Už od dětství jsem byl fanoušek do veřejné přepravy osob a tato láska mi vydržela doteď. Díky tomu, že většinu života žiji po roce 1989 a mám slušnou práci, procestoval jsem už velkou část světa a jakýkoliv pohyb vlakem, letadlem (a někdy i autobusem) mi dělá takovéto příjemné blaho v okolí žaludku, co prožívají třeba fotbalisti, když se jim blíží vytoužený zápas. Nejsem žádný šotek – fanatický nadšenec – ale „když ji miluješ, není co řešit.“
Chtěl bych se zaměřit na to, jak jsem za poslední měsíc okusil trochu toho cestování v Čechách, jak bych si ho dovolil porovnat se svými předchozími zkušenostmi a nakonec, proč tolik lidí odmítá jakoukoliv soukromou iniciativu.
AUTOBUS
Při cestě z Týna nad Vltavou do Prahy se nabízí de facto jen jeden rozumný způsob přepravy, a sice autobusem. Den před plánovaným odjezdem jsem shodou okolností viděl spoj, kterým bych se měl ve 32°C přes dvě hodiny trmácet a bohužel mne neklimatizovaná karosa provozovaná ČSAD na této 130 km dlouhé trase nepřesvědčila a začal jsem pátrat po alternativě. Abych zkrátil svou anabázi, rozhodl jsem se využít spoje SA z Písku do Prahy (110 km za 90 CZK, lístky možné koupit po internetu, automaticky místenkové) Abych se tam dostal, musel bych jet autobusem, co jede jen 2x denně nebo vlakem. Jako nadšenec jsem se přes zrazování známých rozhodl pro ČD a trasu 45km jsem překonal za 1h a 46m a za sympatických 64 CZK. Komentovat kvalitu a zpoždění VŠECH regionálních vlaků (musel jsem 3x přestupovat), drážních budov a neexistenci palubních služeb asi nemá cenu. Vše extrémně kontrastovalo se službami SA luxusního autobusu, který se přiblížil službám, které znám ze západní a severní Evropy. Zdarma denní tisk, teplé nápoje podle výběru, klimatizace, uzavřené WC, možnost nákupu občerstvení během cesty, promítání filmu se zapůjčenými sluchátky, služby stewardky a jízda podle jízdního řádu bila do očí.
VLAK
Obdobně jsem podlehl svojí vášni včera, kdy jsem se rozhodl nečekat na svého kamaráda, který jel od Plzně, na Hlavním nádraží v Praze a vyrazit mu vlakem naproti. Nádherně rekonstruované centrum ČD se spoustou přepážek zelo prázdnotou, přesto mi trvalo dlouho, než jsem se dostal k milé paní, která mne na můj netradiční dotaz, jakým vlakem a kam mám jet, abych se bezpečně dostal kamarádovi v ústrety, poslal na informace. Tam další milá paní, která měla zapnutý film na přenosném DVD přehrávači, ani nevzhlédla od děje a zahuhlala, že na to nemá program. Nakonec jsem s pomocí kamaráda na internetu našel řešení a ve 20:01 jsem se rozeběhl směrem k rychlíku R 970 s plánovaným odjezdem ve 20:04. Když jsem se ve 20:11 už rozdýchaný a sedící v prázdném kupé víceméně prázdného rychlíku začal strachovat, jestli vůbec pojedeme, vlak sebou konečně trhnul a vyrazil. Jízda do Hořovic byla rychlá a to mi bylo jedinou útěchou. Okno otevřít nešlo, vyšlapané linoleum na podlaze, co zjevně maskovalo jakýsi vizuální horor, koženková sedačka spravená lepenkou, opálená záclonka a všeobjímající zažraná špína. Klimatizace se v rychlících a to ani v první třídě očekávat nedala, možnost koupit si trochu pití v takovém horku nebyla. S minimálním zpožděním 16 minut jsem dorazil do Hořovic, kde zrovna probíhá stavba koridoru. Krom toho, že nevím, proč rychlík staví v takové díře ( a všem občanům Hořovic se tím omlouvám) mne zaskočil stav, ve kterém se nádraží nachází. Všude výkopy a zátarasy, vzhledem k neexistenci osvětlení mi jaksi nešlo nalézt cestu pryč, když se najednou objevil výpravčí a jako školáka mě seřval, ať se mu tam nepletu, že musím projít kolem toho rozestavěného domečku. Na můj dotaz, zda se dá někde na nádraží koupit něco k pití (opět připomenu, že se jednalo o nádraží, kde staví mezikrajské rychlíky) odpověděl, že se musím napít z kaluže. Slušně jsem poděkoval a šel jsem si stoupnout na hromadu hlíny u jednoho výkopu, kam mne vykázal. Dokonalé tma, blížící se bouřka a zpoždění kamarádova vlaku (které jsem si zjišťoval telefonem, protože Hořovice podobným vynálezem nedisponují) mne naplnily strachem a beznadějí. To věru za 226 CZK na trase 62 km a zpět.
Proč ČD, které zadarmo dostaly od státu obrovský vozový park a pozemky a budovy v hodnotě miliard, jezdí po kolejích s odpornými vraky? Proč jsou přesto jejich jízdenky dražší než alternativy jiných přepravců? Proč zaměstnává tolik lidí, kteří vlastně nic nedělají, když cestující potřebuje pomoc? A proč se všechny kraje a spousta samotných občanů tak brání existenci konkurence na kolejích? Každý nový vůz ČD má reklamu na ČT , kdežto žádná televize se nezmínila, že po kolejích již jezdí pronajaté vlaky RegioJet a že dokonce již společnost zakoupila 9 lokomotiv a vypsala výběrové řízení na 50 vagonů?
Hrajeme si na demokracii a tržní prostředí, přesto když jde o to, dát někomu možnost zainventovat a přinést pozitivní změnu, uděláme podfuk, vyžádáme si odklad od Evropské komise a nejenže zadáme ČD smlouvu na 10 let přepravy dopředu a ještě odmítneme nařízení, které by donutily všechny provozovatele kolejové přepravy vyplácet cestujícím odškodné (http://ekonomika.idnes.cz/odskodne-za-zpozdeni-vlaku-se-odklada-o-pet-let-fld-/eko-doprava.asp?c=A091020_175437_eko-doprava_spi)
Čeká mne rok v další zemi a to v Portugalsku, doufám, že s něčím podobným se tam nesetkám!
