranné struktury, obaly, a nejste schopni se izolovat, jako dřív. Ale toto je složité téma, na kterého vysvětlení není v blogu dostatečný prostor.

Asi jakákoliv z metod energetické práce je skvělá pro doplnění energie. Ale pokud jste již zbaveni ochran, dodá vám sice energii, ale neobnoví ochrany. A reiki specificky nedělá jen dodání energie, zároveň posiluje to, co potřebujete posílit, ale bohužel je to mnohdy to, co vědomě nechcete posilovat. Hlavně v této fázi vývoje je velký rozdíl mezi tím, co chceme, a tím, co potřebujeme. Proto ta moje náhlá a prudká srážka s energií utrpení... Tento druh energie vnímáme jen pokud se na ni staneme citliví, případně pokud si nějak pootevřeme třetí oko a začneme energie vnímat přirozeně. Nejjednodušší první pomoc je stát se na nějakou dobu vegetariánem nebo veganem a počkat, než se třetí oko přivře, případně si vytvořit a postupně znovu vybudovat ochranný obal pro tento konkrétní účel – pokud vám to tedy bude umožněno.

Peter

Fotografie - pixabay, royalty free