Ledové probouzení

V ledovém bledém klidu

zasněných snů,

tajemně jdou

chladné výdechy vánku.

Mezi bosými stromy,

co v mlze vězí,

promlouvají k lidu

vlastním jazykem.

Květy mrazu

rozkvétají 

vzpomínkou

na kraji cest.

A krajinu,

mrazem zdobenou,

probouzí ze spánku

východ

s polibkem červánků,

co jen lehce napovídá, 

o tajemství,

které dřímá

- v ledu.

V ledovém klidu.

V básni, 

která začala

rozvíjet své barvy.

Její slova

padají mezi nás

s něhou.

A vdechnou 

letmým pohlazením

věčného času

nová očekávání.

Do srdcí

teplo.

Pod víčky

světlo.

Pak se necháváme

unášet

v předtuchách.

K srdcím zahřátým,

kde čas ztrácí směr

a tvoří nový rým.

A až se rozbijí na povrchu ledové zdi, které brání probuzení, tak ozvou se znovu melodie tepla a s nimi vykoukne život ve všech jeho barvách.

Jako čas proměn a očekávání, plný tajemství, která čekají na své objevení.
Procitnutí.

Necháváme se unášet v předtuchách...