Oni ti chudáčci nemají kde hlavu složit! Ono jim je zima! Nebožáčci, pojďme je pozvat k sobě domů! Otevřeme jim dveře a pošleme dál. Dáme jim čajíček, sušenky, staré oblečení, postavíme útulek. Že oni k nám do azyláku nechtějí, protože se tam nesmí kouřit, chlastat, fetovat, dělat bordel a ostatní věci, co je tak baví? Tak změníme pravidla, protože i ožralej bezďák je člověk, přeci!
Lidi, já fakt nechápu, oč tu běží. Nejdřív všichni plakali, jak ty chudáci na Haiti se řežou mačetama kvůli pytlíku rejže. Už se na ně pomalu zapomíná. Nejsou už tolik v kurzu. Teď jsou zase moderní houmlesáci. Média šílí a kvílí, že napadlo půl metru sněhu a je mínus 15. Jsme snad v kontinentální Evropě a je zima. Tohle je normální. Taky může být pod nulou a vrstva sněhu 4 měsíce a nebude to nic extra. Bohužel se ale těch 30 minut televizních novin musí něčím zaplácnout, tak se bude pořád dokola povídat o tom, jak je to divný, že nasněžilo. Teď i mrzne. A co by nás mělo začít dojímat? Asi ty chudáci, co bloudí bezcílně ulicemi, aby neumrzli. Buďmě, proboha, lidi! Kde je ta křesťanská láska, milosrdenství?
Jak to vidím já?
Abych vysvětlil těm, co mi za chvilku vynadají v diskuzi: Ano, jsem z Prahy. Z rozvedené rodiny, sociálně střední třída. Nikdy jsem netrpěl hladem, nedostatkem nebo strachem o svoji bezprostřední budoucnost. Měl jsem se a mám se celkem dobře.
Všichni mi vyčtou, že jsem se o to nezasloužil, že jsem mladej a zdravej pacholek, kterýmu je hej a neví, o čem mluví. Odpověď pro těch pár pseudohumanistů: Já ne, ale rodiče a rodiče mých rodičů a předtím jejich rodiče se o to zasloužili a já od střední školy chodím do práce a snažím se, abych nedělal ostudu. Vím, že člověk musí makat. Při představě, že bych se hodil nezaměstnaným – a že na to mám nárok – nebo bych žádal o nějaké dávky, úlevy, slevy či příspěvky se mi ježí vlasy na hlavě. Že většina pražských vysokoškoláků pobíra ubytovací stipendium? Já raději půjdu v sobotu do práce.
Každý jsme odpovědni především sami za sebe, jedinou výjimku tvoří rodiče, kteří zodpovídají za své děti, dokud ty nejsou schopny se o sebe postarat samy. Ve společnosti svobodných občanů, ve kterou věřím, funguje princip třech odpovědností . Protože veškeré sociální dávky plynou ne od státu, ale od občanů, kteří do systému přispívají. Stát má tedy odpovědnost vůči těm, co ho sponzorují a stejně tak ti, co ze systému čerpají mají odpovědnost vůči státu.
Sociální darwinismus v praxi. Jsem padesátiletý muž, uteče ode mne manželka, vyhodí mne z práce, nemám na nájem. Do toho mám platit alimenty a splácet úvěr na televizi. Mám dvě možnosti, jít na úřad práce, dělat brigády, kterých je kolem hafo a když to nejde jinak, skončit třeba na měsíc na ubytovně nebo v azylovém domě. Nebo mám možnost se na všechno vykašlat, začít chlastat, chodit se vyspat do tramvaje a prostě ten život vzdát. Máme propracovaný naddimenzovaný sociální systém, který má schopnost lidi vracet zpět do života, jen je potřeba ho používat, ne zneužívat.Budu tvrdý, ale říct to musím: evoluce říká, že přežívá silnější. Jsme sice lidé, tvorové společenští, ale to neznamená, že na nás přírodní zákony naplatí.
Má na to místo v tramvaji /a na deset okolo, kam si kvůli smradu nikdo sednout nemůže/ větší nárok bezdomovec bez lístku nebo matka samoživitelka, co jede ráno do práce? Mají feťáci dostávat jehly zadarmo, když si je diabetici musí kupovat?
Závěrem: Chci žít ze společnosti? Musím jí i něco dávat. Chci jíst? Musím si na to vydělat, mám-li zdravý ruce. Litováním a omlouváním neschopných a líných si dláždíme cestu do pekel.
