A mrkev naši vezdejší dej nám dnes (Jak to všechno začalo 5.)

První, osobnější série článků, věnována mým zážitkům a pocitům ze "strastí a strastí" něčeho, co se nazývá duchovní transformace. Ke každému dílu něco málo vysvětlím, ale podrobněji se těmto věcem věnuji na našich stránkách.

(2/2008) Mrkvově - zeleninovou dietou jsem pokračoval již druhý měsíc, z masa jsem stále cítil energii smrti, takže i přítelkyně měla nucenou zeleninovou dietu.

Ale experimentoval jsem, protože jsem už dokázal vyjít ven (samozřejmě se sluchátky, bez nich bych vzhledem k citlivosti na zvuky omdléval), chodil jsem kolem obchodů a zkoumal pocity. A zjistil jsem, že asi opravdu jde o energii toho, jak se do masa promítne smrt a utrpení zvířete – na farmářských trzích jsem skoro neměl problém s masem, sice jsem cítil takový jakoby smutek a lehké nevolno, ale oproti supermarketovému pocitu to bylo „nebe a dudy“. Ale nedělal jsem z toho závěry, protože kolem stánku s masem bylo na trhu deset dalších se zeleninou, ze které jsem cítil energii skvělou a mohly se míchat.

Zjistil jsem, že zelenina mi pomáhá i energeticky. Začal jsem cítit, jak mě energie z takové stravy naplňuje, že mi dodává energii téměř tak dobře jako meditace. Pomáhá mi doplňovat rozdíl mezi množstvím energie co potřebuji a tím, co jsem schopen načerpat. Po běžném (v rámci možností) nočním zážitku smrti jsem se kombinací meditace a mrkvového salátu dokázal z nejhoršího dostat do oběda a odpoledne jsem byl schopen fungovat téměř normálně. Proto jsem začal znovu intenzivněji pracovat na plánování našeho velkého výletu po Evropě.

A i můj vztah k jídlu zůstával v této pro mě netypické, podivné rovině – tak jako jsem se kdysi těšil na to, že si dám dobře vyuzenou klobásu, steak, případně větrník, všechny tyto role najednou zastoupila mrkev. Je to sice jednoduché při sestavování seznamu k nákupu, ale mělo to i své drobné nevýhody. Nedokázal jsem se zdržet oslavných ód na mrkev a její příbuzné, a asi jsem tím svému okolí trochu lezl na nervy. Takže, když jsme si volali s rodiči, máma se mě ptala co mi má uvařit, když přijedeme za dva týdny na návštěvu , „objednal“ jsem si několik kilo syrové zeleniny.

„Péťo, a když přijdeš, budeš chtít jít i na zahrádku?“ zeptal se mě táta.

"Nevím, není ještě příliš brzy, v polovině března?"

„No, mrkev ještě nebude, ze zeleniny je tam maximálně zimní růžičková kapusta, ale ptám se proto, abych stihl obalit kmeny stromů pletivem a natřít je vápnem.

"A to se nedělá na podzim?"

"To ano, a většinou k nám na zahrádku zvěř nechodí - takže to neděláme. Jenomže teď se obávám, aby nám je neobžrala invaze pražských "králíků". Sice pořád říkají, že jsou polomrtvé a neschopné čehokoli kromě základní existence, ale lepší je se připravit - co když jim ta kůra na stromech zachutná...“ - smích celé rodiny ve sluchátkách mi potvrdil, jak jsem zase padl do pasti... Ale to je jedna z věcí co miluji na naší rodině – dokážeme si dělat legraci v každé situaci a ze všeho.

Pohled po letech: Zdá se, že tento zážitek podporuje teorii vegetariánů o „jediné správné stravě“, ale není tomu tak. V této konkrétní situaci to byla téměř nutnost, z důvodu mé nedostatečné schopnosti doplňovat energii a zároveň až jasnovidné neřízené citlivosti na energie, v rámci začátku transformace,  ale obecně čistě zeleninová dieta není nutností. Během těch následujících let cesty k duchovnímu mistrovství jsem se několikrát k čistě zeleninové dietě vrátil, když jsem například potřeboval mít superčisté energie kvůli tomu, že jsem se chystal na velmi vysokou meditaci, kterou jsem dělal poprvé a sotva jsem dosáhl na úroveň energií potřebnou na zvládnutí meditace - tehdy už jsem byl dostatečně sladěn s tělem na to, že si řeklo o takhle do extrémů dohnané stravování na několik týdnů, jako přípravu. Jinak nechávám výběr stravy na tělo, postupně jsem se naučil mu důvěřovat a poslouchat, co chce ono samo.

Samozřejmě stravování se masem je něco, co člověku přidává energeticko-karmickou zátěž, ale člověk má své přirozené schopnosti čištění svých energií, a pokud se k tomu vědomě zabývá energiemi, a pravidelně medituje, tuto zátěž svou energetickou prací zcela eliminuje (v případě že právě tato zátěž není součástí nějaké lekce v rámci duchovního vývoje). Ale pokud si chcete v této oblasti pomoci, a pokud ještě nejste na mistrovské úrovni, zajímavé řešení je vědomá energetická práce s jídlem.

Je podobná velmi zkrácené a zjednodušené křesťanské Eucharistii, a můžeme ji použít když maso připravujeme, nakupujeme, nebo se chystáme jíst. Ponoříme se do lehkého meditačního stavu - stačí zavřít oči, klidný hlubší nádech, a pak s výdechem poděkujeme za jídlo, případně si k tomu představíme jak při nádechu jídlo prozařuje bílá energie proudící shora, posilující jeho užitečné vlastnosti, a odesílající energii utrpení a smrti při výdechu vzhůru. Je to velmi jednoduchá a kratičká meditace, která se časem stane tak samozřejmou, že vám bude stačit ji dělat s otevřenýma očima, v rámci jednoho, dvou dechů. Takto si dokonce dokážete jídlo i nápoje nabíjet přáním, například vyléčení, ale tohle je na dlouhé vysvětlování, déle, než je běžný blogový příspěvek, takže to vysvětlím jinde.

Peter

Fotografie - pixabay, royalty free