Kdybych jen mohla

Kdybych jen mohla nadechnout se vůně, kterou jsi za sebou zanechal, když jsi kolem mě prošel. Kdybych jen mohla popsat tu vůni, řekla bych, že voní šípkovým keřem, na který jsi sáhl, když jsi mě míjel a zavazel ti v cestě. 

Kdybych jen mohla mluvit víc nahlas, řekla bych chraplavým hlasem, že mě bolí v krku z toho volání na tebe. Jak jsi tam nahoře. A já tady dole. Ty sám. Já sama. Jak ti říkám, ať už sejdeš za mnou dolů. Že se tady schováme. Že tady v údolí je vše klidnější a tišší. Že v údolí se dá schovat. Před vším. Prý.

A ty se díváš z výšky

Voláš na mě
Hlasem splýváš s okolím
Mluvíš. Tiše. Jak hlas ve mně
Jak bolest, kterou nic nebolí
Jak vlak, když projede údolím

A ty se díváš z výšky

Říkáš mně
Ať jdu. A mluvím
Tak trochu tajemně
Říkáš. Říkej - cokoli
Vše, co řekneme si. Vlak odveze údolím

A ty se díváš z výšky

Na vlak, který projíždí údolím…

Nadechla jsem se vůně, kterou jsi za sebou zanechal, když jsi kolem mě prošel. Vůně, která voní šípkovým keřem, na který jsi sáhl, když jsi mě míjel a zavazel ti v cestě. 

Dívám se na vlak, který projel údolím a nevolám na tebe. Už ne. Jdu za tebou. Můžu. Prý...