Mám podobné noce už od třinácti let, ze zdravého dítěte jsem se změnila v nemocné během jednoho dne. Myslím, že moje noce nejsu tak hrozivé, jak vy popisujete. Nikdy jsem neztratila vědomí a nikdy jsem nebrečela, snažím se o klid. Časté noční návštěvy pohotovosti, srdce se nikdy samo nezklidnilo. Další den uplně vyřízená.

V 38ti letech po operaci to bylo každou noc, bála jsem se usnout. Trvalo to dva roky, než jsem pochopila, že musím před spaním relaxovat a také, jakmile jsem se probudila, tak relax. Na nic nemyslet. Také mi pomáhají masáže.

Nyní se tyto stavy zopakují jenom pokud jsem psychicky nebo fyzicky moc unavena..., nikdy to neodhadnu. Manžel si myslí, že jsou to deprese, protože v tu noc, kdy mě tento můj stav probudí, je beznadějnost uplně příšerná. Následující den se cítím, jako kdybych zaběhla maraton. A hlavně nechci o tom mluvit, nic rozebírat, protože tolik let a nikdo mi stejně nedokázal pomoci. V ordinaci na mne koukají, jako kdybych si vymýšlela. Nedávno jsem dostala na kardiologii radu, abych si hlídala v takovém případě tlak, protože v tomto případě už je to životu ohrožující.

Co mám? Nevím

No, to nepotěší, mít to takhle dlouho, mně trvalo asi rok obrovské snahy, než jsem ataky zeslabil na "přijatelnou" úroveň, a pak dalších několik let než jsem se toho zbavil úplně. Je to tím, že takto silné ataky jsou už známkou velmi dlouhodobého zanedbání myšlenkové disciplíny a zaneřáďování si psychické a energetické vrstvy. U Vás to ale není tento důvod, spíš odraz nějakého traumatu co se v pubertě projevil takhle. U přítelkyně později jsme si vyzkoušeli, jestli to taky půjde a šlo to dobře, za pár let se dostala na jednu slabou ataku za cca dva měsíce. Relaxace večer je dobrý začátek, přidal bych nějaké jiné meditace na pročištění, klidně koukněte k e mně na osobní stránky (měli by se objevit na profilu, nebo si mně najděte na facebooku podle jména a fotky), přítelkyně tam dala spoustu metod a meditací, co pomohli jí s tímto problémem.

Díky za odpovědˇ. Vůbec si nejsem vědoma, že jsem ve 13ti letech prožila trauma. Byla jsem nemocná, tři neděle jsem ležela s angínou, nemohla jsem se zbavit horeček a poslední, takový starý, doktor, který ke mě přišel ten třetí týden řekl mamce, že jsem raději měla dostat zápal plic, protože ta nemoc je stále ve mě. Ani ne do měsíce jsem měla první ošklivý atak a ten byl pro změnu ve dne. Od té doby to byly dny i noce.

Najdu si Vás na FB i se podívám na Vaše osobní stránky.

Tady možná je spouštěč puberta a hormonální doping mozku jež se následně transformuje u každého.

U žen je to o to "aktivnější", neboť používají emoční inteligenci a potřebují zde mít rovnováhu, tzv. pocitovou.

Muži si to mnohdy zdůvodní, jsou realisté-

Pak tu je ještě menses a hormonální rozkolísání v cyklech, což dnes už řeší hormonální antikoncepce.

Zde pak je i zajímavý fenomén, kdy se naše denní existenční vědomí v noci "přepne", a zpracovává prožitky – zkušenosti jak z aktuálního dne a hledá souvislosti v dlouhodobějších složkách paměti, kde hledá souvztažnosti a pokud najde tak vytvoří další pracovní algoritmus, zkušenost. Zde funguje jako knihovník.

Zde může být tzv. první kolize, kde tento přechod z aktivní do pasivní role, ve spánku, tak může v rámci určité spánkové fáze, tzv. slepě probudit naše denní – aktivní vědomí, a to pomocí adrenalinu a pokud tento proces nejde hladce, tak se zvyšuje adrenalin, kortizol a vyvolává se pocit ohrožení.

Lze to připodobnit jako když přepneme počítač do režimu spánku, či spíše funguje jen hardware a Bios, naše denní – vědomí – operační systém, jež zajistí funkčnost všech aplikací, taky musí složitě tzv. nabootovat, což není tak jednoduché ... . Pak tu může být i porucha či zástava dechu v noci Apnoe, a zde by to chtělo zajít do spánkové laboratoře a zjistit jednak toto a jednak jak probíhají všechny fáze spánku. Což může být další kolize. Třetí kolize může být, něco prožitého v našem dětství, kde jsme prožili pocit ohrožení a neměli jsme dnešní rozvinuté vědomí, abychom to zpracovali a pochopili a jak si se to zapouzdřilo. Může jít i něco z minulého života. Zde náš noční režim vědomí – knihovník :-), zkrátka občas o to "zakopne" ... . Možná je zde senzibilita procesů vlastní sebeidentifikace, jež muže vytvářet podvědomě ztráty své suverenity, osobnosti ... . Mám taktéž určitou zkušenost, a to bylo období, když jsme se dostával mimo tělo v noci, a jednou jsme se nemohl vrátit zpět.

Následně pokud jsme se začal dostávat mimo tělo, tak přišly panické ataky, tělo ... .

Základ je si uvědomit, jak funguje naše vědomí, je to křehká rovnováha mezi vyplavováním a zpětným vychytáváním neurotransmiterů celkem snadno lze tzv. "přepálit" práh rovnováhy, díky dlouhodobému životnímu stresu, a dojde k oslabení tohoto velmi jemného mechanismu, a jsme náchylní na určité psychické stavy.

Tedy není to nic duchovního, této oblasti se vyhnout velkým obloukem, jen si uvědomit svoji senzitivitu, práh, a oproti čemu vlastně stojí tedy naší životní potřebu, fungování v práci, rodině, výchově, vztazích, jestli to na nás není moc ... .