Jani, boj s osudem je velmi složitý a ty jsi ho zvládla. Klobouk dolů. Teď už možná lépe chápu ten tvůj tajemný stín v duši.

Mne sa zdalo, že s niečim bojuješ, ale už máš aj spolubojovníka.

Jani, jak jsem tě tak poznal, tak jsi bojovnice, co neživí v sobě sebelítost a taky nádherná a výjimečná bytost. Někdy Ti ukážu svoji lysinu, co jsem objevil ve dvanácti letech na táboře.

Uff, to ale bylo výživné čtení.

Sám jsem o alopecii také lehce zavadil, udělalo se mi velké ložisko na noze, a párkrát i na nějakém jiném místě, kupodivu nikdy ne na hlavě. Nikdy jsem to neřešil, a o co jde, jsem se dozvěděl v podstatě náhodou, a pochopil tak, že to stejně řešení ani nemá.

Nicméně Vaše zkušenosti, kdy Vám musel kožař snad "nalít" dusík na hlavu, tak nad nimi zírám. Spálení vrchní vrstvy kůže je myslím dobře fungující zásah, řeší se jím zdaleka nejen bradavice. Ale aby Vám to způsobilo takové polízanice, chjo...

No a ohledně psychiatra, to už mi hlava vůbec nebere. Nemyslím tím to, že Vás za ním poslali, to dává smysl dobrý, když je ve hře stres, ale mám na mysli to, že se Vás ptal, zda si vlasy třeba mimoděk nevytrháváte. Protože ložisko je, alespoň dle mé zkušenosti, ohraničené dost ostře, a náhodné vytrhávání vlasů tedy připomínat ani nemůže...

P.S. Tím PSkem jste mi připomněla jednu expřítelkyni, která mi jednou přišla na rande v paruce. Nepoznal jsem to, Najednou měla místo krásných dlouhatánských blond vlasů až po zadek jen nějaké takové mikádo. Chtělo se mi brečet i ji roztrhnout. Nechala mne docela dlouho vařit ve vlastní šťávě, než mi prozradila, že své dlouhatánské vlasy má jen schované pod parukou... O pár (desítek) let jsem snad konečně pochopil to, že jsou (nejen) na holkách i důležitější věci, než jen vlasy. ...či tvář či postava...

Jani, tohle jsem nevěděl, protože jsem prostě nepoznal, že máš paruku. Jsi bojovnice, dokázala ses s tím porvat a jak sama píšeš přijmout se. Smekám před Tebou pomyslný klobouk a odhaluji své prořídlé šediny

Honzo, děkuji za komentář Tak to jsem to na sebe zase něco provalila

Na sebe prozradím, že jsem o vlasy postupně přicházel po třicítce, což byl průšvih, pač byla doba dlouhých vlasů. Různě jsem honil přehazovačky, až mě to jednou naštvalo, vzal jsem to komplet a dobrý, dnes je zase doba nevlasová. Kdo má vlasy, jakoby nebyl

ahoj Jaromíre. Ty přehazovačky teď už moc vidět není, ale vzpomínám si, že když jsem byla malá nebo spíš mladá tak jich po ulici chodilo hodně a ještě k nim hřebínek v zadní kapse.

Jani, je to silný příběh

..a gratuluji k zasloužené titulní straně

Vlasy jsem asi před třiceti lety také řešila, měla jsem je dlouhé a začaly mi vypadávat. Doktor na kožním se mi smál: prosím vás, vy máte vlasů, ale zkusili jsme také tekutý dusík. Nepomohlo to, hormony. Vlasy jsem musela ostříhat, a potom, kdykoliv přišel stres, začaly se mi dělat plešky, některé opět zarosly, jiné ne. Někdy to vypadá, že je to dobré a někdy se kvalita vlasů zhoršuje. Miluju rady jako, kdyby ses o vlasy starala, kdyby jsi si pořídila tento šampon, tak by to bylo OK. Nebude, a tak jenom mávám rukou a směju se tomu.

Mám jednu paruku, ale nenosím ji, mám ji jenom jako poslední záchanu, kdybych se psychicky hroutila, že plešku nemůžu zakrýt. Plešky přichází a odchází, jak jste říkala.

V Americe jsou populární paruky, nikdo se nad tím nepozastaví, ale také se bojím, aby mi neodletěla, neposunula se.

My ted v rodině řešíme také jedno závažné autoimunitní selhání a to se projevilo lupénkou. Také nevyléčitelné.

Lupénka je věrná milenka. Je potřeba se s ní naučit žít. Jednou je to lepší jednou horší, ale nikdo neví kdy bude jaká fáze.

Jano, když mi bylo 24 let, zjistil jsem v odrazu ve skle dveří výtahu, že plešatím. Není to příjemné zjištění pro kluka, který má aspoň většinu života ještě před sebou.

Přijetí mi trvalo hodně dlouho a pomohlo mi i to, že mé okolí bylo taktní a nemělo potřebu impertinentních poznámek.

Vlastně až ve chvíli, kdy jsem potkal legendárního hokejistu Jirku Dopitu, který je můj skoro-vrstevník a rovněž má od podobného věku hlavu holou jako Karel Hála, jsem dokázal o tom všem mluvit a dokonce i žertovat.

Moudré ženy toto plešatění ocení