- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdybych jen mohla mluvit víc nahlas, řekla bych chraplavým hlasem, že mě bolí v krku z toho volání na tebe. Jak jsi tam nahoře. A já tady dole. Ty sám. Já sama. Jak ti říkám, ať už sejdeš za mnou dolů. Že se tady schováme. Že tady v údolí je vše klidnější a tišší. Že v údolí se dá schovat. Před vším. Prý.
A ty se díváš z výšky
Voláš na mě
Hlasem splýváš s okolím
Mluvíš. Tiše. Jak hlas ve mně
Jak bolest, kterou nic nebolí
Jak vlak, když projede údolím
A ty se díváš z výšky
Říkáš mně
Ať jdu. A mluvím
Tak trochu tajemně
Říkáš. Říkej - cokoli
Vše, co řekneme si. Vlak odveze údolím
A ty se díváš z výšky
Na vlak, který projíždí údolím…
Nadechla jsem se vůně, kterou jsi za sebou zanechal, když jsi kolem mě prošel. Vůně, která voní šípkovým keřem, na který jsi sáhl, když jsi mě míjel a zavazel ti v cestě.
Dívám se na vlak, který projel údolím a nevolám na tebe. Už ne. Jdu za tebou. Můžu. Prý...
Další články autora |
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...