Mám podobné noce už od třinácti let, ze zdravého dítěte jsem se změnila v nemocné během jednoho dne. Myslím, že moje noce nejsu tak hrozivé, jak vy popisujete. Nikdy jsem neztratila vědomí a nikdy jsem nebrečela, snažím se o klid. Časté noční návštěvy pohotovosti, srdce se nikdy samo nezklidnilo. Další den uplně vyřízená.

V 38ti letech po operaci to bylo každou noc, bála jsem se usnout. Trvalo to dva roky, než jsem pochopila, že musím před spaním relaxovat a také, jakmile jsem se probudila, tak relax. Na nic nemyslet. Také mi pomáhají masáže.

Nyní se tyto stavy zopakují jenom pokud jsem psychicky nebo fyzicky moc unavena..., nikdy to neodhadnu. Manžel si myslí, že jsou to deprese, protože v tu noc, kdy mě tento můj stav probudí, je beznadějnost uplně příšerná. Následující den se cítím, jako kdybych zaběhla maraton. A hlavně nechci o tom mluvit, nic rozebírat, protože tolik let a nikdo mi stejně nedokázal pomoci. V ordinaci na mne koukají, jako kdybych si vymýšlela. Nedávno jsem dostala na kardiologii radu, abych si hlídala v takovém případě tlak, protože v tomto případě už je to životu ohrožující.

Co mám? Nevím

No, to nepotěší, mít to takhle dlouho, mně trvalo asi rok obrovské snahy, než jsem ataky zeslabil na "přijatelnou" úroveň, a pak dalších několik let než jsem se toho zbavil úplně. Je to tím, že takto silné ataky jsou už známkou velmi dlouhodobého zanedbání myšlenkové disciplíny a zaneřáďování si psychické a energetické vrstvy. U Vás to ale není tento důvod, spíš odraz nějakého traumatu co se v pubertě projevil takhle. U přítelkyně později jsme si vyzkoušeli, jestli to taky půjde a šlo to dobře, za pár let se dostala na jednu slabou ataku za cca dva měsíce. Relaxace večer je dobrý začátek, přidal bych nějaké jiné meditace na pročištění, klidně koukněte k e mně na osobní stránky (měli by se objevit na profilu, nebo si mně najděte na facebooku podle jména a fotky), přítelkyně tam dala spoustu metod a meditací, co pomohli jí s tímto problémem.

V budoucnosti se tomu bude říkat tzv. druhá puberta, tzv. duševní – celostní.

Je to vše vlastně díky postupnému nárustu informačního tlaku na mozek od dob Osvícenství, kde bylo zrušeno poddanství, zavedeno, příjmení, vzdělání a formoval se stát. Pak i průmyslová revoluce. Od novin k telegrafu – televizi, internet. Je to vlastně tlak na další evoluci kde mozek pracuje duálně má dvě perspektivy, díky dvěma rozměrům, jež vnímáme, na blízko a pracovní mód soustředění, zde je realita, řád, řas, autorita, hierarchie ... a tu mají aktivní muži a zde je fenomén duchovna od šamanství, po Boha, k náboženským skupinám, a pak při procesu oddělování se od lidského rodu a kmene, k poznání své osobnosti, kde je Ego, tak i hermetické vědy, Kabala, Astrologie, a nakonec formování Nadvědomí a transcendence. Druhá perspektiva je vnímání na dálku, celku a zde je cit pro celek, rodinu, přírodu, planetu, emoce, láska, tvořivost, ale chybí cit pro to, co to celé spojuje a koordinuje. Tu mají aktivnější ženy a zde je duchovno ve formě ochrany, léčitelství, vědmy ... .

Vzdělání a informační tlak, jež posledních sto let narůstá značně, tak mozek se s tím různě vypořádává pomocí algoritmů a přeformováním aktivit obou mozkových hemisfér a vytváří vrstvy. Před tím vlastně lidský druh vidí jedním okem na blízko – muž, levá m.h. a druhým okem na dálku, žena, pravá m.h. Oči a uši máme dvě z důvodu vnímat prostorově, Něco podobného se zde děje v mozku, kde je 1. fáze kde se oddělujeme od lidského rodu, kmene, převzatých programů, hodnot, reality, což má typické projevy, kde se boří pevné životní základy, náš svět a mnohdy jsme i záměrně tzv. bezpomoci. Je to důležité z toho hlediska, aby nedošlo k opětovné převzetí schémat z tohoto lidského kmenového prostředí, od kterého se oddělujeme a vytváříme osobnost a skrze myriády zpětných vazeb.

Typickým projevem této fáze je projekce na druhé a svět, kterým toto chceme sdělovat, vést je, což má více forem, od náboženských dogmat, k duchovním učitelům, vůdcům, sektám, to je typické pro muže, pro ženy to je emoční duchovno, kde je láska, tvoření, různé entity ... .

Zde je jedinec hodně rozkmitaný, podobně jako při klasické pubertě a v určitém zmatku ... .

Je to čistě o psychologii, přeformátování mozku, tak aby mohl pojmout časoprostorové vnímání, realitu, my už druhá den víme prd ... .

Je to i o chemickou – vzruchovém "zrcadle" což je náš stav existence, náladě, středu, což vytváří procesy vyplavování a zpětného vychytávání neurotransmiterů, serotonin, dopamin ... .

Je to velmi senzitivní a jakýkoliv posun směrem více či méně znamená, buď fobie, deprese, schizofrenií, anebo něco mezi tím, bipolární poruchu, a pokud více, tak to jsou různé excitační stavy a prožitky, duchovní, náboženské atd. Co dokážou i drogy ... Je to vlastně jako výsledek mnoha součástek televizoru, jež ze signálu stvoří na obrazovce obraz ... Postačí, aby jedna fungovala jinak a ...

Pokud různě meditačně experimentuje tak může navíc "rozhodit" čakry a zde je to podobné jako u těch součástek televizoru, poskytnou "špatný" výsledek signálu na vykreslení na obrazovce, což je naše realita, stav existence, ono zrcadlo.

Vše je navíc o tzv. mentální a následně existenční gravitaci, jež právě vytváří mozek, naše chování, myšlení, programy atd. Tato gravitace nás pak "udržuje" v určitém stavu, prostředí, určitém typu lidí a okolností.

Pokud ještě tuto mentální gravitaci zesilujeme, chtěním, lpěním na něčem, ať na převzatých vzorců chování myšlení, hodnot, na určité práci, či duchovním formátu, tak nakonec dojde k přetížení a psychosomatickým problémům, či tvrdé reakci z okolí a životnímu pádu ... .

Tato mentální a následná existenční gravitace nás vlastně udržuje pro příklad v dimenzi oceánů někde kolem 1.000m., kde je tma, tlak, chlad a nelze existovat samostatně.