Utop se! Nebo se nauč plavat! (Jak to vše začalo 1.)

První, osobnější série článků, bude věnována mým zážitkům a pocitům ze "strastí a strastí" něčeho, co se nazývá duchovní transformace. Ke každému dílu něco málo vysvětlím, ale podrobněji se těmto věcem věnuji na našich stránkách.

Probudil mě pocit, že jsem naprosto propocený a stěží se nadechnu. Srdce mi bilo neuvěřitelně rychle a po přiložení ruky jsem cítil, jak mi nadzvedává hrudník. Na krční tepně jsem také cítil pulzy, návaly krve, posílané srdcem do hlavy. Podíval jsem se doleva, skoro zbytečně, věděl jsem, že na hodinách uvidím čas 3:14 - tak jak je tam vždy v posledních týdnech, kdy se v noci probudím... 

S námahou jsem se posadil, přinutil se k pravidelným nádechům a výdechům, a čekal. Srdce nadále zběsile tlouklo, jako by se snažilo krví zásobit celou armádu. Klid, klid, pravidelnost - přimlouval jsem se mu - ale možná jen proto, abych měl pocit že něco dělám. A pak přišla druhá fáze, tak jako vždy.

Začal jsem se třást, a rychle sílící pocit svíravého, ochromujícího strachu mě sklátil opět do polohy ležmo a já věděl, že umírám. V levé části hrudníku jsem cítil píchání, podobné, jaké prý pociťují lidé před infarktem. Už jsem nedokázal pohnout žádnou částí těla, srdce bilo nepravidelněji a cítil jsem, jako by se jeho tlukot přesouval směrem ke krku. Neovládaný dech se stával mělčím a mělčím a přestával jsem cítit tělo. Jen jakoby z dálky jsem si uvědomoval mravenčení v nohou a rukou, důsledek nedokrvení. Strach dosáhl maxima, a já jsem se v duchu rozloučil se všemi blízkými. Tak jako vždy.

Po strachu přišel pocit naprosté opuštěnosti a bezmoci, slzy mi plnily oči, stékaly kolem uší a zvlhčovaly polštář. Ale po chvíli jsem i toto všechno začal vnímat jakoby z dálky. Už mi nebylo líto, že musím odejít tak brzy, že po sobě nezanechám nic užitečného, ??už nic nemělo význam...

A pak jsem přestal vnímat cokoli, poddal se pádu do propasti a přišla smrt. Tak jako vždy.

Jelikož to bylo asi potřicáté, jeden by řekl že to již bude rutinní záležitost, ale ne, na tohle se zvyknout nedá - řekl jsem si, když jsem se probral z bezvědomí, svaly bolavé od křečí, tělo skoro naprosto ztuhlé a snažil jsem se vymanit z pocitu jaký musí mít naprosto vyždímaný citrón. Snažil jsem se alespoň trochu rozpohybovat ruce a nohy, i když jsem měl pocit, že nemám sílu na nic. Ale krev se pomalu rozproudila a ztuhnutí pomalu ustupovalo, umožňovalo mi vždy o kousek více pohýbat nohama a rukama. 

„Tak, a dnes to bude jako bojové cvičení“, řekl jsem si. „Jsem zvědavý, jak se na jedenáctou doplazím na masáž“. Obvykle mi po takové noci trvá půl dne, než jsem schopen ujet alespoň sto metrů bez nutnosti si sednout, takže plánovaná cesta přes půl Prahy mi v tom momentě připadala jako výstup na Everest. 

--------------------------------------------------------

Názor po letech:  Z psychologického hlediska šlo o nástup velmi silných panických atak s depersonalizací, ústících občas do arytmie. 

Z duchovního hlediska jsou tyto stavy označované jako zasvěcení smrti a jsou důležitou částí toho, co duchovní učitelé označují jako transformaci, a psychologové s přesahem jako začátek psycho-spirituální krize.  Důležitou částí transformace z energetického hlediska jsou tyto stavy proto, že umožňují sice brutální, ale účinné očištění od nánosů starých energií neumožňujících změnu, která je v tomto období potřebná - umožňuje změnu vnímání světa... 

Fotografie: Pixabay, royalty-free